Poslední měsíc židovského roku, měsíc elul, začíná v pátek 21. srpna a končí v předvečer Roš ha-šana, v pátek 18. září. Počínaje 1. elulem každé ráno kromě šabatu ke konci ranní bohoslužby troubíme na šofar, jehož zvuk nám má připomenout, že se nad každým z nás přibližuje Den soudu.
Čas nápravy
Měsíc elul se nazývá též měsícem kajícných modliteb – סליחות a milosrdenství. V tomto posledním měsíci končícího roku máme možnost učinit pokání a napravit naše přestupky, kterých jsme se během roku dopustili jak vůči Bohu, tak i vůči našim bližním, čímž jsme narušili dobré mezilidské vztahy.
Tradice uvádí, žeחזרה בתשובה – pokání oplývá tak obrovskou silou, že upřímný kajícník se změní ve zcela jiného člověka, jakoby se znovu narodil. Když Židé, které k tomu svedl zlý pud – יצר הרע spáchali nějaké přestupky, ale potom učinili pokání, tak jim Hospodin každoročně promíjí jejich hříchy a dává jim nové srdce. Jak je psáno v knize proroka Ezechiela 36,26: וְנָתַתִּי לָכֶם לֵב חָדָשׁ, וְרוּחַ חֲדָשָׁה אֶתֵּן בְּקִרְבְּכֶם – A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha.
V talmudickém traktátu Joma 85b čteme:
אמר רבי עקיבא: ‚אשריכם ישראל לפני מי אתם מטהרים ומי מטהר אתכם? אביכם שבשמים, שנאמר: ‚וזרקתי עליכם מים טהורים וטהרתם‘ ואומר ‚מקווה ישראל ה‘ „. מה מקווה מטהר את החטאים אף הקב“ה מטהר את ישראל.
Řekl rabi Akiva: Šťastní jste synové Izraele. Před kým se očišťujete a kdo vás očišťuje? Váš Otec na nebesích, neboť stojí psáno: ‚Pokropím vás čistou vodou a budete očištěni‘ (Ez 36,25). A je též řečeno: ‚Očistná lázni, Hospodine‘ (Jr 17,13). Tak jako mikve (rituální očistná lázeň) očišťuje nečisté, tak Svatý, budiž požehnán, očišťuje Izrael.
Hlavním cílem pronášení kajícných modliteb – סליחות a vyznání hříchů – וידוי je konkrétní náprava našich činů, a to nejen ústy, neboť stojí psáno:בְּפִיו וּבִשְׂפָתָיו כִּבְּדוּנִי וְלִבּוֹ רִחַק מִמֶּנִּי – přibližuje se ke mně ústy a ctí mě svými rty, ale svým srdcem se ode mne vzdaluje… (Iz 29,13). Jak praví tradice, lépe je o hodinu dříve napravit své špatné skutky a nečekat, neboť nevíme, co den přinese a potom nebude již v naší moci něco napravit.
Vypráví se o rabínovi Jisraeli Lipkinovi, zvanémSalanter (1809–1883), který byl jednou z vůdčích osobností Morálního hnutí – תנועת המוסר té doby.
Jednou, bylo už pozdě večer, šel rabi Salanter se svými žáky kolem ševcovské dílny, kde švec při svitu svíčky ještě opravoval boty. Rabi vešel dovnitř a zeptal se ševce, proč nejde již domů, musí být přece velmi unavený, když je tak pozdě. Švec mu na to odvětil: „Vážený pane rabíne, dokud svíce hoří, mohu při jejím světle ještě opravovat boty.“ Rabi Salanterovi se ševcova slova velmi líbila a svým žákům řekl: „Co myslíte, jaké ponaučení si můžeme vzít z ševcových slov?“ Dokud hoří svíce, je možné napravovat naše činy. Vždyť stojí psáno: נֵר יְהוָה נִשְׁמַת אָדָם – Lidská duše je světlo od Hospodina (Př 20,27). Pokud světlo svítí, můžeme napravovat naše činy. Když však světlo (svíce) zhasne, když člověk zemře, nemůže již žádný ze svých činů napravit.
Ve světle těchto slov by si měl každý člověk opatřit dobré obhájce, kteří jej ve dnech soudu, zvláště o Roš ha-šana a o Jom kipuru, mohou ohájit a zavřít tak ústa všem žalobcům. Kdo jsou oni obhájci? V Mišně, traktát Avot 4:11 se uvádí:
הָעוֹשֶׂה מִצִוָה אַחַת, קוֹנֶה לוֹ פְרַקְלִיט אֶחָד. וְהָעוֹבֵר עֲבֵרָה אַחַת, קוֹנֶה לוֹ קַטֵּיגוֹר אֶחָד.
Ten, kdo splní jeden příkaz, získá si jednoho obhájce a ten, kdo se dopustí jednoho hříchu, získá si jednoho žalobce.
Příklady našich učenců
Safedský mystik žijící v 16. století, rabi Jicchak Luria Aškenazy, zvaný אר“י הקדוש říkal, že v Písmu se skrývají náznaky pro duchovní probuzení v měsíci elulu. Například v paraše Ki tece stojí: וּבָכְתָה אֶת־אָבִיהָ וְאֶת־אִמָּהּ יֶרַח יָמִים – po dobu jednoho měsíce bude oplakávat svého otce a svou matku (Dt 21,13). ‚Svého otce‘ – to je Hospodin a ‚svou matku‘ – to je shromáždění Izraele. Každý ze shromáždění Izraele (každý člověk) bude celý měsíc elul plakat a prosit Hospodina za odpuštění.
Další náznak nalezneme v Písni písní 6,3: אֲנִי לְדוֹדִי וְדוֹדִי לִי – Já jsem svého milého a můj milý je můj. Jak vidíme, první písmena, jimiž začíná každé ze čtyř slov, dávají dohromady název měsíce אלול. V tomto měsíci se židovský národ ještě více přibližuje Všemohoucímu a také Hospodin jakoby se přibližoval k svému vyvolenému lidu a napřahoval k němu svou milosrdnou ruku.
V traktátu Berachot 28b čteme, že když rabi Jochanan ben Zakaj onemocněl, přišli jej navštívit jeho žáci. Když je spatřil, začal plakat. Žáci se jej ptali: „Světlo Izraele, proč pláčeš?“ On jim odvětil: „Kdyby mne přivedli před krále z masa a krve, který dnes tu je a zítra leží v hrobě, kdyby se na mne takový král zlobil, nebyla by jeho zloba věčná. Kdyby mě uvěznil, nebudu navždy ve vězení. Kdyby mě usmrtil, nebude to absolutní smrt. V každém případě, takového krále mohu udobřit slovy nebo jen mohu podplatit, ale přesto bych před ním plakal. Avšak nyní, když mě přivádějí před Krále králů, budiž Svatý požehnán, který panuje na věky věků, jehož zloba je zlobou věčnou a který když mě uvězní, budu vězněm navěky a pokud mě usmrtí, bude to smrt absolutní. Nemohu jej udobřit slovem, ani jej podplatit penězi, prostě nemohu udělat vůbec nic. Jsou přede mnou dvě cesty. Jedna vede do ráje a druhá do pekla. Já však nevím, jakou cestou mě vedou.“
Analogie dnešní pandemie
V souvislosti se současnou pandemií koronaviru se podívejme na zajímavý příběh, který uvádí Kniha Zohar (část I., 101 alef, Midraš ha-ne’elam) o tom, jak rabi Acha – רב אחא ukončil epidemii, která sužovala obyvatele malého městečka zvaného Kfar Tarša – טרשא כפר a následně je přivedl k upřímnému pokání:
Jednou přišel rabi Acha do malého městečka Kfar Tarša a ubytoval se v zájezdním hostinci. Mezi obyvateli městečka se okamžitě rozkřiklo, že vzácný a významný host navštívil jejich obec.
V oněch dnech řádila ve městě velká epidemie. Obyvatelé městečka přišli k rabi Achovi a řekli mu o těžké ráně, která je postihla a prosili jej, aby jim pomohl. Rabi Acha jim poradil, aby vybrali ze svého středu čtyřicet učenců a on je pak rozdělil do čtyř minjanů a každý minjan postavil ve městě do jedné světové strany. Všichni učenci v minjanu pak pronášeli s velkým soustředěním Oddíl o výrobě kadidla – הקטורת פרשת (viz Ex 30,34–36 a 30,7–8; Kritot 6a; Jerušalmi Joma 4:5) a také výňatek z Tóry, kde velekněz Áron vykuřováním zastavil epidemii, která kosila syny Izraele (Nu 17,11–15). Rabi Acha šel také a spolu s nimi recitoval onen oddíl. Rada rabiho Achy se osvědčila. Epidemie se zastavila. Rabi Acha říkal obyvatelům Kfar Tarša, aby nepropadali smutku, neboť slyšel hlas, že epidemie, která městečko postihla, zcela zmizí. V noci měl rabi Acha sen, v němž mu nebeký hlas řekl, že podobně, jako zachránil obyvatele městečka, má svatou povinnost zachránit i jejich duše a dovést je k pokání za hříchy, kterých se dopustili, zvláště za to, že oni a ani jejich děti se neučili Tóru. Rabi Acha založil v městečku školy (chedery, talmudej tora)a ustanovil v nich učitele, kteří učili děti Tóře. Také zavedl různá ustanovení ke zkvalitnění náboženského života obyvatel. Na počest rabiho Achy uspořádali obyvatelé Kfar Tarši velkou hostinu a během ní měl rabi Acha k přítomným kázání, pod jehož vlivem se obyvatelé městečka začali upřímně kát ze svých hříchů. Časem se mnozí z jeho obyvatel stali váženými učenci.
Návrat k našim židovským tradicím a k plnění Hospodinových příkazů (micvot) nemusejí být až tak dramatické jako v době rabiho Achy. Začneme-li nápravu našich duší a činů nyní, v měsíci elulu, máme reálnou naději, že do Nového roku či do Dne smířenínebudeme před Všemohoucím ani před našimi bližními zatíženi špatnými činy, které by se nám nepodařilo napravit.
Všem čtenářům a příznivcům Maskilu přeji pak do nového roku 5781 טובה וחתימה כתיבה.
Rabín Daniel Mayer