Slovník válečných hrdinů
Poměrně útlá brožura (127 stran) přináší hutný obsah – připomíná nám celkem jednašedesát příběhů válečných hrdinů, židovských odbojářů z období druhé světové války, ať již jde o domácí, nebo o zahraniční odboj, zahrnuje ale i několik osudů statečných zachránců židovských spoluobčanů. Výběr těchto osobností, které si zaslouží naši úctu, je pochopitelně jen malou splátkou často zapomínaných válečných hrdinů; ve skutečnosti je jich mnohem víc a mnozí teprve čekají na své „objevení“.
Na medailoncích jednotlivých osobností, které se ve sborníku HRDINOVÉ S DAVIDOVOU HVĚZDOU sešly, se podílelo celkem devatenáct autorů, ať už pamětníků, rodinných příslušníku zmiňovaných osob, anebo historiků holokaustu a publicistů. Většina autorů zpracovává jeden či dva válečné příběhy. Čestné místo mezi nimi zaujala BEDŘIŠKA KOPOLDOVÁ, členka Spolku židovských odbojářů a vojáků, který brožuru vydal. Z jejího pera vzešly dvě desítky medailonků, s jejichž variantami se už delší dobu setkáváme i v populárních odbojářských nástěnných kalendářích, jež autorka připravuje.
Některé ze zachycených příběhů jsou velice dramatické a je až škoda, že text musel být zhuštěn, což má na svědomí nerozsáhlý prostor, který byl pro ně v publikaci vymezen – každá osobnost se se svým příběhem musela vejít na dvoustranu, a to včetně fotodokumentace. Dozvídáme se cenné příběhy celé řady žen, které statečně bojovaly proti okupantům. Běžně známý není ani údaj, že v československých zahraničních jednotkách bojovalo celkem třináct židovských spoluobčanů, kteří byli za své zásluhy povýšeni do generálských hodností! Nejvyšší hodnost armádního generála přitom získal jen jediný z nich – Bohumír Lomský, původním jménem Lenc. A mohli bychom jmenovat mnoho dalších statečných židovských hrdinů, kteří aktivně pomohli československému státu opět získat svobodu, – byla mezi nimi třeba Věra Waldesová, původem z bohaté židovské rodiny továrníka, která za války odmítla odjet s rodinou do USA, aby nakonec byl v komunistickém Československu její muž falešně obviněn z velezrady a dostal dvanáct let; manželé pak emigrovali do zahraničí v roce 1968. Obdobu nemá taky příběh tří sester Tobiášových, které prošly v řadách našich jednotek od Sokolova až do Prahy, ač jejich mateřštinou byla polština. Dvě ze sester, Edita a Lydie, zklamané poválečným vývojem u nás, nakonec emigrovaly v roce 1949 do Izraele…
I antihrdinové patří do dějin
Ucelená monografie výrazné postavy českých politických dějin, jež má ovšem silně negativní konotace, je výsledkem badatelské práce mladého historika JANA CHADIMY, který je dnes pracovníkem Ministerstva vnitra ČR. Postavou Rudolfa Slánského se zabývá už od dob svých studií. Jeho zájem se celkově soustřeďuje na tehdejší stranické politické elity, přičemž využívá interdisciplinární přístup, který zobrazí zkoumanou postavu i dané období plastičtěji. Kniha RUDOLF SLÁNSKÝ je tak výjimečně přesným svědectvím o složitém období Slánského vzestupu a pádu. Po jistou dobu druhý muž ve státě po Gottwaldovi zažil strmý pokles moci a obvinění v období politických procesů, jež skončilo – jak jinak v té době než na popravišti. Tak se prvnímu tajemníkovi nejmocnější strany obloukem vrátilo to, co předtím sám pomáhal inscenovat pro jiné…
Lze jen souhlasit s tím, jak obsáhlou knihu charakterizuje na obálce předseda Ústavního soudu ČR JUDr. Pavel Rychetský: „Jsem soudce, a snad proto si cením toho, že kniha nesoudí, neopovrhuje. Její síla vychází ze zcela opačného pojetí: je naprosto přesná, věcná a neemotivní, ale přesto při jejím čtení mrazí.“
Slánského proces způsobil šok celé tehdejší československé společnosti. Říkal občanům jasně, že neexistují žádné jistoty – co se zdálo být bílé, to se rychle proměnilo v tu nejčernější temnotu. Na černobílých filmových záznamech z procesu defilovaly postavy zatčených, které mechanicky odříkávaly obvinění sebe samých… Předem dané rozsudky v soudní frašce ukazovaly spíš na nějaké orwellovské drama než na československou realitu roku 1952, kdy se původní strůjce stal nakonec sám obětí mechanismu, který pomáhal rozjíždět.
Muž levicového smýšlení, který byl za války v partyzánském hnutí, si už v dětství prožil nejednu urážku okolí pro svůj židovský původ. Jeho spolužák z plzeňského gymnázia vzpomíná, že mu v roce 1921 Rudolf přinesl už vyplněný formulář žádosti o vystoupení ze židovské obce s tím, aby jej v případě, že bude zatčen, dal na poštu. „Prohlásil, že až do té doby chce respektovat cítění ortodoxních rodičů,“ vzpomíná spolužák Vondráček. „Dojde-li však k zatčení, nemají tyto ohledy už žádný význam a chce před soudem vystupovat jako bezvěrec.“ To ovšem neznamenalo, že nebude i nadále ostatními vnímán jako Žid. Ostatně v jeho vykonstruovaném procesu bylo obžalováno 14 lidí, z nichž většina byla židovského původu… Slánský byl s ostatními popraven 3. prosince 1952 oběšením, předtím se několikrát ve věznici pokusil o sebevraždu…
Výjimečná publikace historika Jana Chadimy, kterou vydal Vyšehrad, odhaluje bílá místa v životopisu komunistického předáka a zároveň přináší důkladný vhled do temného fungování samotné KSČ v meziválečném i poválečném období.
LUBOR FALTEISEK