Co je to šoulet? Přátelé, šoulet je pomalu se rozvíjející hluboká mystika. Dobře si vzpomínám na svoje první porce šouletu.

Nebylo to v dětství. Ti, co by ho u nás doma mohli vařit, zemřeli dlouho před mým narozením. Bylo to už po dvacátém roce života o šabatu na Starém Městě v Jeruzalémě ve zbožné rodině Weissbergových, kde se šoulet podává každý šábes. Tehdy mě, přiznám se, nezaujal. Nepříliš výrazný fazolový guláš s bramborem a hovězím. Není to láska na první pohled, jako třeba zmrzlina, lunapark, hamburger, falafel, vnadná blondýna… Je to spíš jako když se dítě poprvé napije piva nebo ochutná hořkou čokoládu. Jako nenápadná hospodyně, která je srdcem a páteří domova, ale nevšimnete si jí hned, jak vstoupíte. Dlouho se vaří a dlouho trvá, než mu přijdete plně na chuť.

V jidiš se mu říká čunt nebo čulent, což je zřejmě odvozeno z latinského kořene calentem, ve staré francouzštině chalant a znamená to hřejivý. V hebrejštině pak máme pro tento pokrm název chamín se stejným významem. Jedná se skutečně o nomen omen ve všech možných významech. Je to jídlo ‚‚designované‘‘ na šabat. Není příliš komplikované – ingredience se umístí do jednoho hrnce, který se strčí do trouby a vytáhne se nejdřív po šesti hodinách. Trouba je po celý šábes zapnutá a čulent se z ní vytahuje podle potřeby, zatímco v mezičase na sobě dál pracuje. Dlouhá tepelná úprava mu nevadí, je tedy horký po celý šábes, aniž by se trouba musela zapínat a vypínat. Hřeje nejen fyzicky. Není to jídlo, které by se jedlo v restauraci. To by bylo jako bohoslužba v divadle. Je velmi bohatý na bílkoviny, takže pomáhá i s dalšími šábesovými příkazy – práce po konzumaci čulentu je prakticky vyloučená. Jeho účinky jsou sedativní až hypnotické.  Díky fazolím a dalším kitniot pak nezřídka dochází k hlubšímu pochopení požehnání ašer jacar.

Další jeho zdravotní účinky jsme letos pozorovali při zdráhavém přístupu některých komunit k očkování. Racionálně můžete přesvědčovat horem dolem, ale účinek šouletu zdarma, který byl nově očkovaným rozdáván, jasně dokázal, že na rozhodování mají vliv i jiné orgány než mozek.

Co do takového čulentu patří? To je velmi citlivá otázka. Izrael je bohatý na ožehavá témata a čulent je jedním z nich. Každá rodina ho vaří po svém. Zda do čulentu patří kari či orientální koření baharat vyvolává stejně bouřlivé emoce jako otázka komu patří Judsko a Samaří. Tichý kolega Moše Lipschiz, narozený v ultraortodoxním Bnei Brak, flegmaticky poslouchá naše žvanění o nerovnosti pohlaví v religiózní společnosti, zkorumpovanosti rabinátu i ‚‚velmi kreativní‘‘ výklady Šma Jisrael. Když ale někdo začne vykládat, že sype do čulentu bulgur, Moše musí velmi důrazně uvést věci na pravou míru: ‚‚Vařte si to, jak chcete, ale neříkejte tomu čulent!‘‘

Košer kuchyně je překvapivě vegan friendly (naopak to platí samozřejmě také). Většina jídel má totiž svojí všeobecně přijímanou parve variantu a šoulet není výjimkou.

Náš čulent je hovězí maso, cibule, brambory, kroupy, římský hrách, bílé fazole, mrkev, batát a vejce, dochuceno sladkou paprikou, medem a římským kmínem. To vaše Oj, gevald! slyším až sem, proto vás ušetřím dalších variant, dále také proto, že by to zabralo celé zvláštní číslo Maskilu. Lid byl rozprášen do všech koutů a každý si ze svého koutu přinesl do šouletu to svoje, čeho by se za nic na světě nevzdal.

V judaismu je fyzická realita propojená s tou duchovní. Kuchyně je stejně důležitá pro náboženský život jako bejt midraš. Na šoulet se nevztahuje zvláštní symbolika, požehnání nebo příkaz. Zřejmě proto, že ho nepotřebuje.

PAVLA ŠPINAROVÁ