Na konci roku 2014 (Maskil 15, č. 4) jsme si připomněli osud německého židovského matematika Felixe Hausdorffa, jednoho z nejvýznamnějších matematiků 20. století. Vzhledem k tomu, že letos 8. listopadu uplyne 150 let od jeho narození ve Wroclavi, přibližme si ho znovu z jiného úhlu pohledu.

Pocházel z dobře situované rodiny. Jeho otec Louis Hausdorff (1843–1896) se s rodinou roku 1870 přestěhoval do Lipska, kde řídil několik společností a také síť obchodů s textilním zbožím. Byl to velmi vzdělaný muž, již ve třinácti letech byl označen přízviskem „náš učitel“ (Morenu). Napsal i několik článků, z nichž jeden např. rozebíral aramejský překlad Bible z hlediska Talmudu.

Felixova matka Hedwiga (1848–1902) pocházela z široce rozvětvené rodiny Tietzů, v jejíž jedné větvi nalezneme Hermanna Tie- tzeho, majitele prvního obchodního domu. Když nacisté jeho firmu Hermann Tietz později arizovali, nazvali ji Hertie.

Felixův otec byl při výchově dětí patrně dost přísný. Dle jeho názoru „středem judaismu nejsou obřady, (…) jeho těžiště nacházíme mnohem více v náboženském životě rodiny“. Mnohem později o tom Felix napsal: „Ať to byl kdokoli, kdo vymyslel pohádku o šťastném dětství, zapomněl na tři věci: náboženství, výchovu a ranou fázi sexuality.“ Později v jiném aforismu o výchově dětí napsal: „Ale dnešní metoda je stále stejná: vymýtit, zabránit, přerušit, odepřít, omezit, zakázat – je to od základů negativní, soukromá, nepřístupná metoda výchovy, zlepšování a trestání místo formování, amputace místo léčení.“

Studium

V Lipsku Felix studoval na Nikolaigymnasiu (tehdy elitní škola) a byl premiantem třídy. Volba životní dráhy byla pro něj jako pro člověka mimořádně nadaného v mnoha směrech značně složitá, nakonec se ustálil na směřování ke studiu přírodních věd.

Od letního semestru roku 1887 do letního semestru 1891 studoval v Lipsku matematiku a astronomii, ale, jak to bylo zvykem, absolvoval jeden semestr ve Freiburgu a jeden v Berlíně. Jeho zájmy byly neuvěřitelně široké. Kromě přednášek z matematiky, astronomie, fyziky a chemie navštěvoval i kurzy filosofie a také dějin filosofie, jazyků a litera- tury, dokonce i dělnického hnutí. Mimo jiné si zapsal i přednášku o souvislosti duševních poruch a zločinu.

Habilitoval se v Lipsku a v období mezi doktorátem a habilitací absolvoval jedno- roční vojenskou službu a pracoval též jako výpočtář pro observatoř. Nebylo to rozhodně z finančních důvodů; byl po celou dobu svého života velmi dobře finančně zajištěn. V roce 1899 se oženil se Charlottou Goldschmidt (1873–1942) z rodiny známého židovského lékaře z Bad Reichenhallu. Následující rok se jim narodila dcera Lenora, která přežila naci- stickou éru v úkrytu v okolí Jeny a zemřela roku 1991 v Bonnu. Ona a její rodina (manžel a syn) byli jediní z širšího příbuzenstva, kteří přežili éru nacismu.

Paul Mongré

Hausdorff přednášel široké spektrum matematických přednášek, avšak jeho centrálním zájmem byla literatura. V době od roku 1897 do roku 1904, v době své největší literární aktivity, napsal 19 ze svých 22 literárních a filosofických děl. Psal je pod pseudonymem Paul Mongré. Tato volba souvisela s filosofem Friedrichem Nietzschem (1844–1900); francouzské a mon gré lze přeložit např. jako podle mého vkusu. Nietsche ho sice ovlivnil, ale Hausdorff se k němu stavěl kriticky. Patrně nejúspěšnějším Hausdorffovým dílem byla divadelní hra Lékař své cti, která se hrála na mnoha evropských scénách a v roce 1905 i v Praze v nynější Státní opeře.

Antisemitismus v Lipsku

Všimněme si jednoho detailu. Děkan k návrhu na jmenování Hausdorffa soukromým docentem připojil tento komentář: „Fakultní učitelský sbor cítí povinnost oznámit ministerstvu, že rozhodnutí sboru, přijaté na shromáždění druhého listopadu, nebylo učiněno jednomyslně, ale 22 ku 7 hlasům. Menšina oponovala, protože Dr. Hausdorff je židovské víry.“ Je pravděpodobné, že Hausdorff Lipsko opustil právě kvůli antisemitismu, který tam byl velmi silný. Roku 1910 byl v Bonnu jmenován mimořádným profesorem a od letního semestru 1913 byl řádným profesorem v Greifswaldu. Tam také dokončil své stěžejní dílo Základy teorie množin (1914), které se dočkalo několika vydání a překladů.

Roku 1921 se vrátil jako řádný profesor do Bonnu. Tam prožil patrně nejšťastnější období svého života, které ukončil Hitlerův nástup k moci roku 1933. Je na místě některé věci připomenout.

Očista začíná

Již 1. dubna 1933 byl vyhlášen bojkot židovských obchodů a židovských institucí. Byl vydán Zákon o obnově zaměstnaneckého poměru, kterým byla provedena „očista“ státních institucí. To ještě Hausdorffa nepostihlo, protože byl v armádě důstojníkem, ale obtíže rychle přibývaly. V roce 1935 byly přijaty Norimberské rasové zákony a do praxe byla rychle uváděna nařízení, zbavující Židy občanství a všech základních práv. Den po Hausdorffových sedmdesátinách, 9. listopadu 1938, přišla Křišťálová noc. Bylo vypáleno 406 synagog, asi 400 Židů zabito a přes 7000 židovských obchodů zničeno (tyto údaje se týkají Německa, Rakouska a Sudet dohromady). Ti, kteří teoreticky měli tomuto pogromu zabránit, pouze přihlíželi.

Rozloučení

Židé museli odevzdat pasy, již dříve přetištěné písmenem „J“, a byli vybaveni průkazy s přiděleným dalším jménem (Sara pro ženy a Israel pro muže). V rychlém sledu vycházela nařízení zakazující Židům vstup do kin, divadel, knihoven, na výstavy atd. Nesměli ze svých bankovních účtů vyzvedávat více než 100 marek měsíčně. Přitom s Hausdorffovými již žila v domácnosti Edith Pappenheim (1883–1942), sestra paní Hausdorffové.

Na emigraci bylo již pozdě, i když se o ni Hausdorff zajímal. Uvědomoval si kritickou situaci, byl ale unaven. Měl dům s osobní knihovnou, své přátele, mohl ještě pracovat a snad stále nevěřil, že věci mohou dojít až tam, kam nakonec došly.

Když pak v lednu 1942 dostali všichni tři výzvu, aby se dostavili do Endenichu, kde nacisté vytvořili z kláštera obdobu našeho Terezína, otrávili se společně veronalem. Ne v nějakém afektu, ale po chladné úvaze. Hausdorff napsal svému příteli právníkovi velice věcný dopis, který začíná slovy:

Milý příteli Wollsteine! Až obdržíte tyto řádky, bude problém nás tří vyřešen, a to tím způsobem, od kterého jste se nás snažil neustále odrazovat. Pocit bezpečí, který jste nám předpověděl, pokud překonáme prvotní potíže se stěhováním, se ne a ne dostavit, naopak: K tomu Endenich není přece konec!

Letos vyjde poslední svazek z deseti knih (Felix Hausdorf: Gesammelte Werke) obsahujících komentované Hausdorffovo dílo a budou organizovány konference, které ho připomenou. Odešel předčasně, z pozůstalosti víme, že do poslední chvíle pracoval.

JIŘÍ VESELÝ

(Podpořeno grantem GAČR 18-00449S)