Běda dni, v němž spili se hříšníci,
utečenci bezejmenní a blouznivci.
Vpadli k nám se zbraní smrtící
a se sekyrami jako dřevorubci.
Již prošli branami, i zdi prolomili.
Spojili se v roty, v šiky se srazili.
Zpívali, výskali, na plen se těšili,
že prolijí krev lidí, jež se neprovinili…
Mnoho bylo ubitých, nelze jich vyjmenovat;
mládenců a panen, starců i nemluvňat.
Tobě, Pane všech duší, netřeba jich připomínat,
ty budeš všechny soudit, všechno budeš zkoumat…
(Z elegie Avigdora Kara ‚Všechny pohromy‘ v překladu Jiřího Langra na památku obětí pogromu v pražském ghettu na osmý den Pesachu 1389)
O šabatu Šmini aceret, 7. října (22. tišri) v ranních hodinách hordy krvežíznivých teroristů prorazily na několika místech plot oddělující Pásmo Gazy od izraelského území a pronikly do tamějších kibuců, vesnic, a dokonce do města Sderot a na rockový festival. Všude, kam teroristé pronikli, začali krutě vraždit civilní obyvatelstvo včetně dětí, žen a starců. To, co spáchali, mnohdy předčilo válečné zločiny trestných oddílů SS a ustašovců nebo se to podobalo vraždícím orgiím tzv. Islámského státu.
Šabat před Purimem nazýváme ‚šabat zachor‘, kdy čteme maftírovi pasáž z Deuteronomia 25,17-19:
זכור את אשר עשה לך עמלק בדרך בצאתכם ממצרים…. – Pamatuj, co ti učinil Amálek, když jste táhli z Egypta. Střetl se s tebou na cestě a zničil ti zadní voj, všechny churavé za tebou, když tys byl ochablý a unavený; a nebál se Boha. Proto až ti Hospodin, tvůj Bůh, dá odpočinutí ode všech tvých okolních nepřátel v zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává do dědictví, abys ji obsadil, vymažeš památku Amálekovu zpod nebes. Nezapomeň!“
Tato pasáž nám také připomíná, že Achašvérošův vezír a rádce Haman, který byl potomkem amáleckého krále Agaga, jako první v historii plánoval genocidu židovského národa v celé perské říši. Jeho plány byly díky Mordechajovi a královně Ester vyzrazeny a Haman byl se svými stejně smýšlejícími syny po právu potrestán.
Amálek či Amálekovci byl starý arabský kmen žijící na Sinajském poloostrově nedaleko jižních hranic země Izraele, odvozující svůj původ od Ezauova vnuka Amáleka (Gn 36,12). Tento loupeživý kmen či národ měl ve své DNA dědičně zakódovanou bytostnou iracionální nenávist k židovskému národu a k Hospodinu. Synové Izraele mu nic neudělali, avšak on je nenáviděl a snažil se je vraždit všude, kde se s nimi setkal.
Po holocaustu mnozí včetně našich učenců ztotožňovali Hitlera a nacisty s Amálekem, který se vyznačoval, podobně jako nacisté, patologickou nenávistí k židovskému národu, která byla hnacím motorem pro jeho vyvražďování.
Z čistě historického hlediska byli Amálekovci kmen, který žil v biblických dobách a dnes jej můžeme počítat mezi starověké vymřelé národy či kmeny.
V Talmudu, traktáty Berachot 28a a Joma 54a se uvádí, že asyrský král Sancheríb (na svých dobyvačných výpravách) mísil národy. Jak to dělal? Přemisťoval je z místa na místo. Proto dnes již nelze určit, jaký národ, lid či kmen je potomkem biblického Amáleka.
Kdo je tedy dnes Amálek a na koho se nyní vztahují slova Tóry? Na tuto otázku odvětil vrchní haifský aškenázský rabín Še’ar Jašuv Kohen, bl. p. (1927–2016): „Je to člověk nebo lidé, kteří, zdědili‘ Amálekovy odporné vlastnosti a bytostně nenávidí Židy. Nezáleží na tom, jaké jsou národnosti a v jaké době žijí.“
Ve světle tragických událostí 7. října v Izraeli můžeme s jistotou říci, že tím dnešním Amálekem jsou členové palestinské teroristické organizace Hamás a Islámský džihád. Máme nezadatelné právo trestat a potírat vrahy našich souvěrců. Bohužel, byť trest bude sebespravedlivější, život zavražděným obětem to již nevrátí.
RABÍN DANIEL MAYER