Pozvánka do The Steinhardt Museum of Natural History v Tel Avivu pro malé i velké milovníky přírody.

Jedním z cílů relativně nového telavivského muzea je rozšířit mezi Izraelci povědomí o ekologii a ochraně životního prostředí. V Izraeli je stále mnohem menší míra recyklování odpadů nebo odklon od používání jednorázových plastů. Mnohé rodiny ortodoxní i sekulární si i denní jídlo užívají na jednorázových plastových talířích a s dopadem takového chování na životní prostředí si příliš hlavu nelámou. Muzeum nenásilnou a velmi pestrou formou seznamuje děti i dospělé s izraelskou faunou i florou, ale i globálními ekologickými tématy.

Ve svých sbírkách má muzeum více než půl milionu různých položek. Sama budova muzea je architektonicky velmi zdařilá a nabízí variabilní prostor pro sbírky i návštěvníky. Velké prosklené sály se střídají s točitými chodbičkami a všude čeká na návštěvníky nějaké překvapení. Expozice se po nějaké době obměňují. Během naší návštěvy se v přízemí nacházela ukázka živého (!) izraelského hmyzu. V teráriích běhali brouci, sarančata a různá havěť. Vše bylo umístěno tak, aby i předškolní dítě mohlo na drobná zvířátka dobře vidět. U každého terária najdou návštěvníci interaktivní tablet s úkoly vztahujícími se k danému hmyzu. Co žere, kde žije, jak se pohybuje? Úkoly zábavné a pochopitelné pro všechny od tří do sto dvaceti let.

Základem přírodovědné sbírky je kolekce vycpanin a dalších přírodnin Ernsta Schmitze, známého jako „otec Schmitz“. Tento katolický kněz se narodil v roce 1845 v Německu. Působil na Madeiře a v Portugalsku a již zde začal sbírat přírodniny a místní divoká zvířata. Zajímal se především o ptáky, ale sbíral a vědecky zkoumal také hmyz a mořské živočichy, včetně korálů a dalších organismů. V roce 1908 se otec Schmitz dostal do Izraele jako ředitel katolické německé organizace zajišťující provoz Saint Paul Hospic v Jeruzalémě. Začal tedy sbírat místní divoká zvířata a rozšiřovat sbírku. Disponoval velkou sítí lovců, kterým nabízel odměnu za zvláště vzácná zvířata. Vzácné úlovky posílal do Německa, kde byla profesionálně vypreparována a vycpaniny putovaly zpět do Jeruzaléma. Doprovodné poznámky otce Schmitze popisují lov hnědého medvěda, geparda, mořského orla či krokodýlů. Jak sám poznamenal, mnohá zvířata už se i za jeho časů přestávala v Izraeli vyskytovat.

Z dnešního pohledu můžeme mít k takovému způsobu výzkumu přírody a zvířat výhrady, ale začátek 20. století chápal lov několika kusů a jejich preparaci jako nutnou součást výzkumu a uchování zvířat (byť mrtvých) budoucím generacím.

Po Schmitzově smrti v roce sbírka čítající stovky položek beze stopy zmizela. Až roku 1978 tento zoologický poklad objevil prof. Yossi Leshem ve sklepě Schmitzovy školy ve Východním Jeruzalémě a stala se součástí sbírek telavivské univerzity a nyní i součástí muzejní expozice. V záměrně bizarně sestavených „sousoších“ vycpanin najdeme například posledního leoparda z okolí Jeruzaléma, nilského krokodýla, posledního geparda od Mrtvého moře a další zvířata. Část sbírky je za sklem, ale mnohá zvířata si zejména malí návštěvníci mohou prohlédnout úplně zblízka a případně lehce pohladit. Zcela opačná taktika než jakou najdeme ve většině českých muzeí, kde na nic sahat nelze a vycpaniny jsou případně nahrazovány plastovými výlisky a obrazovkami. I mrtvé vycpané zvíře však přiblíží dítěti přírodu víc než jen náhražka.

Nicméně muzeum nabízí mnohem víc. Krátký film o plastech v moři, opět cílený na izraelské obyvatelstvo, aby lidé zvažovali užívání plastů a především nenechávali plastový odpad na plážích. Najdeme zde i mnoho interaktivních částí věnovaných rostlinám a zajímavé je patro věnované antropologii. Zkusíte si rozdělat oheň, prohlédnete lebky australopitéka i současného člověka. Zajímavá je také část věnovaná rozdílům lidských ras a genetice, což je vzhledem k zálibě (a někdy i nutnosti, třeba pro ověření tzv. práva návratu) v genealogii, ale i některým typicky židovským nemocem, velmi oblíbené židovské téma.

Muzeum je zatím málo známé mezi návštěvníky Tel Avivu, ale pokud vás sem osud zavane, určitě s návštěvou neváhejte. A pokud pracujete v muzejnictví, najdete zde mnoho inspirace pro kvalitní a moderní muzejní expozici.

Kateřina Mikulcová

Adresa muzea: 12 Klausner Street, Tel Aviv ( https://smnh.tau.ac.il/en/)