20. ledna letošního roku uplynulo 80 let od konference ve Wannsee, tragické události, jejímž důsledkem byla smrt milionů evropských Židů. V poklidném prostředí vily u jezera Wannsee vysocí nacističtí funkcionáři diskutovali na pracovní poradě, jež trvala asi devadesát minut, o tom, jak nejefektivněji vyhladit jeden celý kulturní okruh.
Konference ve Wannsee představuje událost, která neustále vzbuzuje otázky, událost, již je stále třeba připomínat a diskutovat. Tohoto úkolu se k uplynulému výročí zhostila řada institucí. V Německu to byl například Dům konference ve Wannsee, který uspořádal hybridní konferenci. V českém prostředí se tohoto úkolu zhostil kromě dalších i Památník ticha.
Památník ticha usiluje o veřejný dialog a vzdělávání ve formě přijatelné pro mladé lidi. Proto nechtěl jít cestou tradiční konference, ale nabídl nový formát v podobě názorového fóra. Cílem bylo oslovit atraktivním způsobem co nejširší publikum, iniciovat diskusi mezi studenty středních i vysokých škol, nabídnout co největší názorové spektrum, a především připomenout tragickou událost konference ve Wannsee ve vtahu k současnosti. Formou krátkých sedmiminutových příspěvků se tak ke slovu dostali historikové, filosofové, bývalí politici či vrchní zemský rabín. Ti všichni odpovídali na dvě otázky: Co je zásadním odkazem konference ve Wannsee? Co nám její průběh, výsledek a podstata mohou sdělit pro pochopení současné situace globalizovaného světa? Jejich odpovědi se však nepřekrývaly, nýbrž doplňovaly, a vytvořily tak mozaiku názorů, které je v dnešním světě třeba promýšlet. Zazněly zde myšlenky osobností, jejichž rodin se tragické události šoa bytostně dotkly, názory akademiků, kteří odkaz konference ve Wannsee promýšlejí z perspektivy společenských věd, i osobností, jež se samy podílely na politickém a veřejném životě.
Nejeden z řečníků upozornil na skutečnost, že většina účastníků konference ve Wannsee měla vysokoškolské vzdělání, měli všeobecný přehled a kulturní povědomí. Nic z toho jim však nebránilo v činech, které způsobily smrt milionů lidí. Filosof a sociolog Fedor Gál apeloval nejen na lidskost, ale i sílu a připravenost postavit se nacionalismu, jenž vnímá jako velmi aktuální problém. Na aktuálnost problému upozornil i novinář a spisovatel Jakub Szantó, který připomenul tragické události arménské genocidy, jež je ve veřejném povědomí připomínána v daleko menší míře než památka šoa, a která ukazuje, co by se genocidě, jež přišla později, mohlo stát. Stejně jako Fedor Gál apeloval na neustálou nutnost tyto události promýšlet, a nikoliv je jen rituálně připomínat.
Právě přítomnost tématu šoa v dnešním světě a nutnost živého vzpomínání a kladení otázek, nové hledání klíčů a pohledů, byl motiv, který spojoval všechny řečníky. Vrchní zemský rabín Karol Sidon vyzýval k zamyšlení nad židovskou otázkou, nad tím, kdo ji kladl a dodnes klade, neboť tazatelem zde Židé nebyli a nejsou. Historik Petr Koura rovněž považuje odkaz konference ve Wannsee za vysoce aktuální a ve svém příspěvku kladl důraz na nebezpečí byrokratického aparátu, který se sestává z velmi výkonných úředníků, jejichž činnost je však redukována na pouhé bezmyšlenkovité plnění příkazů a kteří se právě plněním příkazů obhajují z činů, jež mají na svědomí miliony lidských životů.
Událost zakončila projekce videoartu Daniela Pešty s názvem Řetěz, který velmi působivým způsobem, podobně jako řečníci, avšak skrze umělecký výraz, upozornil na velkou aktuálnost tématu.
Památník ticha chtěl formou krátkých příspěvků významných osobností rozličných oborů nabídnout jiný způsob vzpomínání. Způsob, který nespočívá v rituálním kladení věnců či proslovech politiků. Způsob, který vyzývá k diskusi, klade otázky, které mohou být nepříjemné, ale o to aktuálnější, otázky, které je nutné neustále promýšlet. Způsob, který osloví širší než akademické publikum a nebude ani opakovat vyprázdněné fráze. Způsob, který osloví přítomné účastníky, televizní diváky, ale například i středoškolské studenty.
Program Stručně o Wannsee současně představoval i formu úvodu k výstavě k výročí útoku na Reinharda Heydricha, kterou bude na jaře letošního roku pořádat ve spolupráci s Univerzitou Karlovou a Českou televizí.
Eliška Pekárková
Foto: archiv Památníku Bubny