V letošních volbách Židovské obce v Praze poprvé kandiduje uskupení Hlas třetí generace. Tato skupina složená převážně z příslušníků třetí poválečné generace chce zastupovat nejen svoje zájmy, ale zohlednit také potřeby předchozích generací a zároveň nechat zaznít hlas generace svých dětí. Kdo za Hlasem třetí generace stojí a co by kandidáti po svém zvolení do reprezentace obce chtěli přinést?

Myšlenka na vznik společné kandidátky zástupců této generace není nová. Jádro uskupení tvoří lidé, kteří jsou již v širší židovské komunitě pro své aktivity známí. Nespojuje je tedy jen jejich věk a mnohdy i přátelství, ale hlavně dlouholetá potřeba přispívat k rozvoji židovské komunity. To potvrzuje i Tomáš Pasternak, jeden z iniciátorů Hlasu třetí generace: „Myšlenka na společnou kandidátku v nás klíčila poměrně dlouho. Během mnoha našich diskusí jsme si ujasnili především to, že náš program a naše plány musíme stavět na tom, co máme společné, čeho chceme dosáhnout, a snažit se najít kompromis ve věcech, ve kterých máme rozdílné, ale ne úplně protichůdné názory. Nebylo to vždy jednoduché a dynamika skupiny se během těchto diskusí proměňovala.“ Složení členů uskupení se díky tomu měnilo. Někteří z původních členů zůstali, někteří kandidují do reprezentace samostatně, jiní se nakonec rozhodli nekandidovat vůbec.

Na otázku, kdo by mohl považován za mluvčí Hlasu třetí generace, odpovídá Zuzana Veselá: „Naše uskupení vzniklo z kamarádské diskuse. Myslím, že neformálními lídry jsme my dva s Tomášem Pasternakem, jsme uskupení výrazných, silných a extrovertních osobností, ale i tichých a klidných introvertů. Právě proto jsme vytvořili tuto skupinu, protože věříme, že ve skupině, s možností sdílení a se vzájemnou podporou, dokážeme víc a efektivněji.“

Z generace na generaci

Reprezentaci Židovské obce Praha tvoří dvacet čtyři členů, na kandidátce Hlasu třetí generace je jedenáct lidí. Ani v případě, že budou všichni zvoleni, nemohou v tomto důležitém orgánu obce vytvořit většinu. Zuzana Veselá vysvětluje: „Nechceme obrátit obec vzhůru nohama. Jsme si ale vědomi nutnosti krátkodobého, střednědobého i dlouhodobého strategického plánování, a to zejména v oblastech, jako je hospodaření, v sociální oblasti a vzdělávání a samozřejmě v komunitním a náboženském životě. Chtěli bychom proto navrhnout nový způsob fungování reprezentace formou pracovních skupin se zaměřením na jednotlivé oblasti.“

Jedním z aspektů, na kterém se shodují a stavějí svůj program, je nutnost generační obměny. Zapojení mladších generací vnímají jako důležité nejen pro kontinuitu, ale i pro zajištění dlouhodobé udržitelnosti a dynamiky židovské obce.

Tomáš Pasternak dodává: „Jsme třetí poválečná generace pražských Židů, chceme ale být hlasem jak generací před námi, našich rodičů a prarodičů, tak těch mladších, našich dětí. Někteří z nás už v reprezentaci pracovali, já osobně jsem jejím členem již dvacet let. Nechceme žádnou revoluci, naopak chceme evoluci – rozvíjet to fungující a prospěšné, ale zároveň hledat nová řešení tam, kde se objevují problémy.“

Rozmanitost a inkluze

Kandidáti Hlasu třetí generace plánují, že v případě svého úspěchu budou usilovat o vytvoření lepších podmínek k tomu, aby se všichni členové židovské obce, bez ohledu na míru zbožnosti či status, cítili dobře a mohli se aktivně účastnit komunitního života. Pavlína Šulcová k tomu říká: „Jako kandidáti nabízíme dlouholetou praktickou pracovní zkušenost z různých oblastí, a pokud budeme zvoleni, povedeme otevřenou a zodpovědnou diskusi o potřebách a možnostech naší obce. Každý máme nějaké zkušenosti z profesního i osobního života, měli jsme možnost poznat různé židovské komunity v Čechách, v Izraeli nebo jinde v zahraničí. Rádi bychom tím obohatili pražskou komunitu, nabídli inspiraci pro různé oblasti komunitního života a pomohli formulovat vizi do budoucna včetně konkrétních cílů v čase.“

V některých kruzích se šíří zvěsti o tom, že chce Hlas třetí generace změnit rabinát. Ester Karasová to vyvrací: „V rámci uskupení máme jasnou shodu v tom, že bychom rádi podpořili a rozšířili komunitní život. Protože jsme židovská obec, velmi úzce s tím souvisí fungování rabinátu. Rabinát zůstane ortodoxní, ale rádi bychom viděli jeho inkluzivnější přístup v tom smyslu, že všichni mají své místo – halachičtí členové, mimořádní členové i jejich rodinní příslušníci. Myslíme si, že dnes, v 21. století, se takový přístup s ortodoxií nevylučuje.“ Dominika Weiss Hošková s ní souhlasí: „Rozvoj komunitního života zcela jistě nezávisí pouze na rabinátu, z tohoto pohledu je však jedním z klíčových pracovišť. Chceme rozvíjet ideově otevřenou obec s kulturním a náboženským životem pro všechny pražské Židy a jejich rodiny a podporovat pozitivní pohled na rozmanitost židovské identity.“

Podpora rozmanitosti židovského života je důležitá i pro Martu Zveibl Hrubou. Její manžel, s kterým žije v Praze, je Izraelec pocházející ze sekulární rodiny přistěhovalců z Brazílie. Jejich tři děti díky tomu vyrůstají v multilingvním prostředí ovlivněném mnoha kulturními vzorci. Marta Zveibl Hrubá k tomu říká: „Děti chodí do lesní školky a školy. Jsou součástí různých komunit. Naše zkušenosti nás učí, že život je pestrý, proměnlivý a lidé mají v různých životních etapách velmi různé radosti i strasti; i to by život komunity měl reflektovat.“ A dodává: „Do pravidelných aktivit bychom jako Hlas třetí generace chtěli více zapojit všechny generace Izraelců žijících v Praze a židovské studenty pražských vysokých škol.“ 

Vojtěch Košnar přidává pro ilustraci svůj osobní příběh: „Začal jsem na obec pravidelně docházet ve chvíli, kdy se narodily naše dcery, nyní obě studentky gymnázia na Lauderových školách. Přihlásil jsem se do několika vzdělávacích programů s cílem navázat na tradici a kořeny mé rodiny a posílit vědomí identity svých dětí. Je to vlastně velmi jednoduché – rabinát by měl mimo jiné podporovat rodiny, které hledají cesty ke svým kořenům, a nabídnout příležitosti pro celoživotní vzdělávání a objevování našeho kulturního dědictví.“

Vzdělání a sociální oblast

Vzdělání vždy hrálo v židovských komunitách klíčovou roli. Díky studiu, které tradičně začíná již v raném dětství, se z generace na generaci předávaly tradice a hodnoty důležité pro zachování židovské identity. Kvalitní systém výuky přispívá k sociální soudržnosti a ekonomickému rozvoji.Na co se chce zaměřit v oblasti vzdělávání Hlas třetí generace? Jaké jsou priority jeho kandidátů? Na to mi odpověděla Tereza Gafna Váňová, současná ředitelka Lauderových škol: „Vzdělávání je v židovství jednou z nejvýznamnějších hodnot. Nemělo by být určeno ale jen pro děti školního věku. Věříme v důležitost celoživotního vzdělávání a chtěli bychom pomoci vytvořit takové programy, které dají příležitost vzdělávat se lidem všech generací způsobem, který je relevantní jejich potřebám a zájmům. Zároveň se domníváme, že demografická situace ukazuje, že je namístě diskutovat o dalším rozšiřování Lauderových škol. To by mělo pak zároveň sloužit k rozšiřování členské základny obce i širší komunity.“

Michal Hořava, který je aktuálně zastupujícím předsedou Rady Lauderových škol a zároveň pracuje jako konzultant a lektor v oboru UX, dodává: „Jsem členem Rady Lauderových škol a cítím to jako svou výhodu a možnost přímého propojení školy a obce. Ze svých pracovních zkušeností vím, že nástrojem k pochopení a pozitivnímu ovlivnění světa je kreativita a tu lze prostřednictvím vzdělávání rozvíjet a kultivovat. A podle mě je vzdělávání tím, co může naši komunitu do budoucna posílit.“

Základem existence každé komunity je také péče o potřebné. Marta Kolská, která vystudovala sociální práci, sociální politiku a ošetřovatelství na Univerzitě Karlově a působí v poradně domácího hospice v organizaci Cesta domů (a spolu se svým mužem stojí za kavárnami Mamacoffee), k prioritám v sociální oblasti řekla: „Oceňuji vysokou úroveň sociálních služeb při Židovské obci Praha. Abychom ji zachovali, musíme udržet kvalitní týmy a zajistit udržitelné financování. Do budoucna je třeba stanovit si vizi, v jakém rozsahu budeme zajišťovat sociální služby sami a na jaké budeme odkazovat jinam v rámci poradenství.“

A dodala: „Dělá mi radost, když se lidé v naší komunitě navzájem podporují také na neformální bázi. Mít nehodnotící zájem o druhé, zjišťovat jejich potřeby a nabízet svoje kapacity – to patří ke zdravé komunitě. Myslím, že je to i motorem našeho volebního uskupení. Cítíme respekt ke starším i mladším generacím a rádi bychom je spojovali.“

Jaká by podle Hlasu třetí generace měla být obec za další čtyři roky? „Chceme, abychom před dalšími volbami měli silnou a sebevědomou obec plnou aktivních členů, kteří přijdou na shromáždění, protože chápou, jak je to důležité. Chodíme na obec, protože chceme. Účastníme se života obce pravidelně, nikoli náhodně. Obec jsme ‚my‘, obec nejsou abstraktní ‚oni‘. Radost z rozmanitosti úplně zvítězila nad strachem z rozdílného. Taková je naše představa a cíl naší práce pro příští čtyři roky,“ říká na závěr Martin Šmok.

RADKA LÍM LABENDZ
Foto: Matěj Stránský