Rudolf Franz Hruschka byl místní historik a vlastivědný pracovník německého původu, který se významně podílel na zdokumentování židovských komunit jihozápadní Moravy. Karel Vošta pátral v jeho životopise.

Ediční podnik brněnského židovského nakladatele Huga Golda (1895–1974) Die Juden und Judengemeinden Mährens in Vergangenheit und Gegenwart (1929) a Židé a židovské obce v Čechách/Die Juden und Judengemeinden Böhmens in Vergangenheit und Gegenwart (1934) jsou dnes jedinečným zdrojem písemných a obrazových informací k dějinám židovských komunit na našem území. Přesto byly publikace v době svého vzniku kritizovány za povrchnost a komerčnost a srovnávány s odbornější Ročenkou Společnosti pro dějiny Židů v Československé republice. Svazek o Moravě má příspěvky obsáhlejší, kvalitativně vyrovnanější a celkově působí kompaktněji. Příspěvky jsou výhradně v němčině.

Jedním z přispěvatelů moravské edice byl Rudolf Hruschka. Narodil se 10. května 1881 v Lodhéřově (Riegerschlag) u Jindřichova Hradce do rodiny řídícího učitele německé obecné školy. Pocházel tedy z kraje, kde Němci často nosili česká příjmení a Češi německá. Po absolvování německého učitelského ústavu vyučoval postupně na několika obecných školách. V roce 1904 přišel do Jemnice na post učitele německé obecné školy. Škola vznikla v roce 1869 přeměněním zdejší soukromé židovsko-německé školy na veřejnou a navštěvovaly ji patrně převážně židovské děti. V Jemnici setrval (s výjimkou válečných let, kdy byl zastupován) do vzniku republiky; tehdy byla škola zrušena. Hruschka pak přešel na místo řídícího učitele na obecné škole ve Starém Hobzí (Althart). Rudolf Hruschka byl plodným a zdatným amatérským historikem. Jihozápadní kout Moravy přijal za vlastní a věnoval se pilně lokální historii. Je autorem kroniky školy v Hobzí, historie tamního kostela, pojednání o loupežníku Graselovi a četných příspěvků v německých vlastivědných časopisech. Jihozápadní Morava byla kraj národnostně smíšený a Hruschka ovládal kromě němčiny i češtinu. Ve dvacátých letech vytvořil pro Goldovu publikaci sedm příspěvků o židovských obcích tohoto regionu. Jedná se o Dolní Bolíkov, Jemnici, Markvarec, Písečné, Polici, Slavonice a Staré Hobzí. Texty se liší rozsahem i formou, podle toho, kolik měl autor k dispozici pramenů, literatury a pamětníků. Je z nich patrné velké osobní zaujetí a znalost problematiky. Kapitoly jsou strukturované a věnované například počátkům osídlení, historickým událostem, příjmením nebo typickým povoláním. Některé jsou velmi obsáhlé. Nechybějí odstavce o synagogách, školách, hřbitovech, seznamy rabínů, učitelů, kantorů a představených i biogramy významných rodáků včetně fotografií. Připojen je většinou rozsáhlý poznámkový aparát i přepisy dobových dokumentů. Hruschkovy texty obstojí po odborné stránce dodnes jako zdroj informací pro lokální a židovské dějiny, genealogii a prosopografii.

Hruschkův kladný vztah k Židům se snad vytvořil během jeho působení v Jemnici. Na některých heslech s ním spolupracovali židovští učenci: rakouský historik a knihovník Bernhard Wachstein (1868–1935) a dvorní rada, bibliotékář univerzitní knihovny ve Vídni a spisovatel Michael Holzmann (1860–1930). Snad bychom mohli Hruschkův zájem opatrně označit za filosemitismus. Jisté je, že židovský prvek vnímal jako integrální součást historie kraje, který považoval za svůj domov. Stalo se tak v době, kdy byla tato tematika opomíjena z důvodů šovinistických či prostě jen marginalizována. Dávno předtím, než začaly být synagogy, židovské hřbitovy a sídelní útvary považovány za cenné historické památky a atraktivní turistické cíle, jako je tomu dnes. Skoro emotivně působí závěr kapitoly o Starém Hobzí, kde popisuje zdevastovaný židovský hřbitov.

V roce 1935 odešel Rudolf Hruschka do penze. Od roku 1941 ale sloužil jako správce matričních záležitostí (Standesamt) pro Písečné a přilehlé oblasti. Z někdejšího sídla náboženské i politické židovské obce, jejichž historii sám zdokumentoval, zbylí Židé uprchli po záboru Sudet. Po válce byl odsunut do Ditzingenu v Bádensku-Württembersku, kde do roku 1956 vedl knihovnu. Tehdy byl vyznamenán Spolkovým záslužným křížem se stuhou. Zemřel v Ditzingenu 6. listopadu 1961 a je tam i pochován.

Více informací o Rudolfu Hruschkovi včetně ukázky z jeho tvorby najdete na webových stránkách česko-německého literárního projektu Kohoutí kříž.

KAREL VOŠTA