S doktorem Yonatanem Mossem nejen o křesťansko-židovských vztazích

Pocházíte z USA, kde jste studoval?

Narodil jsem se v Kalifornii, ale s rodiči jsme se přestěhovali do Jeruzaléma, když mi bylo šest let. Vyrostl jsem tedy v Izraeli a chodil do izraelských škol, na ortodoxní ješivu a byl jsem taky v armádě. Bakalářské studium jsem absolvoval na Hebrejské univerzitě v oboru klasická studia a lingvistika a magisterské a doktorské studium pak v USA na Yaleově univerzitě v oboru religionistika.

Proč jste se vrátil do Izraele?

Nejprve jsem odjel na Hebrejskou univerzitu jako tzv. „post-doc“ výzkumný pracovník na základě stipendia Společnosti přátel Martina Bubera (Martin Buber Society of Fellows) pro podporu humanitních studií. Po několika letech jsem pak dostal místo na katedře srovnávací religionistiky na Hebrejské univerzitě.

Jedním z hlavních témat vašeho výzkumu je ranné křesťanství. Proč vás zaujal právě tento obor?

Pro mě bylo křesťanství na jedné straně vždy velice odlišné od judaismu. Když jsem vyrůstal, slyšel jsem všude o zásadních rozdílech mezi křesťanstvím a judaismem. V historii jedno náboženství definovalo sebe sama v opozici k tomu druhému. Na druhé straně ale ve spoustě směrech jsou si judaismus a křesťanství podobné. Stejné kořeny, stejné zdroje, defacto stejná Bible. První křesťané byli židé. Jsou zde podobné koncepty – i když v některých případech jsou rozdílně interpretovány. To je tedy to, co mně vždy zajímalo. Množství podobností na jedné straně – a na straně druhé obrovská rozdílnost…

Také to přirozeně propojilo oblasti mého zájmu. V ješivě jsem studoval Tóru a hebrejské texty, a na univerzitě jsem se věnoval řecko-římské filosofii a klasickým studiím. V období raného křesťanství se obě tato témata setkávají.

Pokud vím, není mnoho izraelských badatelů, kteří se podobně jako vy hlásí k judaismu a zabývají se studiem křesťanství. Jedním z nich byl také profesor David Flusser, který je v Česku, kde vyrůstal, poměrně známý. Setkal jste se s ním někdy osobně? A je jeho osobnost a jeho výzkum inspirativní a důležitý pro vaši práci?

Žel, nesetkal. Profesor Flusser zemřel, pokud si dobře vzpomínám, těsně před tím, než jsem na univerzitu nastoupil.

A zda je Flusserova práce pro mě důležitá? Ano i ne. Jako většina mých známých jsem se samozřejmě poprvé seznámil s tématem křesťansko-židovských vztahů právě skrze jeho knihy. Je snad i možné říci, že já a Flusser máme podobné základy, z nichž jsme vyšli – zájem o jazyky, práce s texty, zájem o teologii.

Samozřejmě, že když někomu řeknu, čím se zabývám, hned zmíní profesora Flussera. Na druhé straně se ale domnívám, že můj a Flusserův přístup k některým problémům a otázkám je rozdílný. Flusser pracoval především s historickým pohledem a snažil se podat obraz toho, jak vypadal judaismus a rané křesťanství v období prvního století. Popisoval podobu židovského Ježíše a poukazoval na to, že první křesťané byli židé apod. V jeho době to bylo patrně důležité téma, a snad je na to určitý prostor i dnes. Ale já si myslím, že to bylo někdy možná až příliš urputné, a že bychom dnes měli být schopni vážit si křesťanství i jen pro jeho vlastní myšlenky. Nemusíme se snažit prokázat (jako to dělají někteří židovští učenci), že vše je židovské.

Jednou mi někdo, kdo Flussera osobně znal popsal jeho osobnost a jeho myšlenky tak, že byl příliš židovský pro křesťany a příliš křesťanský pro židy.

Hm, to je možná velice dobré a trefné zhodnocení. Budu si to pamatovat a s dovolením to použiju. (Smích). Myslím, že kdyby David Flusser působil v dnešní době, neměl už by snad ale tento problém. Chci tím říct, že věci, které on říkal, už dnes nejsou šokující ani pro křesťany ani pro židy. A snad na tom má také zásluhu.

Jaká oblast vašeho výzkumu je pro vás osobně nejvíce fascinující nebo nejzajímavější?

Jednou z oblastí, kterou se zabývám, je syrské křesťanství a syroaramejské texty, které jsou do velké míry stále jen v manuskriptech a nebyly nikdy publikovány. Porozumění těmto textům považuji za velmi důležité nejen pro pochopení syrského křesťanství, ale také pro pochopení vývoje židovského náboženství nebo islámu. Syrské křesťanství bylo totiž v této oblasti po velice dlouhou dobu převládajícím náboženstvím. Zkoumat a překládat tyto texty a zjišťovat více o tom, jak se v dané oblasti vyvíjelo nejen křesťanství, ale i judaismus a islám mně skutečně fascinuje.

Domníváte se, že je dnes důležitý dialog mezi židy a křesťany a vzájemné dobré vztahy obou náboženství?

Ano, určitě je. Pro křesťanství bude judaismus vždy důležitou součástí jeho vlastní identity. Pro judaismus sice nejde o teologicky důležitou otázku, nicméně židé vždy žili a stále žijí po boku křesťanů po celém světě a také v Izraeli žije a působí mnoho křesťanů. Křesťané jsou v Izraeli velkou a důležitou skupinou. Například i mnoho lidí z Ruska, kteří v nedávné době přišli do Izraele, jsou sice třeba z halachického hlediska židé, ale ve skutečnosti praktikující křesťané. Židům tedy musí záležet na dobrých vzájemných vztazích ze všech těchto důvodů, a je to v zájmu obou náboženství.

Je tady spousta velkých teologických otázek (a samozřejmě jinak na ně odpovídají evangelikální křesťané a jinak třeba katolická církev), ale jednoduchá odpověď zní: ano, dobré vzájemné vztahy jsou důležité.

Před rokem jste se osobně setkal s papežem Františkem, při jaké příležitosti to bylo?

V letech 2015, 2016 a 2017 jsem opakovaně jezdil přednášet na Papežskou univerzitu Gregoriana v Římě. Strávil jsem zde vždy několik týdnů a vyučoval v jejich judaistickém programu. V rámci tohoto programu bylo uspořádáno setkání přednášejících s papežem. Nebylo to tedy mé osobní setkání, ale šlo o setkání s celou skupinou mých kolegů z Centra židovských studií na této univerzitě. Papež hovořil o důležitosti působení Centra židovských studií a sesterského Centra pro studium křesťanství na Hebrejské univerzitě (jehož jsem také součástí) a přál si takovéto setkání uskutečnit.

Jaké pro vás osobně bylo toto setkání s papežem?

Jako většina událostí s přítomností papeže, bylo to především reprezentativní a symbolické. Ale myslím, že právě toto symbolické setkání papeže se zástupci Hebrejské univerzity je něco, co má váhu.

Během vaší přednášky s názvem „Co činí posvátný text posvátným?“ na Husitské teologické fakultě jste mimo jiné zmínil, že Tóra nevyjadřuje explicitně sama svůj statut posvátné knihy. Není však v některých částech textu tato jeho svátost uvedena jasně? Mám na mysli například text Šema.

V první řadě, Deuteronomium, tedy 5. kniha Mojžíšova, je odlišná od předchozích čtyř. Na jednu stranu tedy ano, můžeme říci, že v jistém smyslu tato kniha vyjadřuje posvátnost, na druhé straně měli bychom ji především chápat jako Mojžíšovu řeč k lidu Izraele. Ten zásadní rozdíl, který je mezi tímto textem a Koránem nebo rabínskou literaturou ale je, že v Deuteronomiu čteme věci a výroky, o nichž je řečeno, že jsou posvátné, zatímco Korán a rabínská literatura mluví přímo o posvátnosti samotného spisu – tedy o svaté knize jako takové.

Co pro vás osobně znamená Tóra a micvot?

Snažím se oddělovat studium od svého náboženského světa. Je pro mě tedy velice těžké, po všem, o čem jsme se bavili, nyní odpovědět na tuto otázku, která je pro mě zcela z jiného oblasti.

Jednoduše řečeno, vnímám Tóru a micvot jako smlouvu Boha s izraelským národem. Ale znovu musím zdůraznit, že vše, co jsem popisoval nyní nebo ve svých přednáškách (o posvátnosti textu, o Tóře apod.) jsem popisoval z perspektivy vědce a ne z pozice věřícího člověka.

Jak vůbec začala vaše spolupráce na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy?

Bylo to vlastně úplně náhodou. Pavla Damohorská z Katedry biblistiky a judaistiky na HTF, přijela na Hebrejskou univerzitu, aby pozvala hostující přednášející na Univerzitu Karlovu v rámci programu podpořeného Fondem strategického partnerství UK. Někde na schůzi padlo moje jméno a když jsem byl pak pozván, abych přednášel v Praze na Univerzitě Karlově, neměl jsem důvod to odmítnout. Univerzita Karlova na mě zapůsobila a čas strávený se studenty na fakultě byl moc milý. A Praha je samozřejmě krásné město…

Bude tedy vaše spolupráce pokračovat?

Je to možné. Uvidíme. Určitě bych se o tuto možnost zajímal.

PTALA SE RÁCHEL POLOHOVÁ

Yonatan Moss je absolventem Hebrejské univerzity (Bc. v oboru klasická studia a lingvistika) a Yaleovy univerzity (Mgr. a Ph.D. v oboru religionistika). V současné době působí jako odborný asistent na katedře srovnávací religionistiky na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě, kde se věnuje různým podobám křesťanství a judaismu v období pozdní antiky a raného středověku se zvláštním důrazem na oblast východního středomoří. Mimo jiné spolupracoval například s Papežskou univerzitu Gregoriana v Římě a je autorem knihy Incorruptible Bodies: Christology, Society and Authority in Late Antiquity (Neporušitelná těla: christologie, společnost a autorita v pozdní antice). Na Katedru biblistiky a judaistiky UK HTF přijel pohovořit mimo jiné o tom, co činí posvátné texty posvátnými.