Rozhovor s autorkou blogu JewishFood.cz

Silvi, už několik let jsi autorkou blogu JewishFood.cz. V kterém roce jsi ho založila a co tě k tomu vedlo?

Blog jsem založila v roce 2020. Když teď spolu mluvíme, uvědomila jsem si, že první recept jsem publikovala na Šavuot! Mým záměrem tenkrát bylo mít svoje oblíbené recepty na jednom místě a moci se o ně podělit s ostatními. Tou dobou žádná taková stránka v Česku ani na Slovensku neexistovala. Během covidu jsem byla na rodičovské dovolené a měla doma čas experimentovat – v kuchyni i u počítače. Teď už je to horší. Kupí se mi nezpracované fotky a rozepsané texty.

Jaké recepty na blogu najdeme?

Jak už název napovídá, blog je zaměřen na židovskou kuchyni. Občas ale sepíšu i nějaký jiný recept. Pokrmy jsem rozdělila do kategorií podle toho, k jakému židovskému svátku se vztahují. Najdete v něm ale i univerzální recepty a sekci pokrmů s nízkým obsahem sacharidů. Recepty se řídí základními pravidly košer kuchyně. Každý si je ale může upravit podle svého.

V jaké rodině jsi vyrostla?

V Bratislavě v rodině potomků přeživších holocaust. Všichni čtyři prarodiče zažili za války perzekuce a koncentrační tábory. To celou rodinu značně ovlivnilo. Setkala jsem se už jen s jednou babičkou. Zbylí prarodiče zemřeli kvůli těm hrůzám, které zažili, mladí. Na mých rodičích se trauma prarodičů velmi podepsalo a určitě se to prostřednictvím výchovy otisklo i na mně. O transgenerační trauma se velmi intenzivně zajímám. Je škoda, že o něm tolik lidí vůbec neví!

Dodržovali jste doma židovské zvyky?

Je potřeba pochopit, že byla jiná doba. Přístup k informacím byl velmi omezený. Možnost vzdělání téměř nulová. Až do devadesátých let v Bratislavě neexistovala žádná židovská vzdělávací instituce. Všechno, co jsem se naučila o židovství, jsem se naučila doma. Ale i tam to bylo omezené. Rodiče se báli projevovat svoje židovství na veřejnosti. Některé zvyky jsme ale dodržovali, občas jsme například slavili šábes, zapalovali chanukii. Dokonce se u babičky v bytě v sedmdesátých letech pořádal pesachový seder. Základ své židovské identity jsem dostala doma, hlubší znalosti jsem získala později.

Pamatuješ si z dětství tradiční jídla?

Naučila jsem se je od babičky. Dodnes mi její jídla připomínají dětství. Zvlášť chuť a vůně šouletu a vajíčkového salátu polnischer eier mě spolehlivě vrátí do její kuchyně.

Jak se tvoje kulinární cesta vyvíjela?

Velmi brzy jsem se osamostatnila a už v devatenácti letech se odstěhovala do Itálie. To byla pro můj další život velmi určující doba. Oficiálně v Palermu, kde jsem se usadila, žádní Židé nebyli. Mně to ale nedalo a zkusila jsem nějaké vypátrat. Přes různé náhody jsem se setkala například s reformní rabínkou či profesorkou hebrejštiny a jejími studenty. Nakonec jsme si vytvořili zajímavou mezinárodní skupinku asi o deseti členech. Často jsme se vídali, slavili spolu šábes a svátky. Bylo to pro mě velmi inspirující, protože se na jednom místě setkávali lidé nejen z Itálie a Izraele, ale třeba i z Ukrajiny a Iráku. Různorodost jejich židovských zvyků a jídel mi rozšířila obzory a vzbudila ve mně velký zájem o vaření a o mezinárodní židovskou kuchyni. Skoro se všemi jsem stále ve spojení. Ta skupinka funguje dodnes a myslím, že ji na svátky navštěvuje rabín z Neapole.

A co místní italská jídla?

Všichni, kdo mě znají, vědí, že miluju italská jídla. A můj muž Daniel i obě naše děti se mnou naštěstí tuto lásku sdílejí.

Kde hledáš při vaření nejčastěji inspiraci?

V rodině si nejvíc vyměňuji recepty se svojí tchyní Gabikou. Stejně jako já ráda zkouší nové věci, ale zná i tradiční jídla. Před svátky si pro inspiraci prohlížím knihy Yotama Ottolenghiho. Jeho kuchařky jsou opravdu krásné.

Dalším zdrojem inspirace jsou moje čtenářky. Na Slovensku jsou moje recepty k dispozici i na webové stránce www.varecha.sk. Občas se mi někdo ozve s dotazem nebo se podělí o vzpomínku z dětství. Při dohledávání informací často sáhnu po The Jewish Book of Why (Kniha židovských proč) nebo se do tématu ponořím na internetu. Konzistentně ale žádnou stránku nebo jiný blog nemám čas sledovat. Někdy je mi to líto, protože existuje tolik zajímavých tradic a receptů! Jídlo je nositelem vzpomínek, spojuje nás nejen s lidmi okolo, ale i s našimi předky a někdy i s dávno zapomenutými tradicemi.

Podělíš se s námi o nějaký zajímavý objev?

Jedna z takových perliček je Pan de Siete Cielos, chléb sedmi nebes. Je to taková sladší zvláště zapletená chala. Sefardští Židé, kteří odešli ze Španělska a z Portugalska do Řecka, konkrétně do Soluně, pekli tento chléb na svátek Šavuot. Během druhé světové války byla tato komunita nacisty téměř vyhlazena, jen hrstka přeživších si pamatuje, jak jejich babičky nebo prababičky tento chléb pekly.

Když už jsi zmínila svátek Šavuot, přiblížíš nám důvod, proč je během něj zvykem požívat mléčné produkty?

Vysvětlení je – stejně jako u všech židovských otázek – hned několik. Jedno najdeme v Písni písní, je v něm zmíněna sladkost mléka a medu. Tradice se na tento verš odvolává a říká, že máme v den darování Tóry jíst mléko a med, protože stejně jako mléko a med jsou slova Tóry dobrá a příjemná pro naši duši. Dalším vysvětlením je, že v době, kdy se Izraelité vraceli z hory Sinaj, neměli čas na přípravu masitého pokrmu. Zvolili mnohem jednodušší mléčný pokrm.

Jaké šavuotové recepty najdeme na tvém blogu?

Jak už jsem zmínila, na Šavuot je zvykem připravit něco sladkého, a hlavně mléčného. Klasickými dobrotami aškenázské kuchyně jsou bliny nebo i obyčejné palačinky s tvarohovou náplní, mléčný kugel nebo mléčná rýže. Z moderních pochoutek je velmi oblíbený cheesecake neboli tvarohový koláč. Kromě své verze jsem ale zkusila i recepty, které nejsou úplně známé. Kromě již zmíněného Pan de Siete Cielos na blogu najdete například tvarohové taštičky delkelach nebo římskou cassolu.

A podělíš se s námi o nějaký recept?

Moc ráda. Dám vám recept na tvarohovou crostatu, která odráží můj dlouholetý pobyt v Itálii.

---

Děkuji za rozhovor

PTALA SE RADKA LÍM LABENDZ

Foto: archiv Silvie Alexander