Autor knihy ŽIDOVSKÉ STOLETÍ Yuri Slezkine se narodil v roce 1956 v Moskvě. Až teprve, když mu bylo jedenáct, prozradil mu otec rodinné tajemství – babička byla Židovka, která utekla z polského štetlu a přidala se k bolševikům. Když Jurij dospěl, vystudoval ruskou literaturu, ale živil se jako překladatel z portugalštiny, chvíli žil v africkém Mosambiku a pak přes Lisabon emigroval do Ameriky. Povědomí o strastiplném osudu Židů v jeho původní vlasti ho dovedlo k sepsání knihy Židovské století (The Jewish century, 2004), díky níž pak jeho jméno oběhlo planetu.

To ovšem neznamená, že by některé jeho názory a závěry nebyly kontroverzní. Vždyť i jeho babička Berta, jíž autor věnoval tuto knihu, prožila rozporuplný život. Ve štetlu nikdy nechodila do školy, pak jako komunistka skončila za mřížemi, a když se dostala ven, emigrovala do Argentiny, odkud se vrátila v roce 1931, aby v Rusku pomohla budovat socialismus. Ve stáří byla hrdá na své židovské předky a většinu svého života považovala za omyl…

Autor tvrdí, že 20. století nese výrazné židovské rysy, které spatřuje v nástupu modernity na všech úsecích našeho života a ve zvýšeném zájmu o vzdělání, ale i o majetek, který jej umožňuje. Navíc jsme propojeni čtením knih, a tak podle jeho názoru „modernizace mění nás všechny v Židy“. No, nevím, je to dosti nadnesené. Lze však souhlasit s jeho dalšími výroky: „V době kapitálu jsou (Židé) nejkreativnějšími podnikateli, v době odcizení nejzkušenějšími vyhnanci. … Toto prastaré etnikum se stalo modelem moderní doby.“ A o kus dále pokračuje: „Nejúspěšnější ze všech moderních kmenů byl zároveň tím nejzranitelnějším. …Ve většině evropských národnostních států tak žili občané, u nichž se mísil obdivuhodný úspěch s beznadějnou etnickou cizotou. Doba Židů je zároveň dobou antisemitismu.“

Na pěti stech stránkách Slezkine konstruuje příběh „židovského století“, pokouší se vysvětlit jeho původ, příčiny a důsledky. Probírá život Židů v diaspoře, v Rusku přičítá Židům velký podíl na říjnové revoluci, hovoří o „židovské revoluci v rámci ruské revoluce“. Každá z kapitol je jiná svým stylem i rozsahem – snad aby si každý čtenář mohl najít to své, se kterým souzní.

LUBOR FALTEISEK