Na příští rok se připravuje vydání nové židovské modlitební knihy pro šabat a svátky Sidur Sulam Ja’akov. Jeho autoři – Jiří Blažek, Ivan Kohout a Jan David Reitschläger – si kladou za cíl vytvořit publikaci, která by byla přijatelná pro praktikující židy napříč směry judaismu a mohla tak sloužit většině židovských komunit v rámci Federace židovských obcí. Redakce Maskilu vám přináší rozhovor s tvůrci siduru a koordinátorem projektu Michalem Spevákem.
Jaká byla vaše motivace pro vytvoření nového siduru a komu bude určený?
Michal Spevák: Naší ambicí bylo vytvořit sidur, modlitební knížku, která by byla nejen akceptovatelná rabínskými autoritami, ale také byla laskavá i k těm, kteří praktikují málo nebo občas a když, tak s hebrejštinou trochu zápasí a chtěli by se do bohoslužeb zapojit tak, aby to pro ně bylo srozumitelné. Tímto způsobem chceme vyjít vstříc členům židovských obcí a jejich přátelům.
Vaším cílem je vytvořit sidur ‚‚pro všechny”, jakým způsobem toho chcete docílit a jak při tvorbě pracujete s případnou odlišností liturgie mezi jednotlivými směry judaismu?
Ivan Kohout: My se tu rozdílnost zas tak úplně řešit nesnažíme, my na ni spíše reagujeme. Máme zkušenost s vedením bohoslužeb v podstatě ve všech židovských komunitách v České republice a rozdílnost jejich spirituálního života rozhodně oceňujeme, na druhou stranu jsme ale v nesnadné době, v době koronavirové pandemie, a myslíme si, že mezi obcemi je potřeba vytvořit co nejvíce spojnic, protože kolektivu, který bude více provázaný, se bude lépe dařit.
Co se týče liturgických odlišností, primárně to bude sidur tradiční, bude vycházet z textu Siduru Sichat Jicchak. Název našeho Siduru Sulam Ja’akov, Jákobův žebřík, vymyslel náš kolega Jan David Reitschläger a odkazuje k tomu, že se právě nacházíme v určitém procesu, v jiném místě židovské historie a po tom žebříku bychom rádi stoupali společně. Celá struktura našeho siduru naznačuje, že svět modlitby roste dva a půl tisíce let a že se s modlitbami dá pracovat.
Jiří Blažek: V Česku rozdílů mezi reformní liturgií a tou tradiční zas tolik není. Tady ještě nejsme v takové situaci jako třeba ve Spojených státech nebo Velké Británii, kde reformní a tradiční synagogy už používají tak rozdílné modlitební knihy, že když návštěvník jedné synagogy přijde do té druhé, tak je ztracený a vůbec se v tom neorientuje, protože ty knihy už pomalu nejsou kompatibilní. Celkově jsme tedy zkonstatovali, že ty rozdíly, pokud nějaké jsou, tak jsou velmi malé a je tu spíš prostor je nějakým způsobem sjednotit.
Ivan Kohout: Navíc vycházíme z toho, že ta reformní ideologie není vlastně tolik ideologií, ale je spíš sociálním jevem – že lidé se jako ortodoxní, konzervativní nebo reformní nedefinují na základě ideologie, ale na základě osobních vazeb. Často je to dáno okruhem přátel. My máme za to, že ten zážitek ze společné modlitby ve shodě je možná i hodnotnější než textová odlišnost, která často odráží spíš rozdílnost nejrůznějších měst v České republice a sociálních okruhů než myšlení praktikujících židů.
Co se týče obsahu siduru – jsou nějaké pasáže, které jste vynechali, nebo jste naopak do siduru něco přidali?
Ivan Kohout: Sidur obsahuje primárně modlitby šabatové a sváteční. Nevypouštíme nic, naopak tam přidáváme transliteraci, která doposud ve všech českých tradičních sidurech chyběla, na základě čehož zůstávala ta tradiční liturgie trochu uzavřená, protože ne všichni ovládají hebrejštinu dostatečně. Zároveň budou v siduru komentáře, které si bude člověk moct před bohoslužbou přečíst a na její průběh se připravit. Sidur tak bude využitelný i v soukromém náboženském životě – spíš ale ke studiu a následně k veřejné modlitbě.
Jiří Blažek: Myslíme si, že pokud tady bude sidur, který bude mít transkripci a lidé ji budou moct používat, tak jim to pomůže v tom, že budou bohoslužbu stíhat, budou schopni se držet kantora, a tím pádem pro ně bohoslužba bude zajímavější a možná je to přiměje k tomu, že přijdou příště znovu. To je přidaná hodnota našeho siduru. Chceme ho udělat tak, aby byl opravdu praktickou, přehlednou pomůckou, aby odrážel synagogální liturgii tak, jak probíhá v českých židovských obcí.
Konzultujete přípravu siduru ještě s někým dalším?
Ivan Kohout: My především vyzýváme všechny židovské obce, jejich duchovní autority a členy, aby se na té publikaci podíleli a aby se podívali na náš vzorek, náš záměr a vyjádřili se k němu. Nechceme se vymezovat, chceme, aby byl pro všechny a aby všichni měli možnost se na jeho přípravě podílet.
Jan David Reitschläger: Byli bychom rádi, kdyby nám sdělili, nakolik tato publikace reflektuje jejich vlastní potřeby a potřeby jejich komunit.
V jaké fázi je nyní příprava siduru a máte už od obcí a jejích členů nějakou odezvu?
Michal Spevák: Nyní se nacházíme v první fázi, kdy anoncujeme tento záměr a koncept a následovat bude výzva do jednotlivých obcí, aby na tento podnět reagovali. Paralelně s tím budou postupovat práce, které budou směřovat k dokončení publikace. Tomu se budeme věnovat prakticky celý příští půlrok. Máme totiž ambici, aby se kniha stala víceméně obecným sidurem, aby člověk, který přijde například do Plzně nebo do Ostravy, uviděl Sulam Ja’akov a dokázal se přesně orientovat. Velká část práce je prakticky hotová, teď ale přichází fáze, kdy potřebujeme do přípravy vtáhnout komunity, mít nějakou reflexi a pak to teprve definitivně uzavřít a vytisknout. Mezitím se budeme snažit získat podporu, a to nejen ideovou, ale také finanční, která je nedílnou součástí realizace toho záměru.
Jiří Blažek: Primární reakce, kterou jsme zatím zachytili ze strany tradičních autorit některých obcí, je pozitivní, koncept se jim líbí a uvítali by ho nebo s ním alespoň nemají problém.
Kdy předpokládáte, že sidur vyjde?
Michal Spevák: To bude záležet na ochotě a rozsahu spolupráce ze strany obcí a komunit, které o takový příspěvek do liturgie budou stát. To by mělo proběhnout v první polovině příštího roku. To znamená, že by nejpozději ve třetí čtvrtině mohl vyjít. Samotná výroba není složitá, předpokládáme, že nejvíce času nám zabere příprava a nalezení shody v rámci diskuze s komunitami.
Byli bychom rádi, kdyby si tento produkt našel cestu k srdcím a myslím praktikujících židů v obcích. Zároveň to považujeme jako dobrý příspěvek k obnově židovského náboženského života nejen v Praze, ale hlavně i mimo Prahu.
Ptala se Anna Bendová