Co děláš a čím se zabýváš kromě redakce Maskilu?

Píšu, fotím, cestuji – to jsou mé tři největší vášně. Dále také hudba a vůbec umění obecně. Chtěla jsem si trochu prohloubit svůj zájem o židovství, historii a hebrejštinu, a tak ještě studuji Hebraistiku na FF UK. Mimoto také učím dějepis, pomáhám na akcích Židovského muzea a když mě nepotkáte na prohlídce židovského města, tak určitě na procházce s jezevčíkem. V podstatě jsem člověk, který pořád něco dělá. (Smích)

Vzpomeneš si na první text, který jsi kdy napsala nebo publikovala?

Psaní mě tak nějak provází celým mým životem. Co jsem se naučila číst, tak jsem četla, a co jsem pár knih přečetla, začala jsem psát – svoje příběhy, básničky, recenze na knížky. Při studiu žurnalistiky jsem se pak hodně zaměřila na kulturu, chodila jsem do divadla, na koncerty, na výstavy a psala o tom. Posledních pár let mě hodně baví dělat si zápisky z cest. Ale čím to všechno začalo? To už dneska těžko říct…

Co bys jako nová redaktorka chtěla Maskilu dát?

Vhled do prožívání židovství mladé generace, která, myslím, má hodně co říct. A kromě článků o všech již zmíněných věcech, které mě baví, snad můžu Maskil v budoucnu obohatit i o nějaké fotoreportáže.

Jakou knihu jsi naposledy četla?

Dovolená v Itálii mě přiměla přečíst si italského autora – vybrala jsem si román Horalka od Alberta Moravii. Je to známá klasika a vypráví o ženě, která se snaží ochránit svou dceru před hrůzami války. Beletrii ale vždycky prokládám i literaturou faktu a nyní mám rozečtené Svědectví o životě v KLDR od Niny Špitálníkové.

Ptala se Ráchel Polohová