Vzpomínky na židovské fotografy

Bude tomu již nějakých padesát let, kdy jsem se s příjmením Moritz Klempfner  setkal poprvé.

Zaujal mě tehdy ve Světozoru soubor čtyř xylografií s názvem Z kuchyňského života, u nichž bylo napsáno, že byly vytvořeny podle Klempfnerových fotografií. Šlo o náročně vypravené fotografické scény s četnými rekvizitami s mírně ironickým podtextem. Pondělí symbolizuje praní na valše, čtvrtek žehlení, pátek zadělávání těsta, neděle oblékání na špacír. Tyto inscenované fotografie si nekladly za cíl být vysokým uměním, chtěly spíše pobavit, ale zároveň pronikaly pod povrch soudobého životního stylu. Při archivním studiu k práci o nejstarších pražských fotografických ateliérech, kterou vydalo Muzeum hlavního města Prahy v roce 1987, jsem postupně objevoval, o jak zajímavého člověka se jednalo. Nikdo před tím se mu nevěnoval. Tehdy mimochodem ještě nic nebylo digitalizované; matriky, zapsání živnosti, noviny, a podobně, bylo nutno fyzicky studovat v badatelnách. A zdaleka ne vše bývalo k dispozici… 

Tvůrce předloh ke xylografiím byl synem Izáka Rafaela Klemperera z Prahy a v matrice narozených dne 25. července 1842 byl uváděn jako „Moses“. Později se v úředním listu v pražské konskripci setkáváme se jménem „Mojžíš“. Vystudoval malířskou akademii a jako mnoho dalších kolegů z akademie hodlal svých malířských zkušeností využít jako fotograf. Podle několika dochovaných portrétů působil jako fotograf v Praze nejprve ve firmě Klempfner a Paul. Úředně se toto spojení ale nepodařilo doložit. Pod jménem „Moritz Klempfner“ poprvé vystoupil jako samostatný fotograf v Teplicích 10. července 1862 v domě Růžové loubí, což dokládají  místní lázeňské noviny. Dne 10. dubna 1866 byl pak úředně zapsán jako fotograf  Moses Klemperer s fotoateliérem v čp. 64 v Josefově. Byl tehdy jediným fotografem v někdejším židovském ghettu. 

Místa svých ateliérů v Praze a v Teplicích párkrát vystřídal, ale vždy se jednalo o poměrně prestižní adresy, v Praze na Václavském náměstí, v Teplicích v domě Malý Jindřich. Je bizarní, že v pražském adresáři na rok 1875 byl uváděn jak Moses Klemperer s ateliérem v Josefově, tak zároveň jako Moritz Klempfner s ateliérem na Václavském náměstí. Šlo o redakční omyl nebo chytře uvedenou filiálku? Příjmení „Klemperer“ se samozřejmě mohlo v Josefově jevit jako přijatelnější. Dodejme ještě, že při sčítání lidu v roce 1880 hlásil Moses Klemperer bydliště ve stejném domě, kde měl Moritz Klempfner fotoateliér…

Dne 11. dubna 1875 slavil „Mojžíš Klemperer“ svatbu s o čtrnáct let mladší Pavlínou, rozenou Teplitzovou a v lednu následujícího roku se manželům narodila dcera Ervína. Následoval syn Osvald (narozený 25. 12. 1877), který si později, již úředně, dal změnit příjmení na Klempfner. Moses Klemperer měl celkem 6 dětí, z nichž do fotografického dění ještě zasáhl syn Milan, narozený 7. ledna 1881, který se vyučil jako fotograf.

Zhodnocení významu Klempfnerova fotografického díla by si zasloužilo komplexnější pohled, neboť jako fotograf každopádně vysoko vynikal nad soudobé autory. Vedle cyklu Z kuchyňského života byl mimořádný například také soubor čtyř kabinetek s názvem „Makartovy čtyři denní doby parodované M. Klempfnerem“. Na rubu inscenovaných snímků Klempfner parodii na tehdy velmi ceněného vídeňského malíře ještě zdůraznil barokně honosnou veršovánkou k dané denní době. Psanou jen německy, ač reversy snímků byly v češtině a němčině. Podobné práce od jiného fotografa 19. století u nás nejsou známy. Také některé portréty z produkce ateliéru vynikaly nad průměr, čehož si všimla dobová kritika a Klempfnerovy práce byly pravidelně oceňovány na živnostenských a průmyslových výstavách. Byl také členem Umělecké besedy.

Nadějný umělec a jistě i netuctový člověk Moses Klemperer alias Klempfner zemřel ve věku pouhých 47 let 21. června 1889 v Dubí.  Třiatřicetiletá vdova se pokoušela vést dál rodinný fotografický podnik na Václavském náměstí, ale bez valného existenčního úspěchu. Její fotografická živnost se objevila v pražském adresáři na rok 1891, ale brzy poté se zřejmě živnosti vzdala, ač již to není úředně zaznamenáno. Jsou mezi námi potomci z rodu Mosese Klemperera?

Historik fotografie a fotograf Pavel Scheufler

Pavel Scheufler (70) je historik fotografie se zaměřením na epochu monarchie, správce fotografické sbírky, fotograf a lektor fotografických kurzů Centra FotoŠkoda. Po 25 let působil jako pedagog na FAMU. Je autorem nebo spoluautorem 53 knih, nejnověji například Osobnosti fotografie v českých zemích do roku 1918 (2013), Hosté Mariánských Lázní s kamerou 1870–1940 (2015), Fotografické ateliéry na území zemí Koruny české (2017), Praha za císaře pána (2018), Čas rytířů dalekých moří. Sběratel a mecenáš Jindřich Vávra (2020). Z vydaných publikací bylo osm prvními monografiemi takových osobností české fotografie jako byl Jindřich Eckert, František Fridrich, Jan Langhans, Rudolf Bruner-Dvořák, František Krátký, Josef Binko. Jako kurátor připravil převážně ze Sbírky Scheufler řadu výstav, realizovaných u nás i v zahraničí. Nejvíce zahraničních repríz měla výstava Karel Čapek fotograf. Jako spolukurátor se podílel na stálých expozicích v Muzeu fotografie a moderních obrazových médií v Jindřichově Hradci a v Národním technickém muzeu v Praze. Viz též www.scheufler.cz.