Žaneta Dvořáková je přední česká onomastička s vášní pro literaturu, cestování, historii a gastronomii. Povídala jsem si s ní o tom, co ji přivedlo k její práci, oblíbených židovských svátcích i receptech. Do naší rubriky se s námi podělila o osvědčený recept na Hamanovy uši.

Jsi známá tím, že ráda a výborně pečeš a vaříš. Jakou kuchyni máš nejraději?

Já mám ráda z každé kuchyně něco, takže moje vaření je takové hodně mezinárodní. Jeden den si dáme třeba italské těstoviny, další den indické kari nebo něco z Mexika. Ráda experimentuji a zkouším nové recepty, ale dost limitujícím faktorem při vaření je můj potomek, který spoustu věcí nejí.

A co židovské recepty? Dáváš přednost aškenázským, nebo máš raději jinou gastronomickou oblast?

Se židovskou kuchyní je to stejné jako s ostatními mými gastronomickými výlety. V aškenázské kuchyni jsou jídla, na která nedám dopustit, třeba takový husí šoulet nebo macesové knedlíčky (do kterých přidávám medvědí česnek nebo jiné bylinky). Chutná mi ale i moderní izraelská kuchyně a dělávám třeba domácí humus nebo baba ganuš.

Jsi velmi aktivní ve facebookových receptových skupinách, jako jsou Purimové recepty, Pesachové recepty či Recepty na Roš hašana a Jom Kippur. Kdy a jak nápad vznikl?

S tím nápadem přišla Irena Němcová před Pesachem v roce 2020. Ta pesachová skupina byla první, která vznikla. Všem účastníkům se ta myšlenka líbila a rozhodli jsme se, že vytvoříme zvláštní skupinu na každý svátek, aby se nám ty recepty nepletly. Já jsem administrátorkou chanukových receptů. Vedle toho je pak i skupina vaření na šábes a s košer recepty na všední dny.

Kolik členů v tuhle chvíli skupiny mají a jak se k vám mohou zájemci přidat?

To je dost různé. V té pesachové skupině nás je 266, v chanukové jen 175. Skupiny jsou na Facebooku a mají nastaveno soukromí tak, že je většinou lze najít, ale obsah se zobrazí pouze členům. Jako členy přijímáme z bezpečnostních důvodů jen lidi, které známe nebo které zná někdo ze skupiny a může se za ně zaručit.

Jaký židovský svátek máš z gastronomického hlediska nejraději?

Každý svátek má něco, na co se vždycky těším. Miluji koblížky na Chanuku, Hamanovy uši na Purim, cheesecaky na Šavuot. A každý rok si říkám, že třeba ty koblížky bych mohla usmažit i jindy během roku, ale nějak na to málokdy dojde.

A který má pro tebe největší duchovní význam?

Vždy mě oslovoval příběh královny Ester. Možná i proto, že jako jediný nezmiňuje Boha. Nespoléhá se v něm na jeho pomoc, ale je na lidech, aby si pomohli sami.

Svou profesí jsi onomastička, zabýváš se významem a historií jmen. Dokonce jsi jednou z těch, kteří vydávají odborné posudky, na jejichž základě mohou rodiče dát dětem jména mimo oficiální seznam. Jak ses k této práci dostala?

To by bylo na dlouhé vyprávění, takže jen v kostce. Studovala jsem český jazyk a literaturu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od začátku jsem se víc orientovala na literaturu a byla jsem si jistá, že se chci věnovat především jejímu výzkumu. Ale pak jsem se zapsala na volitelné semináře o vlastních jménech a ta mě naprosto okouzlila. Onomastika je totiž ze své podstaty interdisciplinární obor, takže když analyzuji vlastní jména, tak musím kombinovat jazykovědu, historii, geografii, etnografii a spoustu dalších oblastí. Je to takové velké dobrodružství, protože nikdy předem nevím, kam mě to pátrání zavede. Zrovna dneska jsem si třeba zjišťovala, kdy se u nás začala pěstovat kukuřice, abych to mohla použít jako argument, proč odmítnout jako nesmysl výklad příjmení Maisel jako „kukuřička“. Právě ta pestrost mě na onomastice nejvíc baví.

Pro pořad Českého rozhlasu připravuješ podklady do pořadu O původu příjmení. Jak často se stává, že si se jménem nevíš rady? A je nějaké, které tě svým původem překvapilo?

Problém někdy nastává v situaci, kdy mi posluchači napíší jen současnou podobu příjmení, které je ale zjevnou zkomoleninou nějakého původně úplně jiného jména, což ale bez historických dokladů nemůžu zjistit. Problém také je, že lidé neznají původ své rodiny. Mylně si pak myslí, že když mi řeknou příjmení, tak já jim řeknu, odkud jsou, ale ta cesta by měla být opačná – potřebuji vědět, odkud jsou, abych jim mohla příjmení vyložit. Tak třeba takové příjmení Hošek. Jako české vzniklo jako zdrobnělina z hoch a bylo to pojmenování podle věku nebo vzhledu stejně jako třeba příjmení Kluk, Chlapec apod. Ale u židovských rodin vzniklo příjmení Hošek z rodného jména Jehošua.

A co biblická jména? Ta musejí být pro onomastiky úplnou studnicí dobrodružství. Věnuješ se i jim?

Biblická jména jsou dost specifická. Přiznávám, že je přenechávám kompetentnějším. U nás se jim věnuje především Karel Komárek z Univerzity Palackého v Olomouci, autor monografie Osobní jména v českých biblích, a Robert Dittman z Univerzity Karlovy v Praze.

Svoje přátele na Facebooku bavíš zábavnými historkami ze své praxe. Podělíš se s námi o nějakou?

Podělím se o jednu, která není zábavná, ale je zajímavá z hlediska motivace rodičů, kteří takové jméno dítěti vybrali. Obrátili se na nás nedávno jedni žadatelé s tím, že by chtěli dceru pojmenovat Židovanka, což je, jak jsme pak zjistili, v romštině výraz pro Židovku. Chtěli tím vyjádřit své přesvědčení, že jsou Romové ztracený izraelský kmen. Není to ale existující rodné jméno, proto jsme jeho matriční zápis nemohli doporučit. Nabízeli jsme jim místo něj hebrejské jméno Judita, které se vykládá jako Židovka, ale to se jim nelíbilo.

PTALA SE RADKA LÍM LABENDZ
Foto: archiv Žanety Dvořákové

Žanetiny osvědčené Hamantashen

1/2 hrnku másla
1/2 hrnku cukru
1 vejce
1 lžíce mléka
1 lžička citronové kůry
1 1/3 hrnku hladké mouky
1/4 lžičky kypřicího prášku
1/4 lžičky soli

Vše smícháme a vypracujeme těsto, které dáme chladit do ledničky minimálně na 1 hodinu, můžeme ale nechat přes noc. Z těsta pak vyválíme tenký plát, ze kterého skleničkou vykrajujeme kolečka.

Kolečka plníme náplní dle chuti. Já mám nejraději podušená jablka se skořicí nebo mák.

Uši skládáme tak, že ohneme hrany do trojúhelníku. Pomažeme rozšlehaným vejcem a dáme na 5-10 minut do ledničky. Mám vyzkoušené, že si tak udrží tvar i pak při pečení.

Hamanovy uši pečeme přibližně 10 minut v troubě vyhřáté na 180 stupňů.