Straubing je malé město v Bavorsku asi dvě hodiny jízdy autem od Plzně. Má poměrně velkou židovskou komunitu, která čítá kolem 500 členů, s přilehlými obcemi to je celkem 800 lidí. Většinu tvoří potomci přistěhovalců z Ruska a Ukrajiny v 90. letech 20. století. Nedávno zde položili kameny, které se staly základem pro památník inspirovaný plzeňskou Zahradou vzpomínek.
Když se v roce 2021 chystalo znovuotevření Velké synagogy v Plzni, psali jsme o poněkud netypickém navázání spojení mezi těmito dvěma městy: dosud neznámým řízením osudu se původem straubingská Tóra dostala do plzeňské Velké synagogy, kde je dosud. Tato skutečnost vedla k navázání spojení mezi dvěma židovskými komunitami, které stále trvá a v nynější nelehké době války na Blízkém východě z něj vzešla i jedna zajímavá – a veskrze pozitivní – skutečnost.
Ve Straubingu probíhala několik posledních let rekonstrukce synagogy a dalších budov. Vše musí vyhovovat přísným požadavkům na bezpečnost a jedna z velkých změn potkala i dvůr kolem synagogy: dosud zde stávající suka musela ustoupit kvůli bezpečnostnímu riziku a autoři rekonstrukce hledali nápad, který by zajímavě zaplnil plochu dvora synagogy a zároveň splňoval bezpečnostní kritéria. Tehdy si předsedkyně ŽO Straubing Hanna Zisler vzpomněla na návštěvu Plzně a památník obětem holocaustu zvaný Zahrada vzpomínek, který se nachází ve dvoře vedle Staré synagogy. Tento památník vznikl v roce 2002, kdy si město připomínalo 60 let od doby, kdy z Plzně odvezly naprostou většinu židovských obyvatel tři transporty. Stalo se tak bezprostředně po skončení dubnové akce Napiš jedno jméno. Autorem myšlenky napsat jména jednotlivých obětí holocaustu spolu s jejich daty narození na oblázky a ty pak umístit na podlahu Pomocné synagogy jeplzeňský fotograf Radovan Kodera, který dlouhá léta úzce spolupracuje se zdejší židovskou obcí a podrobně zmapoval osudy mnoha plzeňských obětí holocaustu:
„Myšlenka mne napadla v souvislosti se židovskou tradicí pokládání kamenů na hroby zemřelých. Na rok 1999 jsem připravoval výstavu o židovských památkách západních Čech a řekl jsem si, že by se během blížícího se výročí měla nějak připomenout i jména všech zemřelých. V té době byla Pomocná synagoga už jen torzem: chyběla střecha, stěny a podlaha pomalu zarůstaly nálety. Donesl jsem si několik kamenů a zkoušel jsem, jestli by se sem vešly a jak by to vypadalo. Pak jsem oslovil výtvarníka Petra Nováka, aby vymyslel rozmístění jednotlivých oddílů s kameny a průchody kolem nich. Položeno je zde více než 2600 kamenů.“
V rámci akce Napiš jedno jméno přicházeli pak do bývalé Pomocné synagogy lidé, většinou studenti plzeňských středních škol, ale i děti ze základních škol, a každý měl za úkol napsat jméno jedné z obětí. Podobnou akci uspořádala později také města Tábor, Jičín a nyní navazuje rovněž německý Straubing. Tam myšlenku uchopili poněkud jinak, jak vysvětlujepředsedkyně tamní židovské obce Hanna Zisler:
„Potřebovali jsme něco, co se bude hodit k synagoze a zároveň to bude splňovat bezpečnostní požadavky, hlavně přehled v prostoru dvora. To, co jsme viděli v Plzni, se nám nejen velmi líbilo, ale vyhovovalo i po všech ostatních stránkách. Kameny umístěné ve dvoře naší synagogy nesou nejen jména obětí holocaustu ze Straubingu, ale i jména židovských vojáků, kteří padli v 1. světové válce, a jsou zde rovněž jména židovských příbuzných našich členů, kteří mají kořeny v Rusku nebo na Ukrajině. Pro ty se jedná o zvláště důležitou věc: v naprosté většině případů nemohou navštěvovat hroby svých předků nebo tito mrtví ani žádné hroby nemají. Vybudováním Zahrady vzpomínek vznikla pro mnoho členů naší komunity možnost alespoň symbolicky vzpomenout u kamene se jménem příbuzného. Jsou za tuto možnost velmi rádi, a to i v dnešních nelehkých časech.“
Kameny popisují děti ze zdejší židovské komunity a na rozdíl od kamenů v plzeňské Zahradě vzpomínek neobsahují data narození, nýbrž pouze jména. Památník není ještě ani zdaleka hotový, už nyní však budí velmi kladné reakce. „Máme alespoň nějaké dobré zprávy v nynějších nelehkých časech,“ uvádí Hanna Zisler s tím, že bezpečnostní situace v Německu není pro členy komunity dobrá a značná část z nich má od vypuknutí konfliktu mezi Izraelem a Hamásem strach do prostor synagogy a židovské obce vůbec přijít. Výuka dětí pořádaná židovskou obcí se přenesla do online prostoru. „Přesto se scházíme a budeme se scházet i nadále. Věřím, že bude zase dobře a budu se obzvlášť těšit na návštěvu z Plzně. Je na nich ostatně i řada,“ dodává s úsměvem Hanna Zisler.
JANA ŽÁČKOVÁ
Foto: archiv autorky