věnováno Dintshe Shapiro
Domů jednou za židem
přišel náš gój s prosíkem.
– Dobrý jitro, žide,
tady vo to mi jde:
Kopu támhle brambory,
ale potom pomyslim si,
pytel nemám. Do něj cosi.
Šikla by se motyčka,
šnapsu k tomu kapička.
Půjč mi na to, žide,
nežli jarmark přijde.
Žid mu na to vece:
Gój je furt gój přece,
široké má plece,
v kabátě svým šedivým,
s obličejem zarudlým
přece křesťan každej
vobličej má stejnej.
Jak tě potom, góji,
mezi nima poznám?
Stojí gój a dumá:
– Máš vskutku pravdu,
Gój je furt gój přece,
široké má plece,
v kabátě svým šedivým,
s obličejem zarudlým
přece křesťan každej
vobličej má stejnej.
Jak mě potom, žide, mezi nima
poznáš?
Láme si gój hlavu, láme,
Jak jen se tam potkat máme:
– už jsem na to přišel,
jak by sis mě našel.
Jmenuju se přece Jan Bor,
vždyť víš, ten gój vod brambor.
Žid se hnedle zaculil,
pytel rychle připravil,
šnapsu k tomu kapička.
Malilinká motyčka.
Vzal vše gój a řekl
ještě, nežli vyšel ven,
děkuju a krásnej den!
Nezbývá než čekat, žide,
nežli velkej jarmark přijde
von však pořád nikde, Jan Bor,
tenhle náš gój vod brambor.
Trefit by ho mohl šlak
na trh letí jako drak
kde je jenom Jan Bor,
tenhle náš gój vod brambor.
Na jarmarku vřava je,
shon jen, hlava na hlavě,
lidi blázní, dav se rojí,
kolem plné vozy stojí
zelí, jabka, žitné klasy,
koně švihaj tam vocasy,
hlavičkama potřásaj si,
schovat se tu schopný nejsi
Žid se škrábe na svém krku
– Tak to chodí na jarmarku!
Dneska ho sem najít jdu
podle jeho návodu.
Kdeže ukrývá se Jan Bor,
náš gój vod brambor?
Gój je furt gój přece,
široké má plece,
v kabátě svým šedivým,
s obličejem zarudlým
přece křesťan každej
vobličej má stejnej.
Dneska ho sem najít jdu
podle jeho návodu,
kdeže ukrývá se Jan Bor,
náš gój vod brambor?
Gój jde zatím kolem přece,
široké má plece,
v kabátě svým šedivým,
s vobličejem zarudlým,
je to vskutku Jan Bor,
náš gój vod brambor,
se svou gójkou
s celou půjčkou,
s malilinkou motyčkou
šnapsu k tomu kapičkou
Přines’ Jan Bor
pytel plný brambor.
A řekl gój
tak a tak:
A tak vidíš, žide,
velký jarmark už je,
a kdo koho najít chce,
tak ho najde.
PŘEKLAD ŠTĚPÁN BALÍK A MARIE NOVÁKOVÁ
Děkujeme za konzultace J. P. Vinšovi a M. Krappmann.
Překlad vychází z varšavského vydání z roku 1931.