Symbolicky v den, kdy se už šestnáct let připomíná Mezinárodní den památky obětí holokaustu – 27. ledna – a kdy vzpomínáme na osvobození Osvětimi v roce 1945, zahájila svou další pražskou výstavu česko-izraelská výtvarnice Hana Alisa Omer. V zatím málo známé pražské galerii Beseder byly ve velké místnosti kolem dokola rozvěšeny obrazy, ale i grafiky a skici, v nichž autorka obrazně a zároveň názorně představila své kořeny.
V trochu drsně působícím industriálním prostoru Prahy 9 se setkáváme nikoliv poprvé především s okouzlujícími velkoformátovými barevnými obrazy autorky, která tematicky čerpá ze židovské historie, a přitom s obdivuhodnou magií vtahuje diváka do děje svých výtvarných kompozic. Ať už jsou na obrazech zobrazovány budovy či lidé v historických souvislostech, ovládne nás pocit, že malířka do svých výtvarných vzpomínek a současných představ o kdysi jí blízkém světě přidala jako koření trochu nadreálný pohled. A to koření se na obraze mění v Kořeny, které vypovídají o autorce… Ulice se dynamicky vzdouvají navzdory pravým úhlům a reálné perspektivě, dávno zbořené synagogy jako by přilétly z jiné doby a na obrazech se setkávají lidé, kteří již dávno uvízli v minulých časech.
A jaké jsou vlastně skutečné kořeny Hany Alisy Omer? Narodila se dva roky po válce díky tomu, že maminka přežila pobyt v několika lágrech včetně Osvětimi i pochod smrti a otec se štěstím válku přežil v pracovních táborech.
Hana Alisa Omer se narodila v Dunajské Stredě jako Alžběta Löwyová. Rodina žila na jižním Slovensku a mluvila maďarsky, druhým jazykem rodičů byla němčina. Hana studovala uměleckoprůmyslovou školu v Bratislavě, ve dvaceti letech však udělala aliju do Izraele. Odjely s matkou navštívit tety, které v Izraeli žily od roku 1949, ale zpátky se matka vrátila sama – do Izraele se přistěhovala až jako důchodkyně, dřív ji stát nepustil. Hana získala stipendium na výtvarné Akademii Bezalel v Jeruzalémě, kde studovala grafiku. Později žila v umělecké komunitě v Ejn Hod u Haify, odkud se v roce 1999 přestěhovala už do Jeruzaléma. Toto úžasné město se stalo častým námětem jejích obrazů.
Od roku 2005 začala naplňovat svůj dlouhodobý tvůrčí záměr – zahájila práce na sérii obrazů s názvem Kořeny, jimiž se obrátila k vlastní i obecně židovské minulosti. Celkem prožila v Izraeli čtyřicet pět let, než se ve stopách svých kořenů vrátila v roce 2012 do bývalé vlasti. Místo na Slovensko ale zamířila do České republiky, konkrétně do Prahy, a spolu s ní tu dnes žije polovina její rodiny.
Výstava Kořeny je otevřena jen na krátkou dobu, do 10. února, kdy v galerii Beseder, kterou provozuje malířčin bratr Eugen Roden, proběhne „dernisáž“.
Lubor Falteisek
Foto autor