Vzpomínky na židovské fotografy

V roce 1861 byla založena Fotografická společnost ve Vídni, která vydávala časopis Photographische Correspondenz. O čtyři roky později v něm nalezneme velký článek o nejvýznamnějších pražských fotografech.

Na jeho autora Jacoba Wothlyho, který sám patřil k pionýrům fotografie, při osobním setkání nejvíce zapůsobil Moritz Ludwig Winter: „Pan Winter je asi čtyřicetiletý a má ve svém zjevu něco z důstojníka. Nápadná podobnost s Ludvíkem Napoleonem a hluboká jizva pod levým okem tento dojem nezeslabují… Vybavení (jeho ateliéru)  je velmi elegantní  a byl jsem překvapen  cennými malbami, které zdobily stěny a v každém případě vydávají příznivé svědectví o jemném uměleckém smyslu domácího pána. Ten dělal sám milým způsobem průvodce a rozmlouvali jsme v dýmu doutníku o budoucnosti fotografie“.

Bližší podrobnosti o původu rodiny, vzdělání a jak a proč se Moritz Ludwig Winter dostal do Prahy a k fotografii zatím nevíme. Jeho rodištěm roku 1824 byla dnešní Ostrožská Nová Ves. V pražských archivních záznamech se vynořil jako „malíř a fotograf“, když si v roce 1859 založil Na Příkopě v čp. 988/I fotoateliér, kde poté působil po čtyři desetiletí. Vliv na rozvoj firmy měli také jeho dva bratři, neboť nejmladší Wilhelm byl také fotograf. S manželkou Karolinou měl M. L. Winter syny Moritze Johanna a Arthura a dceru Marii. Zajímavý je záznam o dceři Marii Emě s poznámkou „nemanželská“.

Pražské adresáře uvádějí jméno M. L. Winter mezi fotografy naposledy roku 1896. V této době M. L. Winter žil ve Vídni, kde 29. března 1899 zemřel. Fotografický odkaz otce rozvíjel syn Moritz Johann, který se v roce 1894 oženil s dcerou velmi významného vídeňského fotografa a podnikatele Victora Angerera (rodáka z Malacek), jehož studio po čase změnilo název na Atelier Winter.

Podnik vzkvétal a v šedesátých a sedmdesátých letech 19. století se Winter stal nejvýznamnějším portrétním fotografem v Praze. Přitahoval četné osobnosti, politiky počínaje a herci konče.  K popularitě ateliéru příspívaly i aranžované fotografické scény. Proslul také zvětšeninami v životní velikosti a na plátně. Zaměstnával řadu lidí, mezi nimi například jako retušéra Jaroslava Němce, syna Boženy Němcové. V roce 1866 Winter zaměstnával již šest kopistů a šest retušérů, kteří prý za obsazení Prahy Prusy produkovali denně až 1000 fotografií. Asi dvanáct let existovala pobočka v Karlových Varech a od roku 1877 působil Winter až do konce života také ve Vídni. Významným aktem se stal zápis firmy do c.k. obchodního protokolu (1878).

Pavel Scheufler, historik fotografie a fotograf