V říjnu tohoto roku uplyne 120 let od narození rabína Bernarda Farkaše Z’’L. Významné osobní výročí v židovské tradici tak přirozeně inspiruje k připomínce tohoto nevšedního muže, rabína, svědka židovského dvacátého století ve střední Evropě. 

Jestli bylo možné prožít nějaké hrůzy dvacátého století, tedy se jich dostalo Bernardu Farkašovi vrchovatě. Pro děčínskou židovskou obec je tento rabín mimořádně významnou osobností hned ze dvou důvodů. Prvně pomáhal budovat židovský život v nově vytvářené Československé republice, a to právě v děčínské synagoze. Zde se vytvářela nová, převážně již česká, židovská komunita. Té sloužil až do zabrání Sudet. Podruhé pak po osvobození v roce 1945, kdy se vrátil do Děčína, aby se zde pokusil židovský život znovu obnovit.

Myslím, že se mu oba pokusy nepodařily zcela, ale ta víra, ten elán a přesvědčení zůstává inspirací. Děčínská obec se obnovila po sametové revoluci a stále žije, rozvíjí se, mění a zraje.

Nejsem si jistý, zda by se rabínu Farkašovi dnešní děčínská obec líbila, ale je tu, a plamínek stále doutná a hoří. Budiž nám jeho život inspirací, závazkem a požehnáním.

Michal Spevák

Při této příležitosti nabízíme čtenářům Maskilu připomínkový text Petra Balajky, pro rozhlasový pořad Šalom alejchem z roku 2012

Tento čtvrtek 11. října uplyne 110 let od narození rabína Bernarda Farkaše, jednoho z těch, kdo se po druhé světové válce pokoušeli v těžkých podmínkách komunistického režimu o obnovu židovského života u nás.

Bernard Farkaš se narodil v Jasini na Podkarpatské Rusi jako nejstarší syn z dvanácti dětí v rodině učitele náboženství. Po absolvování základní školy a gymnázia byl jako aktivní sionista pozván roku 1927 do Vratislavi, aby tam vyučoval hebrejštinu. Současně začal na místní univerzitě studovat na židovském teologickém semináři.

Ve studiích pokračoval v Berlíně, kde se věnoval filozofii, historii a orientalistice. Jako Žid a československý občan musel po nástupu nacistů Německo opustit. Získal místo rabína v Děčíně-Podmoklech a působil i jako učitel náboženství v Ústí nad Labem.

Po obsazení Sudet v roce 1938 Bernard Farkaš, který ovládal šest jazyků, odešel za rabínským postem do Budapešti a následně do Užhorodu. Nakonec však skončil v nacistických pracovních lágrech.

V březnu 1944 se ocitl v pracovním batalionu, který v Užhorodě zřizoval ghetto. V něm byl Bernard Farkaš i se svou rodinou uvězněn a následně transportován do Osvětimi.

Na rozdíl od manželky a syna, kteří byli zavražděni v plynové komoře, prošel selekcí a měl to štěstí, že byl poslán do pracovního tábora v severní Francii a později v Německu. V únoru 1945 rabín Farkaš skončil po pochodu smrti v Dachau, kde byl 29. dubna osvobozen americkou armádou.

Již v červnu 1945 se vrátil do Děčína, aby zde jako rabín pomohl obnovit židovský náboženský život. V létě roku 1946 se znovu oženil, ale jeho životní plány změnil komunistický převrat a poměry, které nastolil.

V března 1957 byl Bernard Farkaš zatčen a obviněn z protistátní činnosti. Provinil se tím, že za pomoci izraelských diplomatů organizoval podporu válkou zbídačených, osamělých a nemocných židovských souvěrců. Rabín Farkaš byl odsouzen na dva roky.

Když se po 16 měsících dostal na základě amnestie na svobodu, přijal místo rabína v Karlových Varech, ale při nedostatku židovských duchovních dojížděl i do dalších míst v Čechách.

V atmosféře sledování a nátlaku církevních tajemníků bylo jeho poslání více než těžké. Uvítal proto, když na podzim 1964 po odchodu do důchodu mohl i s rodinou opustit republiku. Jeho posledním rabínským působištěm se staly německé Cáchy.

Bernard Farkaš zemřel 16. ledna 1991 v požehnaném věku 88 let. Dožil se tak pádu obou totalitního režimů 20. století, jejichž zvůli zažil na vlastní kůži.

Petr Balajka

Další materiály nalezené na webu