O stereotypech spojených s ortodoxními ženami se toho dá dočíst hodně, zajímavé ale je potkat ženu, která tyhle stereotypy rozbíjí. 

S Amber Adler jsem se potkala loni v dubnu, kdy jsme v New York City zažívali ten nejtěžší lockdown, ztichlé město a už od února nedostupné roušky a čistící prostředky. A právě díky rouškám jsem se potkala s Amber. Amber totiž sehnala roušky a spolu se svými dvěma dětmi vyrazila do ulic a začala je rozdávat lidem. Musím říct, že vidět ortodoxní židovku s dvěma dětmi s vlajícími cicit a jarmulkami, jak zastavuje lidi a ptá se, jestli nechtějí roušku, bylo překvapivé nejen pro mě, ale i pro lidi, které Amber zastavovala. Ty ruské bábušky v její čtvrti totiž naprosto nechápaly, že jim někdo nabízí roušky zdarma, a ještě jim ukazuje, jak je správně nosit, a taky varuje, že „…ne, prát v pračce by se tyhle jednorázové roušky rozhodně neměly.“

Tohle první setkání vedlo k mému fotografickému projektu o Amber a také k přátelství s touto fascinující ženou. Amber totiž rozbíjí všechny škatulky, do kterých jsou ortodoxní ženy tak často zařazované. Je to matka samoživitelka, aguna, politická aktivistka a nyní také první ortodoxní žena kandidující dokonce do City Council v New York City. 

Sledovat Amber v jejím životě je něco naprosto neuvěřitelného. A nejpůsobivější je, že s sebou všude bere své dva kluky – ostatně jako matka samoživitelka nemá moc na vybranou. Volání po ženách ve volených pozicích je krásné, ale o tom, že to není jednoduché, o tom se už tolik nemluví. A když jste ještě k tomu svázaní silnými náboženskými zákony, ta zeď, kterou se snažíte přelézt je opravdu hodně vysoká a kluzká.

Nevím nakolik jsou lidé v Česku obeznámeni s problematikou agunot, tzv. svázaných žen. Tady v USA je to problém, o kterém slyšíte jednou za čas, kdy se nějaký ten případ dostane k občanskému soudu a noviny o něm napíšou menší nebo rozsáhlejší článek. Amber je také agunou. Její manžel už pět let neviděl svoje děti, neplatí jí výživné a get (rozvodový dokument, kterým dostane žena volnost a může se znovu vdát) využívá k vyjednávání podmínek, které jsou pro něj k rozvodu co nejpříznivější. Bohužel toto není jen případ Amber, ale také mnoha jiných žen. 

Letos v zimě se v USA rozmohla dost zajímavá věc – ženy v ortodoxních kruzích začaly mluvit a protestovat. Ano, v Brooklynu protestují ortodoxní ženy za svá práva a jednou z nich je i Amber. A nejen, že je jednou z těchto žen protestujících před synagogami, ale ona je i jednou ze samotných organizátorek tohoto hnutí. Díky Amber jsem potkala Chavu, agunu čekající na get 10 let, nebo Charny, která čeká už přes 12 let. 

To, že je Amber ženou rozbíjející stereotypy se samozřejmě nelíbí mnoha mužům v ortodoxní komunitě, a tak jako demokratická kandidátka musí bojovat nejen za hlasy lidí ve svém okrsku, ale také s muži, kteří jí šikanují přes internet, sociální média, a dokonce pořádají protesty před jejím bytem. Tyto protesty jsou namířené proti ní jako matce a ženě, která nezná svoje místo ve společnosti. 

Případ Amber je znásoben jejím vyznáním, ale je na něm vidět i to, s čím se musí potýkat všechny ženy, které nějakým způsobem jdou proti proudu. Dvacátého druhého června budou v New Yorku volby do zastupitelstva. Toto zastupitelstvo v podstatě rozhoduje o 8,5 milionu lidí, kteří v New York City žijí. Má Amber šanci vyhrát? Já doufám, že ano. Bylo by totiž skvělé vidět nejen první ortodoxní židovku jako zastupitelku, ale bylo by taky úžasné vidět zastupitelku, která je zároveň matkou samoživitelkou a agunou, zástupkyní žen, které jsou ve většinové společnosti skoro neviditelné.

Jsem moc ráda, že jsem se s Amber mohla setkat a že mi ukázala svůj svět. Svět, kde je možné, aby ortodoxní žena spolupracovala s muslimy a byla politicky aktivní. Uvidíme, co na to řekne její volební okrsek v Brooklynu.

Anna Rathkopf, foto autorka

(A. Rathkopf žije 14 let v newyorské čtvrti Brooklyn, s manželem a synem a živí se jako fotografka na volné noze.)