Pravděpodobně jen málo čtenářů napadlo někdy zjišťovat původ označení filantrop či filantropie. Letmý náhled na síť, kde prý lze nalézt všechno, poskytne například tento výsledek: Filantrop je člověk, který se angažuje ve filantropii, neboli někdo, kdo daruje čas, peníze a jiné hmotné statky na charitativní účely. Tento termín může být aplikován na kteréhokoliv dobrovolníka nebo dárce.

Když budete hledat i v cizojazyčných pramenech a seznamovat se také s historií a vývojem filantropie, zjistíte, že její kořeny sahají až do starého Řecka. Její vývoj v sousedním Německu byl mimořádně zajímavý. K význačným postavám s ním spojeným patřil též průkopník židovského osvícenství filosof Moses Mendelssohn (1729–1786), otec významného stejnojmenného bankéře a děd skladatele Felixe Mendelssohna-Bartholdyho (1809–1847). Moses Mendelssohn je mj. autorem německého překladu Tóry z roku 1782. Jeho oceňovaný překlad Šalamounovy Písně písní byl publikován posmrtně roku 1788.

Škola Philanthropin

V roce 1804 vznikla pod vlivem Mendelssohnových idejí ve Frankfurtu, ze spontánní podpory chudých žáků, škola označovaná jako Philanthropin. Založil ji Mayer Amschel Rothschild (1744–1812), židovský bankéř a zakladatel známé bankéřské dynastie. Formálně byl zakladatelem školy Siegmund Geisenheimer (1775–1828), hlavní prokurista Rotschildova bankovního domu. Po dvou letech se stala školou veřejnou a přijímala i žáky, kteří si studium hradili, a tak jejich počet rostl. Díky přízni arcibiskupa a frankfurtského velkovévody Theodora von Dahlberga (1744–1817) se těšila i státní podpoře, byla však od samého začátku štědře podporována židovskou komunitou. Postupně se stala důležitým centrem liberálního judaismu a její učitelé patřili k aktivním propagátorům židovského reformního hnutí. Od roku 1810 přijímala i dívky a od roku 1813 byla občanskou školou a také reálkou s přidruženou školou obecnou (tj. základní). Roku 1854 ztratila svou nižší část a měla vzdělávací charakter školy 2. stupně, jejíž název Real-und Volksschule der Israelitischen Gemeinde deklaroval spojení s židovskou obcí. Škola sídlila v různých objektech a roku 1908 získala budovu, která je spojena s Philanthropinem dodnes. Dobou jejího největšího rozkvětu byla éra Výmarské republiky od roku 1918 do uchopení moci v Německu nacisty v roce 1933. Počet jejích žáků dosáhl téměř tisícovky – v této době byla současně základní i střední školou. Byla uzavřena až za války v roce 1941, přičemž její část odpovídající základní škole dokonce až roku 1942. Většina jejích učitelů a žáků byla deportována do vyhlazovacích koncentračních táborů a budova školy byla následně využívána jako lazaret, azylový dům a později po válce jako administrativní centrum židovské obce. Když byla prodána městu, byla v osmdesátých letech rekonstruována. V letech 1986 až 2004 byla sídlem konzervatoře. Sloužila po nějaký čas i jako sídlo divadelní společnosti.

Paul Epstein

Vraťme se zpět k historii. Mezi řediteli Philanthropinu bylo několik matematiků a studoval na ní i relativně dosti známý matematik Paul Epstein (1871–1939). Bližší pohled však ukazuje, že s touto školou byla spojena velká část Epsteinovy rodiny. Jeho otec Theobald Epstein (1836–1928), autor populární knížky o astronomii Geonomie (1888, Vídeň), byl ředitelem frankfurtské hvězdárny (její historie sahá do roku 1838), a zároveň profesorem matematiky a fyziky na Philanthrophinu. Paul měl starší sestru Cäcilii Epstein (1869–1939). Když Paulova matka Mathilde roku 1875 zemřela, otec se podruhé oženil a z tohoto druhého manželství měl Paul mladší sestru Mathilde (Tilly) Epstein (1881–1971). Theobald učil na Philanthropinu asi 40 let a jeho dcera Tilly v letech 1901–1939; první tři roky byly zkušební, v roce 1904 dostala stálé místo. Krátkou dobu po Křišťálové noci z 9. na 10. 11. 1938, po které téměř všichni její židovští kolegové byli odvezeni do koncentračního tábora v Buchenwaldu, školu dokonce řídila. V roce 1941 se jí podařilo emigrovat do Anglie. Její vzpomínky na Philanthropin v osmistránkovém strojopise jsou uloženy v Leo Baeck Institute (New York, Berlin) pod názvem Einige Erinnerungen ans Philanthropin in Frankfurt am Main, 1888–1941. ME 378. Její osudy po emigraci se mi nepodařilo rekonstruovat, některé prameny např. uvádějí, že emigrovala přímo do USA.

Paul Epstein studoval ve Štrasburku (tehdy Straßburg, později Strasbourg). Po francouzsko-německé válce 1870 až 1871 byl Strasbourg anektován Německem a roku 1872 tam byla otevřena, ale již německá vysoká škola, Kaiser-Wilhelm-Universität Straßburg. Na ní Paul Epstein studoval v letech 1889 až 1895 matematiku, fyziku a filozofii a získal zde i doktorát z matematiky; krátce pobýval i v Göttingenu. Jeho disertace Zur Lehre von den hyperelliptischen Integralen vyšla roku 1896 v prestižním matematickém časopise Acta Mathematica založeném 1882. Měl i učitelskou kvalifikaci a krátce působil na gymnáziu. Od roku 1899 do roku 1919 působil na Technische Schule in Straßburg a od roku 1903 též jako soukromý docent na univerzitě. V první světové válce (WWI) sloužil v německé armádě. Když byl Štrasburk po válce vrácen Francii, odešel do rodného Frankfurtu, kde působil od roku 1919. Měl široké kulturní zájmy (např. roku 1922 přednesl přednášku Goethe und die Mathematik), byl talentovaný muzikant a měl lví podíl na slávě matematicko-historického semináře, který ve Frankfurtu běžel do začátku 30. let.

Smrt jako vlastní rozhodnutí

Místo si jako účastník WWI Epstein udržel i po roce 1933. Musel by ho však opustit po přijetí Norimberských zákonů (1935), odešel ale před jejich aplikováním sám. V rozhovoru s jedním kolegou to zdůvodnil tak, že chtěl německé vládě ušetřit akt propuštění, jaký již zažil jednou od francouzské vlády v roce 1919. Z mnoha důvodů nechtěl emigrovat: Byl na to starý, nebyl zdráv a odešel by doslova s několika markami v kapse. O Křišťálové noci k němu do bytu vtrhlo Gestapo, ale pro vážnou nemoc ho nemohlo odvléct. Nezabilo ho, to udělal on sám: když obdržel předvolání, aby se dostavil na Gestapo, tak s vědomím toho, jak jiní byli mučeni či zabiti, si vzal smrtelnou dávku Veronalu. Zanechal lístek s poznámkou: „Než se dostat do rukou těchto lidí, udělám poslední krok.“ Je pohřben na Novém židovském hřbitově ve Frankfurtu. Kuriózně Gestapo později tvrdilo, že Paul byl předvolán k podpisu dokumentu, na základě něhož by mohl emigrovat. Jeho sestra Tilly emigrovala po jeho smrti.

Osudy synů

Paul se oženil roku 1897 s Alicí Betty, roz. Wiesengrund (1873–1937) a měl s ní dva syny, Fritze a Petera/Paula. Paul Ernst Theobald „Peter“ Epstein (1901–1932) byl muzikolog a hudební kritik; byl soukromým docentem slezské Friedrich-Wilhelms-Universität in Breslau (Vratislav). Jeho žena byla pianistka. Starší syn historik Fritz Theodor Epstein (1898–1979) měl lepší osud. Zúčastnil se WWI na německé straně a pak studoval v Jeně, Frankfurtu a Berlíně, kde získal PhD. Habilitační práci připravil v Hamburku a ve Frankfurtu, do roku 1933 ji nestačil obhájit a pak již nemohl. Předmětem jeho studia bylo Rusko 15.–17. století, zatímco v habilitační práci se soustředil na mezinárodní politiku SSSR. V roce 1933 uprchl se svou ženou a dvěma syny do Londýna a odtud roku 1936 do USA. Od roku 1937 do roku 1943 vyučoval na Harward University, po zbytek války působil v U.S. State Department. Po válce pracoval od roku 1948 do roku 1951 jako kurátor pro Central European and Slavic Collections, Stanford University. Roku 1962 přešel do podobné funkce na Indiana University do Bloomingtonu a současně tam působil i jako profesor, a to do roku 1969. Pak se vrátil do Německa (byl hostujícím profesorem na univerzitách v Bonnu, Freiburgu a Hamburku), kde žil do své smrti v roce 1979.

Novodobá škola Philanthropin

Roku 1966 vznikla ve Frankfurtu soukromá židovská škola pojmenovaná po rabínovi Isaakovi Emilovi Lichtigfeldovi (1894–1967) – je to z více takových škol v Německu první, která vznikla po šoa. (Připomeňme, že Lichtigfeld byl od roku rabínem ve Frankfurtu a byl také zemským rabínem spolkové země Hessen.) Tato škola sídlí v již zmíněné budově Philanthropinu od školního roku 2006/2007. Na sklonku minulého roku byla otevřena její nová budova určená pro nejnižší třídy školy; byla vybudována v letech 2018 až 2020. Pro 360 žáků poskytuje veškeré moderní techniky („chytré tabule“, počítačové učebny, místa pro individuální studium apod.) i výborné zázemí (knihovna, košer menza). Do školy lze nastoupit v 5 letech, její „školička“ může být absolvována za 1 až 3 roky (typicky za 2), následují 3 roky školy základní, 4 roky střední a 4 roky gymnázia ukončeného maturitou. Škola nabízí celodenní péči, ale variabilně – někdy lze odpolední program splnit doma. Zhruba třetinu žáků netvoří Židé. I školné je variabilní, např. na druhé či třetí dítě ve škole jsou poskytovány podstatné slevy. Celkově tak lze v rámci Lichtigfeldovy školy získat kvalitní vzdělání, které nabízí žákům od předškolního věku až po maturanty. Pro obyvatele Frankfurtu je nejčastěji spojována s označením Philanthropin.

Náhodnost má někdy zvláštní povahu: původním motivem napsání tohoto textu bylo kulaté výročí narození Paula. Ale Paul, Tilly a Peter se narodili před 150, 140 a 120 lety, a i to stojí za zmínku.

Jiří Veselý

Foto archiv autora a wikimedia