S tajemníkem FŽO Michalem Pelíškem jsme po shromáždění Společně pro Izrael mluvili o tom, zda splnila jeho očekávání, i o bezpečnostní situaci u nás.

Jaká je v kontextu současných událostí v Izraeli, kdy se napětí přenáší i do některých evropských zemí, v tomhle ohledu situace v České republice? Nemáme tady žádné velké muslimské či arabské komunity, má to tedy nějaký vliv?

Z obrázků, které se k nám dostávají z mnohých evropských metropolí, jde strach. Napětí, které můžeme svést na teror Hamásu a následnou vojenskou operaci v Gaze, je opravdu silné a obávám se, že se ještě bude stupňovat. Situace v Česku je oproti ostatním evropským zemím zatím mnohem lepší. Je to dáno mnoha faktory a přítomnost, resp. nepřítomnost početné muslimské menšiny je určitě jedním z nich. Události v západní Evropě sledujeme s velkým znepokojením, protože myslet si, že žijeme v nějakém bezpečném ostrůvku a nic nám nehrozí, by bylo velmi naivní. Bohužel se např. židovští a izraelští studenti už i na našich vysokých školách setkávají s otevřenými projevy antisemitismu a nenávisti.

Myslíš, že to vlastně českou majoritu zajímá víc než válka či teroristický útok kdekoliv na světě?

Nemáme pro to žádná nevyvratitelná data, ale považuji za zcela zřejmé, že konflikty, ve kterých figuruje Izrael, rezonují ve společnosti vždy silněji než jiné srovnatelné (nebo i mnohem rozsáhlejší) válečné nebo násilné události z jiných částí světa. V tomto se myslím Česko velmi podobá všem ostatním zemím.

Jak probíhá pomoc Izraelcům, kteří se sem uchýlili?

Na české židovské obce se obrátilo již několik desítek rodin a jednotlivců s žádostí o nějakou pomoc. Židovské obce jsou tradičně zvyklé a připravené pomáhat, ale aktuální situace je jiná a těžko se srovnává s jinými nedávnými událostmi, např. s uprchlíky z Ukrajiny. Pomoc je velmi individuální, a i v tomto krátkém čase se potřeby rychle mění. Kromě Izraelců, kteří se do Česka uchýlili právě z důvodu probíhající války, nesmíme zapomenout na početnou izraelskou komunitu, která v Česku žije dlouhodobě. Ta je děním zasažena stejně silně. Sem patří i stovky studentů na českých univerzitách. Naše zkušenost je, že vyjádření podpory, sounáležitosti a jednoznačné odsouzení teroru jsou naprosto klíčové. Toto potřebují slyšet Izraelci, ale také čeští Židé.

Od koho tato podpora zaznívá?

Zaznívá to od celé společnosti, byť někdy jen slabě. Podpora nejvyšší české politické reprezentace, veřejných institucí i veřejně vlivných jednotlivců anebo křesťanských církví je nejvíc vidět a slyšet. To je něco, co nespadlo z nebe. Je to výsledek spolupráce, o kterou se FŽO a i další židovské organizace dlouhodobě snaží. Když se podíváte např. na jednoznačná vyjádření Ekumenické rady církví nebo katolické církve nebo na to, kolik izraelských vlajek nyní po Česku visí, je zřejmé, že podobnou podporu nám mohou naši sousedé jen závidět. Tyto postoje ale nemůžeme považovat za samozřejmé, vždyť celá řada institucí, např. vysokých škol, se nevyjádřila vůbec, nebo ne takto jednoznačně.

Federace 1. listopadu uspořádala veřejné shromáždění na podporu Izraele a jeho obyvatel. Jak tento nápad vznikl a jaká byla jeho realizace?

S pořádáním demonstrací nikdo z nás nemá žádné velké zkušenosti, takže když se nápad objevil, moje první reakce byla velmi opatrná. Ale verva, s níž se do zjišťování podmínek a možností moje kolegyně vrhly, mne velmi rychle strhla. Vytvořili jsme malý organizační tým a během několika málo dnů dali dohromady program, zajišťovali mluvčí, techniku anebo dobrovolníky. Dalším klíčovým faktorem byla propagace akce, na níž se podílela celá řada partnerů. Do příprav jsme zapojili i Izraelce, kteří vytvořili pietní místo.

Splnilo veřejné shromáždění vaše očekávání?

Chtěli jsme, aby na demonstraci jasně zazněla podpora Izraele, odsouzení teroru, sounáležitost s oběťmi a výzva k návratu rukojmích. Shromáždění mělo velkou a pozitivní odezvu. Lidé měli potřebu vyjádřit právě tu sounáležitost. Spousta z nás měla pocit, že podpora není v množství negativních zpráv a agresivních protiizraelských kampaní dostatečně znát. Konstruktivní obsah i mírumilovná nekonfrontační forma v lidech rezonují. Velké poděkování pak patří všem účastníkům. Ti měli zásadní vliv na samotný průběh shromáždění jak svým chováním, tak i připravenými transparenty a vlajkami. Přítomnost politických špiček a veřejných osobnostní na pódiu i mezi shromážděnými představuje také důležitou zprávu právě pro Izraelce, kteří nejvíc potřebují slyšet, že v tom nejsou sami a že ne všichni je házejí přes palubu. Myslím, že se nám to povedlo.

Na co se budete zaměřovat v následujících týdnech?

Rozhodně nemáme vyhráno a čekají nás ještě těžké chvíle. Vyhlásili jsme veřejnou sbírku na podporu Izraele s dlouhodobější perspektivou, protože finanční, byť i symbolická podpora bude potřeba ještě hodně měsíců, ne-li let. V obecné rovině budeme pokračovat v hledání a prohlubování podpory ze strany státu a veřejnosti. Už z účasti premiéra a vládní zmocněnkyně pro lidská práva na pódiu demonstrace a mnohých ministrů, poslanců a senátorů mezi diváky vyplývá, že máme ve státě podporu. Náš proaktivní přístup bude ovšem i nadále klíčový. K tomu se nám hromadí celá řada nápadů, jaké další smysluplné aktivity podnikat. Určitě o nás ještě uslyšíte.

PTALA SE KATKA MIKULCOVÁ