Na skok do zanikajícího světa

Návštěva výstavy fotografií v pražské Jeruzalémské synagoze, to je vlastně malý výlet do dávných časů, kdy ještě život židovských komunit probíhal v rytmu zaběhaném po staletí. Důstojnost a jistou archaičnost objektivem zachycených obřadů ještě umocňují černobílé fotografie. Snímky vznikly na sedmi místech střední a východní Evropy.

Název Sedmero požehnání odkazuje k rituálu Sedmi požehnání – Ševa berachot, která se recitují během židovského svatebního obřadu. Setkání tradičních Židů různých ortodoxních směrů u hrobu významných učenců, rabínů a cadiků je chápáno jako mystické zasnoubení, při němž se spojují duše tohoto světa se světem příštím. Každý ze sedmi rabínských járcajtů neboli slavností pořádaných při výročí úmrtí, které na několika místech zejména na Ukrajině a v Polsku zachytil svým fotoaparátem Jindřich Buxbaum, vypráví příběh sedmi vážených duchovních vůdců, kteří jsou pro židovskou komunitu trvalým požehnáním a jejichž odkaz je dodnes uznáván. Na járcajty se opět sjíždějí zbožní Židé z Izraele a dalších zemí.

Velký soubor sedmdesáti fotografií Buxbaum nedávno vystavoval v obnovené plzeňské synagoze, omezený výběr z těchto snímků nyní vidíme v Praze. Autor je nasnímal například v Umani na střední Ukrajině, v moravském Holešově a Mikulově, v Bratislavě, v ukrajinské Medžibiži, polském Leźajsku či v Lelowě, kde je hrob jednoho z vůdců chasidského hnutí, cadika Davida Bidermana.

Jindřich Buxbaum fotografuje už od čtrnácti. Sedm desítek let svého života prožil v Nové Hradečné u Uničova, v domku, který postavil jeho pradědeček, místní židovský obchodník. K zájmu o fotografii ho přivedl otec, bývalý osvětimský vězeň. Ze široké palety objektů a událostí, které zpočátku fotografoval, posléze vykrystalizoval jeho zájem o divadlo, hudební akce, a posledních dvacet let zejména o židovskou tematiku. Mnohokrát fotografoval životní realitu v Izraeli, život židovských komunit zachytil svým objektivem i v Londýně, Antverpách, v Kyjevě či ve Vídni. Díky své příslušnosti k židovské obci snadno proniká na slavnosti ortodoxních komunit, jež jsou pro veřejnost uzavřené, a může tak zachycovat niternou, snad až tajemnou atmosféru starých rituálů, které se v oněch židovských obcích při bohoslužbách a oslavách svátků stále praktikují. Jeho citlivé snímky mají vždy hlubokou, až intimní výpovědní hodnotu a prohlubují naše poznání starých, zvolna zanikajících židovských komunit.

Výstava je otevřena do 5. ledna denně kromě sobot a židovských svátků.

Lubor Falteisek