Po sérii rozhovorů s předsedy českých Židovských obcí jsme se rozhodli oslovit duchovní autority místních obcí a komunit. Jak vypadá židovský náboženský život v Brně, co zajímavého může nabídnout nejen členům své komunity a jak život v obci aktuálně ovlivnila pandemie jsme se ptali brněnského rabína Štěpána Menaše Klimenta.

Na začátek se chci zeptat, jak jste se vůbec dostal k práci rabína a co vás vedlo ke studiím na rabínském semináři?

Moje cesta k práci rabína vedla přes studium judaismu. Na pražskou obec a jí pořádané vzdělávání jsem začal chodit ještě před nástupem na Lauderovy školy, tedy koncem 90. let 20. století. Učil jsem se u různých učitelů, například u pana inženýra Grunbergera. Studium na Lauderových školách mě velmi ovlivnilo a setkal jsem se tam s učiteli, kteří mi pomohli hodně se toho naučit. Velmi významný pro mě taky byl školní výlet do Izraele. Po střední škole jsem se učil střídavě v Praze, Švédsku a Izraeli na různých programech a školách až ve mně dozrálo rozhodnutí studovat na rabína.

Jak dlouho na obci působíte? Máte mimo Brno na starost ještě jiné komunity?

V Brně působím osm let. Obec má na starosti rozsáhlou oblast, která zhruba odpovídá Jihomoravskému kraji, a správu památek ve svém vlastnictví. Jedná se především o synagogy a hřbitovy. V některých městech žijí členové brněnské obce a s těmi se snažím udržovat kontakt. 

Rabín je halachický učitel i náboženská autorita, provází členy obce během důležitých milníků v životě, jako jsou třeba svatby, nebo pohřby… Co máte na této pestré práci rabína nejraději?

Obec vnímám jako širší rodinu. Není to pro mě pouze práce či zaměstnání, ale jsou to lidé mně blízcí. Samozřejmě stejně jako v rodinách se objeví různá napětí a spory, tak i na obci to není vždy jen zalité sluncem. Nastávají i těžké okamžiky a rozhodování. Velmi si vážím toho, že se můžu podílet na životě obce a přispívat do ní svým působením.

Setkal jste se při svém rabínském působení s nějakou kuriozní nebo komickou situací?

Považuji se za životního optimistu a humor nacházím v mnoha situacích. Napadají mě různé historky, které ale nejspíš zveřejním, až pokud někdy napíšu paměti.

Lze říci, že brněnská ŽNO se profiluje jako ortodoxní? Jak probíhají oslavy svátků – je nějaká zvláštní tradice, která se u vás rozvinula?

Brněnská obec je ve skutečnosti bez denominace. Obec se rozhodla mít ortodoxního rabína a řídit se mými rozhodnutími v rituálních a náboženských záležitostech. Synagoga je vedena ortodoxně a kuchyně je košer.

Já vnímám obec jako společenství lidí různých názorů a směrů a snažím se každému nabídnout maximální zapojení do života obce v oblastech, které jsou pod mým vlivem.

Na obci například dlouho fungoval konsenzus, že páteční kabalat šabat je výrazně zkrácen a hlavní část večera je společná šabatová večeře. V sobotu ráno pak probíhá modlitba v synagoze s následným kidušem, a to v celé tradiční šíři a délce.

Probíhají pravidelné šabatové bohoslužby a s jakou účastí členů obce?

Ano, pravidelně každý pátek i v sobotu ráno. V této oblasti nás však velmi ovlivňuje dva roky trvající pandemie a různá omezení s tím spojená. Páteční kabalat šabat a šabatové večeře se v podstatě přestaly konat. Ranní bohoslužby ale pokračují a po loňské několikaměsíční uzávěře se nám podařilo znovu alespoň částečně naše společenství ustálit. Bohoslužby sice máme každý týden, ale minjan se sejde tak dvakrát do měsíce na šabat a na všechny svátky.

Jaký sidur využíváte během bohoslužeb?

Používáme různé sidury, ale nejvíce ty, které vydali Jiří Blažek a jeho spolupracovníci.

Jak funguje v Brně bejt din a připravujete někoho nyní na konverzi?

Bejt din začal svou činnost před několika lety a minulý rok se stal Bejt dinem Federace židovských obcí. Spolupráce s Bejt dinem je z mého pohledu zásadním impulzem pro židovskou komunitu v Česku. Nejedná se jen o konverze, které jsou samozřejmě důležité. Bejt din propojuje českou židovskou komunitu s širším židovským světem. Dává impulzy k organizaci vzdělávání. Konzultuje složité otázky týkající se různých oblastí halachy.

V současné době se na konverzi připravuje řada lidí z mnoha obcí po celém Česku.

Probíhá u vás nějaké studium (Tóry nebo Talmudu) pro členy obce?

Právě jsme spolu s Arje Klimešem a dalšími začali program nazvaný chevrutot. Jedná se o klasické studium učitel-žák. Program není omezen pouze na brněnskou obec, ale naše obec jej administrativně zaštiťuje a je právě pod vedením Bejt dinu. Ve spolupráci s Lauderovými školami a Olomouckou večerní ješivou mám dva šiury (lekce) týdně, na které dochází lidé nejen z brněnské obce. Intenzivně spolupracuji také s Olomouckou večerní ješivou, jenž nabízí mnoho šiurů a přednášek, kam se hlásí i členové z Brna. Mám také poměrně dost individuálních studijních setkání a konzultací.

Na obci pak funguje také Ulpan, kam dochází mnoho lidí, ale ten nespadá pod rabinát.

Máte nějaký náboženský program pro děti nebo mládež?

Brněnská obec provozuje “školku”, přesněji řečeno klub pro děti. Máme program pro dospívající nebo spíš mladé dospělé, ale velmi oblíbené jsou také setkání rodin s dětmi. Setkáváme se v rámci šabatů, oslav svátků, a především pak během zimních a letních pobytů, které jsou velmi oblíbené. V půli ledna začínáme nový program, který bude specificky náboženský a je určen pro dospívající.

Funguje v Brně mikve?

Ano, máme mikve.

Jak obecně hodnotíte duchovní život ve vaší obci a jeho rozvoj?

Myslím si, že obce nyní procházejí složitým obdobím generační výměny. Zároveň se mění vztah, jaký mají členové k židovství a ke svým obcím. Podle mého názoru je na židovské obci atraktivní především to, že může být místem židovského prožitku a duchovního setkávání. Jsem přesvědčen o tom, že naprosto zásadním pilířem židovské identity vždy bylo a nadále bude kvalitní židovské vzdělání.

Jak vnímáte pluralitu v rámci českého židovství, která se odráží ve vzniku nových komunit a společenství nebo synagog? Vidíte to jako žádoucí pestrost a obohacení pro místní židovstvo, nebo spíše „tříštění sil“?

Pluralita židovského společenství je fakt, který je spojen se svobodou, jež je velmi vzácná. Respektuji jiné názory na židovství. Myslím si, že je důležité vést respektující diskusi a snažit se o pochopení názoru druhých.

Samozřejmě existují záležitosti, s kterými nesouhlasím a které jsou spojené s mým chápáním závaznosti halachy, ale zároveň si také myslím, že podobně jako v jiných oblastech je dobré, pokud jsou organizace, komunity a spolky vystaveny určitému kreativnímu soupeření. Bejt Hilel a Šamaj spolu soupeřili a měli mezi sebou drsné spory. Vedli je však ve jménu porozumění toho, co je správné a jak co nejlépe žít podle micvot a Tóry. Jejich spor měl trvalé dobré následky pro vývoj judaismu. Nejde tedy o to spolu vždy souhlasit, ale zachovat si snahu a vědomí o společném údělu, dědictví a snad i budoucnosti.

Ptala se Ráchel Polohová

Foto: archiv Š. M. Klimenta