Na horním náměstí v Rychnově nad Kněžnou, které má parkovou úpravu a pohodlně přes něj dojdete ke zdejšímu kolowratskému zámku, přibyla letos v září jedna zvláštní lavička. Jde o umělecké dílo řezbáře Jana Paďoura a je obloženo knihami. Ty jsou ovšem, stejně jako nevšední lavička, dřevěné. Tahle podivuhodná lavička sem byla instalována v roce 130. výročí narození spisovatele Karla Poláčka, autora nesmrtelné knížky Bylo nás pět – a mnoha dalších.

Náměstí pod rozlehlou zámeckou zahradou se dnes jmenuje Poláčkovo a spisovatelova busta ty, kteří na lavičku usednou, sleduje ze vzdálenosti asi deseti metrů. Rodina jednoho z nejslavnějších zdejších rodáků ovšem měla svůj koloniální obchod na Starém náměstí o pár set metrů níže, v samém srdci města. V rohovém domě rodina i bydlela – otec Jindřich Poláček, matka Žofie rozená Kohnová a kupa dětí – měli pět synů včetně Karla a z druhého otcova manželství pak přibyla ještě dcera a syn. Matka totiž Karlovi brzy zemřela, tehdy právě začal chodit do školy. Druhá otcova manželka Emilie, rozená Posilesová, potom spáchala sebevraždu, když měla odjet s transportem…

Na konci někdejší Židovské ulice, která z náměstí vychází, mine někdejší dům rabína i synagogu a klesá směrem k nádraží, stál pak domek, kde se budoucí český židovský spisovatel, novinář a filmový scenárista Karel Poláček narodil. Na ten si ale vzpomínají už jen pamětníci, při úpravách města jej před lety místní radní nechali zbourat…

Na lavičku se lze posadit z obou stran, na konci aleje prosvítá rozlehlý barokní zámek. Štos knih vyrovnaný na okraji lavičky napovídá, jakou profesi měl ten, jemuž je zasvěcena. Na jejím druhém konci je dokonce jedna kniha rozevřená – a přes celou stránku se táhne Poláčkův podpis. Knihy podepírají i sedátka a opěradlo, je jich tu celkem asi dvacet! V žádné z nich si však čtenář nezalistuje, vše je zručně vyřezáno ze dřeva. Takovou podobu má nová lavička věnovaná Karlu Poláčkovi, jež byla v Rychnově odhalena šest měsíců po výročí jeho narození, které uplynulo letos 22. března.

Slavného autora si město připomíná i naučně zábavnou hrou, která je určena pro děti. Během hry je parta Poláčkových kluků zavede na zajímavá místa a různá zákoutí Rychnova nad Kněžnou, kde se děj knihy Bylo nás pět také odehrává. Cílem této hry je najít a vyfotit postavy kluků z této knihy a splnit šest jednoduchých úkolů, které si kluci vymysleli. Když fotografie spolu s odpověďmi přinesete ukázat do informačního centra na Starém náměstí, obdržíte malou odměnu… A jaké úkoly na mladé řešitele čekají? Třeba takovéhle: „Josef Zilvar ti dává úkol – udělej deset dřepů a spočítej, kolik obětí je zaznamenáno na památníku před synagogou.“

A na závěr ještě pár slov k autorovi Poláčkovy lavičky. Ačkoliv je Jan Paďour (1976) z Jaroměře původním povoláním kovář, vždy ho to táhlo ke dřevu. „Při svých raných pracích jsem vyzkoušel kov, kámen, hlínu i dřevo,“ říká. „A právě dřevo mě oslovilo ze všech materiálů nejvíc. A tak vytvářím z těl stromů své naivní umění a snažím se tak prodloužit jejich život. Stromy jsou pro mě téměř posvátné bytosti, jsou to svědci věků. Jejich majestátní těla, kmeny, větve i kořeny vyprávějí úžasné příběhy.“
Když člověk chvilku posedí na téhle lavičce, dostane chuť začíst se do nějaké knížky. I v nedalekém Náchodě mají podobnou lavičku. Ta je věnovaná jinému slavnému rodákovi Josefu Škvoreckému. Vedle jeho litinové sochy se dokonce můžete posadit… Já jsem se posadil na tu Poláčkovu lavičku a zavzpomínal – jak jinak – na Bylo nás pět. Poláček knihu psal v nejtěžších chvílích svého života, kdy už tušil, že ho stejně jako ostatní Židy čeká transport do Terezína. A že tahle životní etapa, kterou jim připravili jiní, nejspíš nedopadne dobře…

LUBOR FALTEISEK

Foto autor