Občas se o Izraeli mluví a přemýšlí jako o jednolité společnosti. Je to velký omyl, jak je vidět na životě a působení Charlie Bitona. Tento levicový politický aktivista před pár dny zemřel v Jeruzalémě.

Lomů uvnitř izraelské společnosti je více, jeden z těch nejvýznamnějších je ten, který ji dělí na dvě skoro stejné části, tedy Aškenázy, Židy evropského původu, a Mizrachim, jejichž předkové žili zejména v arabských zemích, od severní Afriky až po Irák.

Ti druzí se dlouhodobě cítí znevýhodněni, přicházeli později, kdy už řada institucí byla ustavena a obsazena, měli nižší kvalifikaci, byli tradičně chudší, častěji nezaměstnaní a měli také více dětí. Ne vždy také dostali rovné podmínky.

Rozhněvaný mladý muž

Byl to i případ rodiny Charlieho Bitona, který se narodil v roce 1947 v marocké Casablance a do Izraele přišel s rodinou jako dvouletý. Jeho osmičlenná rodina žila ve stísněném bytě v chudé jeruzalémské čtvrti Moraša, obývané převážně severoafrickými a iráckými přistěhovalci.

V těchto místech byly horší školy, horší služby, větší nezaměstnanost a také méně bezpečno. Moraša ležela blízko hranice s východním Jeruzalémem, který tehdy ovládalo Jordánsko, a jordánští vojáci často ostřelovali ulice této části města.

Situace se změnila poté, co Izraelci v roce 1967 během šestidenní války dobyli zbytek Jeruzaléma a Moraša už nebyla na hranici. Hned vedle ní začaly vyrůstat nové čtvrti a kontrast se zanedbanou přistěhovaleckou čtvrtí se zvýšil.

Tehdy skupina rozhněvaných mladých mužů většinou marockého původu včetně Charlie Bitona začala na tuto situaci upozorňovat. Policie jim bránila v demonstracích před radnicí a několik z nich zatkla. To vyvolalo mediální zájem, který vedl až k tomu, že je přijala Golda Meirová.

Dopustila se tehdy pamětihodného výroku, že to „nejsou příjemní lidé“ – to ani nebyl jejich záměr. Tento výrok je dnes vyveden v kameni v jedné ulici v Moraše. Hnutí si dalo název Černí panteři po vzoru radikálních Afroameričanů, kteří tehdy žádali rovnoprávnost zase po americké vládě, ale mezi oběma skupinami příliš intenzivní kontakt neexistoval.

Černí panteři prováděli nejrůznější kousky, například brzy ráno ve středostavovské čtvrti Rechavia kradli před domy lahve s mlékem a místo nich nechávali vzkaz, že mléko přerozdělili dětem v chudých čtvrtích, tedy typicky oblastech, kde žili potomci židovských uprchlíků nebo imigrantů z arabských zemí.

Občas dodávali: Tyto děti nenacházejí každé ráno vedle dveří potřebné mléko. Naproti tomu psi a kočky v zámožnějších čtvrtích mají dostatek mléka každý den.

Čelem ke zdi

Černí panteři se nakonec dostali až do Knesetu, Charlie Biton tam zasedal od roku 1977 až do roku 1990. V roce 1977 se právě díky hlasům blízkovýchodních Židů poprvé dostala k moci pravicová strana Likud a změnila tak navždy politickou mapu Izraele.

Tady v podzemí držel Hamás rukojmí. Reportérku CNN vzali Izraelci na místo „hororu“

Skončila tím mimo jiné éra levicových vlád ovládaných evropskými Židy. Biton však v parlamentu zasedal jako poslanec komunistické strany Chadaš a byl tváří trochu jiné stránky vzestupu blízkovýchodních Židů.

V parlamentu usiloval o větší rovnoprávnost Židů blízkovýchodního původu. I tehdy projevoval schopnost zaujmout, například řečnil zády ke sněmovně s vysvětlením, že by zrovna tak mohl mluvit do zdi.

A mimo jiné se také v roce 1980 spolu s několika jinými poslanci v Bulharsku setkal s předsedou Organizace pro osvobození Palestiny Jásirem Arafatem. O několik let později se takto setkal pro změnu v Maďarsku s Mahmúdem Abbásem, dnešním předsedou palestinské samosprávy.

Na počátku 90. let se s Chadašem rozešel a jeho nová strana u voličů zcela propadla. Zůstal mimo aktivní politiku, ale nadále se vyjadřoval k důležitým otázkám, v roce 2011 během velkých protestů proti růstu životních nákladů hnutí podpořil.

Je charakteristické, že nyní, půl století po jeho vstupu do veřejného života, už se k tomuto bouřlivákovi hlásí jak politický střed, většinou aškenázský, tak i strana Šas, sdružující blízkovýchodní Židy, ovšem silně konzervativní a zbožné.

Podle optimistů je jizva mezi Aškenazy a Mizrachim už téměř zahojena i díky lidem, jako byl Charlie Biton. Kdysi neprivilegovaná čtvrť Moraša je dnes už mnohem lepší adresa, takže je pro některé lidi podobně nedostupná jako kdysi zámožná Rechavia s pravidelnými dodávkami mléka.

Jan Fingerland