Sedmého října bude podle občanského kalendáře první výročí útoku ozbrojenců Hamásu na Izrael, při kterém bylo povražděno mnoho set izraelských civilistů. Do Gazy byli navíc odvlečeni rukojmí, z nichž mnozí byli následně teroristy povražděni a další stále zůstávají v mučivém zajetí. Následovala válka mezi teroristickým hnutím Hamás a izraelskou armádou. Ve válce padlo mnoho izraelských vojáků, kromě teroristů je také velký počet civilních obětí. A to je mi skutečně velmi líto.

Okolnosti sedmého října minulého roku jsou židovské komunitě až příliš dobře známy. Není nutné zacházet do detailů a rozepisovat, co přesně se stalo. Děsivé detaily utrpení mladých na festivalu, mírumilovných komunit v kibucech u Gazy nebo mnoha dalších lidí jsou něčím, s čím se nedá vyrovnat. V němé hrůze se Židé po celém světě před rokem probudili do světa, který až příliš připomínal šoa. Víra, že existence Státu Izrael je garancí, že se podobné tragédie nebudou dít, byla hluboce otřesena. Vzápětí poté, co byl na Izrael spáchán tento šílený čin, se ve světě vzmohla nevídaná vlna antisemitismu. Na mnoha místech v Evropě a ve Spojených státech se Židé přestali cítit bezpečně a představa, že by židovská komunita mohla v klidu a bezpečí existovat v západním světě a nebýt napadána, se najednou začala zdát jako iluze.

V náboženském kalendáři se masakr izraelských civilistů, vojáků a únosy rukojmích staly na svátek Simchat Tora. Jeden z nejveselejších okamžiků celého roku byl zkalen hrůzou nejhoršího pogromu od druhé světové války. Myslím, že bude velmi důležité a zároveň složité se vyrovnat s tímto faktem. Otázka je – a bude – jak spojit pietní vzpomínku na děsivé události a radost ze svátku. Je mimořádně důležité najít cestu, jak znovu slavit svátek Simchat Tora. Nejedná se totiž jen o den, kdy se tančí. Je to okamžik, kdy se my Židé hlásíme k hodnotám Tóry. Prohlašujeme, že chceme, aby svět byl místem spravedlnosti, ale také slitování, místem, kde jsou prosazovány pozitivní hodnoty a lidský život má svůj nedělitelný význam, váhu a důstojnost.

Je také důležité vyrovnat se s otázkou civilních obětí v pásmu Gazy. Na závěr festivalu ŠTETL FEST, což bylo v neděli prvního září tohoto roku, jsem měl krátký proslov v besedním domě před zahájením slavnostního koncertu. Před naplněným sálem významných hostů jsem pronesl krátkou úvahu, v níž jsem zmínil, že i brněnskou židovskou obec zasáhla zpráva o vraždě šesti mladých izraelských rukojmích rukou teroristů Hamásu v tunelech v Gaze. Vyslovil jsem přání, aby setkání lidí na festivalu v Brně bylo naším příspěvkem k vytváření společnosti, která nenávisti předchází a je schopná respektujícího soužití. Na mé vystoupení reagovala mladá posluchačka – řekla mi, že ji zasáhlo ohlušující ticho ohledně mého nezmínění obětí v Gaze.

Na základě veřejně dostupných informací jsem přesvědčený, že se izraelská armáda v Gaze snaží vyhýbat civilním obětem. Válku začal Hamás svým brutálním útokem. Hamás tuto konfrontaci chtěl a se svými spojenci v regionu dlouho připravoval. Civilní oběti v Gaze jsou oběti války. Je mně jasné, že to jsou nezamýšlené oběti války mezi izraelskou armádou snažící se eliminovat teroristy a Hamásem, hnutím, které celou válku začalo a civilní obyvatelstvo používá jako živé štíty.

Nevinní lidé nemají trpět. Hamás nejsou všichni Palestinci, přestože se Hamás snaží takový dojem vyvolat. Musíme pozorně sledovat, jak se chová Stát Izrael, a nebýt nekritičtí k tomu, co se v Izraeli děje. Stejně tak musíme trvat na tom, že všichni lidé jsou stvořeni k obrazu Božímu, a tedy není možné dehumanizovat žádnou skupinu lidí. Obětí mezi palestinskými civilisty je mi upřímně líto. Jejich příběhy a vizuální svědectví o jejich osudech je až nemožné snést. Myslím, že každý člověk – včetně mě – který uznává právo Izraele na obranu a který vnímá izraelské válečné snahy jako přiměřenou obranu, pociťuje zároveň skutečnou lítost nad oběťmi války. Doufám také, že teroristé Hamásu, Hizballáhu a dalších teroristických skupin budou poraženi a přestanou terorizovat židovský stát a své vlastní obyvatelstvo nesmyslnou válkou.

Uplynulý rok byl neskutečně těžký. Reflexe událostí přichází v období vysokých svátků, kdy se máme více než obvykle snažit zamyslet nad tím, co pro nás tyto události znamenají a jak se k nim můžeme postavit. Přeji si vítězství Izraele nad teroristy, ale také si moc přeji, aby nastal mír. Přeji si, aby skončilo válečné utrpení, a to samozřejmě nejen v Izraeli, ale i v Gaze. Doufám, že nastávající rok bude rokem, kdy budeme moci přispět k lepšímu světu a kdy se hodnoty naší svaté Tóry více prosadí a všichni se budeme moci opravdu ze světa a na světě radovat.

RABÍN ŠTĚPÁN MENAŠE KLIMENT

Roni Levavi: Unesený tunel (Kidnapped Tunel) – instalace, která simuluje strašnou realitu, ve které se nacházejí unesenci v Gaze, a zároveň představuje naději, která přichází se světlem na konci tunelu. Byla umístěna na Náměstí rukojmích (náměstí u Telavivského muzea umění) v lednu 2024, aby připomněla 100 dní od chvíle, kdy byli rukojmí uneseni do Gazy a drženi Hamásem. Vznikla ve spolupráci s Fórem rodin rukojmích a pohřešovaných.