K desátému výročí odchodu proslulého spisovatele bylo načasováno vydání nejnovější knihy Vlny štěstí Arnošta Lustiga aneb My jsme chtěli jiný svět (Euromedia – Universum 2021)

Podrobnosti jsme se o ní dozvěděli 8. března zásluhou Vzdělávacího a kulturního centra ŽMP, kdy nám přes internetové spojení knihu představila její editorka Eva Lustigová, dcera spisovatele, která žije ve Švýcarsku, a herec a ředitel Vinohradského divadla Tomáš Töpfer přečetl z knížky několik úryvků.

A řekněme rovnou, že je to kniha zvláštní, protože nebyla napsána, ale namluvena – vznikla díky rozhlasu, který ve spisovatelově životě zaujímal zásadní místo. Jde totiž o výbor dosud v psané podobě nepublikovaných rozhovorů a rozhlasových pořadů Arnošta Lustiga (1926–2011) od roku 1953 až do konce jeho života, jež jsou uloženy v archivu Čs. rozhlasu.

Už během poválečných studií totiž začal Lustig pracovat jako rozhlasový redaktor. Tu práci si brzy zamiloval, a i když po několika letech odešel jinam, rozhlas jej poznamenal na celý život – stal se z něj báječný reportér, který se nebál mikrofonu, dokázal přesně a rychle formulovat věty a nikdy se v nich neztrácel jako jiní. Lustig byl prostě rozený vypravěč – při setkáních sypal „z rukávu“ zábavné historky a anekdoty, a všichni přitom víme, jak nelehkou životní cestu mu osud připravil, co všechno měl za sebou, a přitom zůstal životním optimistou. O hlavní téma jeho vypravěčství se postaral sám osud, který mu do cesty jeho životní dráhy kladl ty nejtěžší překážky: válka, pronásledování Židů, holokaust… Tahle škola života mu přes všechno tragické dala víc než poválečné studium… 

Přepisem rozhlasových pořadů vznikla péčí editorky třísetstránková kniha, která i přes své monotematické zaměření – všechny texty se týkají Arnošta Lustiga – je překvapivě pestrá a zábavná, a přitom zrcadlí autorský vývoj světově významného spisovatele a zároveň dobu, ve které pořady vznikaly. Lustig byl duchaplný a zábavný společník, což se projevuje i v jeho četných rozhlasových úvahách – o lidské svobodě, o válečném utrpení, o vývoji Pražského jara, o psaní a literatuře vůbec, jež nám přibližují autorovu životní filosofii. Některé jeho názory jsou pochopitelně dobově podmíněné – nadšení z Kuby asi každý nesdílel, zato když nás coby reportér zavádí do Hemingwayova kubánského domu, zajímavé to je…

Možná je těch textů v knize až moc – písmo je pak tenké, drobné, tedy hůře čitelné. Čtenář by asi oželel v textu poznámky, kde byl původně hudební předěl, stejně jako přepis pořadu Hrajeme za dobrou práci i povídku Noc, která vyšla už vícekrát jinde.

Zcela unikátní je pak v závěru knihy zveřejnění odkazů na audionahrávky, které si tak můžeme i s Arnoštovým nenapodobitelným hlasem poslechnout – včetně rozhlasové hry, literárních dramatizací povídek a románu Propast.

Můžeme se tedy jen těšit, co dalšího nám v létě založený Nadační fond Arnošta Lustiga, zaměřený na šíření odkazu jeho humanistického díla, přinese…

Lubor Falteisek