Ze všech zvyků a nápadů, které jsem prožila u dětí v Americe, mi utkvěl v paměti, kromě koledování v maskách, jeden zajímavý zážitek. Všechno v tom vzpomínkovém čase na zemřelé bylo vášnivě prožívané, úsměvné i strašidelné. Třeba noční výlet na valníku s balíky slámy pod sebou, kdy na lesní cestě lezli světélkující umrlci z hrobů a v houští se vynořila kapela kostlivců s pavouky nad hlavami. Též na verandách úhledných domů se objevila výzdoba vlajících duchů, visících oběšenců a obřích pavučin.

A všude nádherné oranžové dýně. Vydlabané a svítící, nebo pomalované, anebo v přírodním stavu. Tato rostlina je na sever od Apalačských hor doma, pěstovali jí zde Irokézové na polích společně s kukuřicí a boby.

Na naší verandě ležela také jedna taková krásná obrovská oranžová. Radost pohledět. Můj zeť, výborný kuchař, se onoho dne odhodlal tuto plodinu zpracovat v kuchyni. Odřízl jí hořejší část, takovou čepičku, a dvanáctiletá vnučka Eva ji vydlabala speciálním udělátkem. Vznikla hromada materiálu vhodného na polévku nebo zeleninovou směs k pečení. Zbyla dutá tuhá oranžová šlupka. Držela jsem v náručí malou čtyřměsíční Sofii a obě jsme vše pozorovaly.

Dcera a zeť si chvíli prohlíželi dutou dýni, a potom malou vnučku v barevných dupačkách. To bude super fotka! Vyložíme ten skelet něčím čistým a uděláme krásnou fotku s miminkem sedícím v dýni.

Všichni krom mě a Sofie hned začali s radostí nápad realizovat. Vystlali dutinu měkkým igelitem a vybrali vhodné pozadí, u kterého se bude fotit, naměřili správnou vzdálenost a místo, odkud se bude fotit. Převzali ode mě dítě a pomalu ho spouštěli do připraveného objektu. Vypadalo to nádherně.

Když se zdálo, že už je holčička usazená, spustila Sofie strašný řev, který byl opravdu hodný znamení, ve kterém se narodila. Je totiž lvice. Hned bylo jasné, že jsme se jaksi zapomněli zeptat toho hlavního aktéra. Nikdo už nechtěl nic podobného opakovat, jen Eva seděla nešťastně vedle vystlané zeleniny a poměřovala své dlouhé dvanáctileté nohy, které už by dovnitř v žádném případě nedokázala nacpat, s malým prostorem uvnitř poslední halloweenské dýně v domě.

Vypadala jako Popelka, které princ zkoušel střevíček a ona ho neobula, protože z něj vyrostla. Já už se tam nevejdu, četla jsem v její naštvané tváři.

Ano, do vydlabané dýně se zřejmě vejdeme jen jednou, ale v té době nevíme, že je to poprvé a naposled, kdy tu šanci máme. Pro- marněné šance nás v životě potkávají vícekrát. Kéž by byly stejně nedůležité.

VLASTA RUT SIDONOVÁ