Se zájmem jsem si přečetl vyprávění Pavly Špinarové s názvem „Udolím stínů“ (Maskil č. 19 ze srpna 2020, str. 4). Při jeho čtení na mne dýchla nostalgie a stesk po Jeruzalému, ve kterém jsem měl tu čest strávit s přestávkami rok života – a byl to možná nejlepší rok celého života. Nemožnost navštívit Izrael kvůli koronaviru dnes pro mnohé z nás dalo nový význam rčení „příští rok v Jeruzalémě“. Myslím si však, že příběh o setkání s neznámým Arabem, prohlašujícím, že paní dál nemůže jít, protože „cesta je zavřená“, měl možná trochu jiné pozadí, než se na první pohled může zdát. Nedomnívám se totiž, že by za tímto prapodivným setkáním musely být nutně nějaké nacionalistické motivy. Není rovněž nutno vyvolávat obraz Gandalfa a Balroga ani Jákoba zápasícího s andělem. Celé rozuzlení je asi daleko prozaičtější.
Máte-li po ruce počítač, nebo telefon s internetem a hovoříte-li anglicky, zkuste si do Googlu zadat dotaz „That way is closed tourist scam“. Jedná se totiž o v podstatě klasický trik na turisty, typický v arabských zemích. Nejčastěji se s ním setkáte v Maroku a Egyptě, ale je běžný i v Izraeli a na palestinských územích. Celý trik spočívá v tom, že Vám náhle cestu zastoupí neznámý, buď hrozivě, nebo naopak nesmírně přátelsky působící postavička, vydávající se za místního obyvatele s tím, že „dál nemůžete, ta cesta je uzavřená“. Pokud na tento trik skočíte třeba tím, že se zeptáte na alternativní cestu, zpravidla se vám buď dostane nabídky, že „vás sveze svým taxíkem“, nebo že „vás doprovodí, jen vám tedy cestou musí nutně ukázat obchod svého strýce a restauraci svého bratrance“. V lepším případě si na konci řekne o bakšiš. To, že nejste turista, nemusí být vždy úplně zřejmé a navíc nikdo neříká, že všichni podvodníci musí být zrovna Einsteinové.
Mimo Izrael a palestinská území jsem už tento trik viděl v Maroku, Turecku, nově ale i v Řecku a Itálii. Obecně se s ním ale můžete setkat v téměř každé větší turistické destinaci v Africe nebo Asii. Zajímavé je, že v Istanbulu tento trik Turci s neskrývaným gustem zkouší na Araby. Z Řecka si zase pamatuji na jednoho arabského filutu, který jej zkoušel na turisty vracející se z vyhlídky na Lykavittu. Vždy si vyhlédl skupinku turistů, vyběhl proti ní, mával rukama a volal: „Tady nesmíte být, tohle je uzavřené pásmo! Mohli byste dostat pokutu 450 euro! Ale ještěže jste mne potkali. Já vás vezmu svým taxíkem, pojďte rychle, nebojte!“ Chvilku jsem jeho počínání sledoval, dokud svůj trik nerozbalil na rodinku exoticky vypadajících turistů, jen aby zjistil, že jsou to vlastně uprchlíci a pocházejí z téže syrské vesnice jako on. Hovor rychle přeskočil do arabštiny a hrozba zakázané oblasti se zázrakem, kterému mohou porozumět snad jen bohové z nedalekého Parthenónu, náhle rozplynula…
Nevím přesně, co paní Špinarová zažila, a nevidím do hlavy onoho anglicky hovořícího domorodce. Nacionalistický motiv samozřejmě nelze vždy vyloučit, zvláště v údolí Hinnom, na jehož svazích začíná narůstat boj o životní prostor mezi židovskou a arabskou zástavbou. Avšak z toho, že dotyčný hovořil anglicky a že jej paní potkala poprvé, ačkoliv tím místem prochází pravidelně, bych usuzoval, že šlo právě o naháněče, který se tak nějak zatoulal a cestou to prostě zkusil na dámu, kterou považoval za snadný terč. Dokonce ani věta „to je naše země“ nic neznamená. Zrovna v Maroku jsem si ji vyslechl od místního mladíka, který trval na tom, že mi musí dělat průvodce po značené a vydlážděné cestě. Kupodivu se s tímto trikem setkáte i mimo frekventované turistické cesty. Je neuvěřitelné, na jakých bohem zapomenutých místech už to na mne někteří zkoušeli. Všimněte si při té příležitosti, že vás sice zastavují, protože „ulice je zavřená“, ovšem kolem vás proudí normální provoz. Už to může být varovný signál. Pokud se vám ale takováto situace při návštěvě nějaké asijské země stane, není důvod se hned obávat o svou bezpečnost. Prostě si neústupně jděte po svém a vše bude v pořádku. Možná, že za Vámi bude volat se svým typickým přízvukem „Mister, ekskjús mí, vér ár jú from?!“ Ale to je asi tak jediné, co se vám může stát. Dlouho vás obtěžovat nebude, protože i pro podvodníky platí, že čas jsou peníze.
Faktem je, že dokonce i přes nevyzpytatelnou bezpečnostní situaci je náhlé uzavření nějaké ulice spíše nepravděpodobné. Jedinou výjimku představují bezpečnostní incidenty, jako třeba zapomenuté či podezřelé zavazadlo (hebrejsky: chefec chašud), kvůli kterému je nutno preventivně uzavřít část veřejného prostranství a povolat pyrotechniky. S takovou situací se můžete při pravidelných pochůzkách městem skutečně setkat i jednou do měsíce. Izraelci jsou totiž dosti roztržití a o zapomenutá zavazadla tak není nouze. Určitě vás však v takové situaci nebude oslovovat jakýsi neznámý domorodec v umaštěných kalhotách, který náhle vylezl ze křoví nebo vás oslovil v davu. Provoz v takové situaci bude řídit voják, policista nebo pracovník ochranky v uniformě, často za použití amplionu. Opodál možná již uvidíte obrněné vozidlo a psovody. Rozhodně vám nikdo nebude nabízet odvoz kamkoliv, pouze vás vyzve, abyste zvolili jinou trasu nebo počkali patnáct, dvacet minut než pyrotechnici oblast prověří s tím, že pak vás pustí dále. V takovémto případě samozřejmě vždy respektujte pokynů. Cestujte bezpečně a příští rok snad konečně zase i do Jeruzaléma.
Zbyněk Tarant
Zbyněk Tarant je zástupcem vedoucího Katedry blízkovýchodních studií FF ZČU v Plzni, kde vyučuje ivrit a moderní izraelské reálie.