Město v meandru Vltavy jsme už před mnoha lety mnozí začali vnímat jako zónu, kam našinec na výlety nejezdí. Možná tak rychle proplout na lodi pod zámkem a rychle pryč z davů, zejména asijských turistů, a předražených hospod. Covid-19, omezení cestování a náhlý nedostatek návštěvníků ze zahraničí však otevřel krumlovské uličky i tuzemské klientele.

Program pro rodiče s dětmi

Dříve poněkud opomíjená cílová skupina, rodiny s dětmi, se už také konečně dočká pestré nabídky. Město má přímo v historickém centru několik nových hřišť, Hornobranský rybník nabízí velké hřiště s občerstvením a koupání v čisté vodě na dohled zámku a plavba na voru pobaví malé i velké. Na samotném zámku je možno navštívit několik prohlídkových okruhů, ale také si odpočinout v zámeckých zahradách a podívat se na medvědy v příkopu. Jsou tady již několik staletí a původně měli odrazovat nepřátele od útoku na zámek.

Navštívit můžete i Museum Fotoateliér Seidl. Krásná secesní vila s rozkvetlou zahradou a obrovským fotografickým ateliérem rozhodně stojí za to. Je to jako ocitnout se v roce 1900. Nabízí zde však i řadu interaktivních programů. Můžete si půjčit historické kostýmy a vyfotit se před některým z dobových pozadí, lze si také vyzkoušet vyvolání fotografií „mokrou cestou“ v černé komoře a zajímavé může být také bádání v archivu ateliéru. Josef Seidl, fotograf Šumavy a Českého Krumlova přelomu 19. a 20. století a první republiky, po sobě zanechal zhruba deset tisíc fotografií, ve kterých lze dohledat třeba i rodinné předky. Také českokrumlovští Židé se zde nechávali fotografovat, jak dokazuje například purimová fotografie Ruth Hálové nebo portréty členů průmyslnické rodiny Spiro.

Na rodiny s dětmi se zaměřuje také areál Kláštery Český Krumlov. Je zde řemeslnická ulička, kde si po zakoupení žetonů mohou děti i dospělí vyrobit různé předměty a vyzkoušet práci hrnčíře, barvíře nebo pekaře. Přímo v klášterech je pak trasa pro malé návštěvníky, kde si mohou vyzkoušet renesanční či gotické oblečení, zkusit si psát husím brkem nebo si vyrobit bylinkovou desinfekci. Netřeba se obávat katolické indoktrinace, mnoho dětí podle slov lektorky nezná ani jedno přikázání z Desatera a klášterní život je pro ně asi tak vzdálený jako život na jiných planetách.

Umění pro dospělé

Především dospělým návštěvníkům jsou určeny výstavy v uměleckém centru Egona Schieleho. Vídeňský malíř, který sem jezdil od dětství na prázdniny k babičce z matčiny strany, se chtěl po předčasném ukončení studia na vídeňské akademii přestěhovat do města natrvalo. Po dlouhém hledání se i s družkou Wally usadil v zahradním domku poblíž synagogy. Nekonformní umělec však pobuřoval krumlovské občany zejména malováním mladých dívek na terasovitých zahradách domku. Nahé nebo polonahé modelky z řad místních dívek v odvážných pózách, to bylo na Krumlováky prostě moc a Egon Schiele musel i s Wally město opustit. Možná by dnes nedopadl jinak.

Židovský (Český) Krumlov

Krumlov se sice jmenuje Český, ale v minulosti příliš český nebyl. Majitelé hradu a následně zámku Vítkovci a následně Rožmberkové sice patřili k přední české šlechtě, postupně však začala na zámku i v podzámčí převládat němčina. Na přelomu 19. a 20. století většina obyvatel mluvila německy a také jich byla většina po druhé světové válce odsunuta. Dnes zde tedy mnoho starousedlíků nenajdeme. Židé se usadili v Krumlově již za vlády Jana Lucemburského. Od roku 1494 však byli z Českého Krumlova vypovězeni a zcela volně se mohli usazovat až po Josefínských reformách po roce 1848. Hned v roce 1855 vzniká náboženský spolek a následně samostatná židovská obec. Sčítání lidu z roku 1880 uvádí v Českém Krumlově 103 osob židovského vyznání.

Rozrůstající se komunita potřebovala synagogu a také rabína, který předtím dojížděl z blízké Čkyně nebo bohoslužby v menší modlitebně vedl pouze kantor. Velkým hybatelem dění v židovské obci byl Ignác Spiro. Ignác a Jakob Spirovi pocházeli z chudé židovské rodiny a jako mnozí jiní začínali jako obchodníci se starými hadry, ze kterých se vyráběl následně papír. Bratři Spirovi však s uvolněním poměrů a novými možnostmi dostali odvážný nápad. Zakoupili vlastní papírnu a postupně v blízkém Větřní vybudovali jednu z největších papíren v Rakousko-Uhersku a následně Československu. Kromě rozvoje průmyslu se rodina Spiro angažovala také v různých charitativních akcích včetně sbírky na novou synagogu.

Ignác Spiro si, již jako úspěšný podnikatel, postavil vilu, v níž nyní sídlí Správa sociálního zabezpečení, která byla přirovnávána k druhému krumlovskému zámku. Vilu najdeme na adrese Plešivec 286. Její původní podobu můžeme dohledat na archivních fotografiích Josefa Wolfa (také součást sbírek Musea Fotoatelér Seidl), protože její současná tvář je úplně jiná. Bohužel byla tak důkladně přestavěna, že zbyla jen bočí věž a obvodové zdi. Původně byla vila zdobena řadou soch, sloupů a obklopovala ji rozlehlá zahrada, skutečná protiváha zámku.

Mnozí židovští občané vlastnili domy přímo ve městě, provozovali zde obchody, lékařské ordinace a další služby. Jednou z mála pamětnic, která přežila se sestrou válku v Británii, protože je maminka poslala v jedním z tzv. kindertransportů pryč z republiky, byla Ruth Hálová. Také její fotografii z Purimu i v civilu s maminkou a sestrou můžeme najít v již zmiňovaném fotoateliéru. Dalším přeživším byl například Herbert Žalud, jediný z rodiny Žaludových, kterým patřil původně renesanční dům v centru města, který jeho otec přestavěl na moderní obchodní dům třicátých let. Herbert odjel ještě před začátkem druhé světové války studovat do Glasgow. Mnozí přeživší se po návratu do Krumlova setkali s neochotou vydat arizované majetky a měli také problémy s československým státem, protože se jich většina před válkou hlásila k německé národnosti a mluvili česky velmi málo. Kromě výjimek jako paní Hálová, většina přeživších krumlovských Židů postupně emigrovala do zahraničí. Rodina Spiro odjela již v roce 1938 a potomci žijí nyní v Argentině, USA a dalších státech. V Krumlově jako silně německém městě měla samozřejmě velkou podporu NSDAP. Když město 20. října 1938 navštívil Adolf Hitler, byla to pro některé občany slavná událost. V roce 1938 žilo ve městě 111 osob hlásících se k židovskému náboženství, lidí podléhajících norimberským zákonům bylo víc.

Synagoga

Tedy zpět k synagoze na Plešivci. V roce 1909 byla vystavěna podle architektonického návrhu vídeňského architekta Victora Kafky a jedná se o jednu z prvních železobetonových staveb v regionu, výjimečná je také svou téměř kostelní věží. Synagoga byla neologická, krumlovští židé nebyli ortodoxní a bohoslužby probíhaly převážně německy. Na zahradě stávala celoročně suka a děti si zde mohly hrát po bohoslužbách (nebo během nich, když se nudily). V synagoze byly dvě řady lavic dohromady pro 140–180 věřících, levá řada pro muže, pravá pro ženy a děti. Vedle synagogy stojí dům rabína, ve kterém je dnes umístěna kavárna s informačními texty o životě komunity a životě posledního rabína Leopolda Hirsche (fotodokumentace k jeho rodině je taktéž k dohledání v Seidlově fotoateliéru).   

V roce 1938 byla synagoga pro bohoslužby uzavřena a vybavení spáleno nacisty. Krátce po osvobození sloužila jako kostel americkým vojákům, Československé církvi husitské, po roce 1948 jako dílna pro výrobu leteckých modelů a později jako skladiště, kde byly uskladněny kulisy ze zámeckého barokního divadla. V roce 1997 byla navrácena Židovské obci v Praze a opravena ve spolupráci s Art Centrem Egona Schieleho. Nyní je synagoga pronajata soukromému subjektu. Společnost však nedávno synagogu uzavřela (včetně výstavy o židovské komunitě Krumlovska, která je uvnitř umístěna) a ani v informačním centru města netuší, kdy bude zase otevřena.

Zapůjčit lze klíče od hřbitova, který se nachází hned vedle městského hřbitova. Je zde hrobka rodiny Spiro a hřbitov je udržovaný.  Židovský Krumlov čeká na objevení, příběhů i zajímavých míst je tady dost.

Kateřina Mikulcová

náhledový obrázek – ČeskoSlovensko.cz