Vídeňské židovské muzeum oslavuje tento rok významné jubileum – uplyne třicet let od jeho založení. K tom u to výročí připravilo ně kolik zajímavých výstav.

Arik Brauer: „Všechno moje umění“

Představit devadesátiletého všestranného umělce Arika Brauera není jednoduché. Jubilant je malíř a ilustrátor knih, keramik, hudebník, tanečník a významný současný architekt. Brauer je i kritickým pozorovatelem současné politické situace v Rakousku. Bývá častým hostem v médiích a rakouskou společnost nabádá k toleranci a vzájemnému respektu, čímž si nevysloužil jen sympatie, hlavně mezi tzv. „věčnou hnědou“, nacistickou minulostí žijící částí rakouské společnosti.

Arik Brauer sa narodil v roce 1929 v ringu, předměstském obvodě Vídně, kde se nachází stejnojmenná světoznámá továrna na pivo. Dětství prožil hraním v parcích a na ulici, hodiny pozoroval pestrý život okolo sebe a dojmy zachycoval v kresbách, které mu sloužily jako inspirace i v pozdější tvorbě. Otec Arika pocházel z Litvy a byl obuvníkem. V mládí Arik navštěvoval hodiny židovského náboženství a zpíval v synagoze. Rokem 1938 však skončilo Brauerove šťastné dětství. Otec zahynul v koncentračním táboře, Arik s matkou a sestrou přežil – rodina se roky skrývala v zahradním domku na předměstí Vídně.

Po osvobození začal Brauer studovat na Vysoké škole výtvarných umění ve Vídni obor abstraktní malba a spolu s malíři Rodolfem Hausnerom, Ernstem Fuchsem, Wolfgangem Hu Antonem Lehmdenem byl spoluzakladatelem fantastického realismu.

V mládí se v Izraeli seznámil se svou celoživotní láskou Naomi Dahabani, která pochází ze židovsko-jemenské rodiny a její barevný svět ovlivněný arabskou kulturou přenesl i do své tvorby. S manželkou žili několik let v Paříži, kde se mu podařilo umělecky prosadit a vedle malby se věnoval zpěvu a tanci. Do Vídně, kde se později usadil, se vrátil jako uznávaný malíř. Jako zpěvák se v sedmdesátých letech dokonce prosadil v rámci rakouské hudební scény. Zpíval písně ve vídeňském dialektu, v řeči, kterou měl od dětství rád. V devadesátých letech se začal prosazovat také v architektuře a projektoval v šestém vídeňském obvodu tzv. Brauerhaus, kde se mu podařilo skloubit moderní architekturu a přírodu. V domě je mnoho zahrad a zeleně, u vchodu jsou akvária a maličká zoologická zahrada. Kritikům svého díla vzkázal:

 „Každý člověk by se měl zabývat architekturou! Žijeme s ní, užíváme si ji a trpíme s ní“. 

Tvrdit, že architektura se dotýká jen architekta je velký nesmysl!!“

Výstava je otevřena do 20. října 2019.

Tři s tužkou

Vídeňské židovské muzeum představuje kresby a životní osudy tří umělců: Lily Renee, Bila Spira a Paula Petera Porgese, kteří se narodili a prožili dětství ve Vídni a po „anschlussu“ v roce 1938 museli opustit domov. Ve světě se stali úspěšnými karikaturisty, ilustrátory a kreslíři komiksů. Tužky se staly zbraněmi a také výsměchem nacistickým zločincům.

Lily Renee Willheim, ročník 1921, už odmalička žila ve svém barevném světě fantazie. S rodiči se jí podařilo uprchnout do exilu do New Yorku, kde se stala kresličkou komiksů. Nějakou dobu také působila jako tajná agentka a ostře kritizovala fašismus. Proslavila se dětskou knihou Red is the heart – Červené je srdce, kniha vyšla nyní v němčině i v Rakousku.

Wilhelm Spira, ročník 1913, se narodil v rodině sociálního demokrata, pracoval pro noviny rakouské sociální demokracie. Ve svých karikaturách varoval před nástupem fašismu. Utekl do Francie a svoje výtvarné schopnosti mnohokrát využil při falšovaní dokladů židovských uprchlíků. Ve svých kresbách živě dokumentoval vlastní strastiplnou cestu po několika koncentračních  táborech.

Paul Peter Porges, ročník 1927, navštěvoval jako osmiletý školák kurzy malby na umělecké akademii ve Vídni. S dětským transportem se zachránil ve Francii, dokumentoval život tzv. Dětské republiky La Gue obsazení Francie nacisty uprchl do USA, kde velmi úspěšně pracoval jako karikaturista pro Saturday Evening Post. Později se vracel do Vídně a svoje zážitky z rodného města dokumentoval v kresbách.

Výstava v pobočce židovského muzea ve Vídni na Judenplatzu potrvá do 17. 11. 2019.

Cafe As

Simon Wiesenthal je široké veřejnosti známý tím, že svůj život zasvětil boji za spravedlivost a obětím holokaustu, především jako neúnavný vyhledávač válečných zločinců po celém světě. Nejznámějším byl Adolf Eichmann. Wiesenthal byl však původní profesí architekt, ale jeho tvorba je téměř neznámá. Před časem se podařilo najít Wiesenthalovy kresby kavárny As, je to blok 80 návrhů, které nebyly nikdy realizovány. Cafe As navrhoval Wiesenthal během svého pobytu v koncentračním táboře Mauthausen u Linze. V těžkých chvílích byly kresby jeho životní oporou.

V Mauthausenu se Wiesenthal seznámil s politickým vězněm Edmundom Staniszewským, který chtěl po válce otevřít vlastní kavárnu ve městě Posen. Wiesenthal nejdřív udělal skicy, které po osvobození tábora zkonkretizoval do plánů. Detailně vykreslil vnitřní a vnější architekturu, uniformy pro personál a reklamní plakáty. Tedy připravil –řečeno dnešním jazykem – celou „Corporate Identity“. K realizaci projektu ale nikdy nedošlo a Staniszewski zemřel v roce 1984. Plány byly dlouho považovány za ztracené. Teprve před nedávnem se Staniszewského zeť rozhodl celou dokumentaci předat a představit ji tím veřejnosti. Židovské muzeum ve Vídni za pomoci „US Friends of the Jewish Museum Vienna“ plány Wiesenthala zaku pilo do svých sbírek.

Výstava potrvá do 12. ledna 2020 a je v budově muzea na Dorotheegasse při metru U1 Schwedenplatz.

JANA TCHABANA-LÖWBEER, VÍDEŇ