Za zkratkou JCC se skrývá Jewish Community Center, v překladu Židovské komunitní centrum, společenská organizace, jejíž kořeny sahají do 19. století. U nás JCC zahájilo svoje aktivity v roce 2020. Během pandemie covidu vzniklo velké množství hodnotných edukativních materiálů, v poslední době přibývají programy, při kterých se lze potkávat naživo. Snažila jsem se pro vás zmapovat, jak se JCC od svých prvních krůčků změnilo a co pro nás chystá.

První spolek, z kterého později vzniklo JCC, byl pod názvem Hebrew Young Men’s Literary Association (Hebrejský literární spolek mladých mužů) založen v roce 1854 v americkém Baltimoru. Jeho cílem bylo pomáhat židovským přistěhovalcům cítit se v Americe jako doma. S narůstajícím počtem imigrantů a etablováním židovských komunit přibývalo i společenských spolků. Mezi nejstarší předchůdce JCC patří například Young Men’s Hebrew Association (YMHA – Hebrejské sdružení mladých mužů) či Jewish Welfare Board (Židovský výbor pro sociální péči). Mnohé z těchto organizací měly pomocné ženské organizace, první nezávislý čistě ženský spolek Young Women’s Hebrew Association (YWHA – Hebrejský spolek mladých žen) byl založen až v roce 1902. 

Mezi původní plány organizace patřilo i založení kamenného komunitního centra, místa setkávání s bohatým kulturním a společenským programem. To se bohužel kvůli pandemii covidu nepodařilo. Přesto po sobě Pavlína Šulcová zanechala otisk v podobě dvou krásných knih a hry pro děti, židovské kuchařky či několika podcastových sérií. A co považuje za svůj největší úspěch ona sama?

Pomoc pro nově příchozí, která mimo jiné spočívala ve výuce angličtiny, v asistenci se zařazením do americké společnosti, ale také v podpoře kontinuity židovského života například poskytnutím místa pro společné oslavy, se postupně rozšířila také na pomoc americkým Židům sloužícím v ozbrojených silách doma i v zahraničí. Od 20. let 20. století se začaly spolky intenzivněji zaměřovat také na kulturní, společenské a na sportovní potřeby židovských obyvatel a mládeže. Byly zakládány židovské knihovny, literární a dobročinné spolky či letní tábory. Dodnes je na mnoha místech v Americe JCC synonymem pro místní veřejný bazén. 

Velká část existujících amerických židovských organizací se pod různými názvy postupně slučovala, až v roce 1951 vzniklo JCC. V roce 1977 pak byla v Jeruzalémě založena organizace JCC Global, která dnes zastřešuje více než tisíc JCC center po celém světě. Její vizí je: „… svět, ve kterém židovské komunity prosperují na lokální úrovni a zároveň se globálně propojují, aby posílily pocit sounáležitosti mezi různorodými a vzájemně propojenými lidmi.“

Začátky JCC u nás

První výraznou tváří JCC u nás byla Pavlína Šulcová. Ta nedávno převzala vedení Památníku ticha. Angažuje se také ve sdružení Hlas třetí generace, které kandiduje v letošních volbách do reprezentace Židovské obce v Praze. Svoje začátky v JCC popisuje takto: „Pro JCC Prague jsem nejdřív připravila projektovou studii, ta se zakladatelům líbila a já se na jaře 2020 stala ředitelkou. Bohužel v té době také začal covid a bylo potřeba se tomu přizpůsobit a vymyslet způsob, jak budovat komunitní centrum v době, kdy se lidé nemohou scházet.“

V JCC Prague působila jako ředitelka dva roky a pomohla ho vybudovat takříkajíc na zelené louce. Na pomoc měla správní radu a několik externích spolupracovníků, přesto ležela velká část úkolů spojených s administrativním chodem organizace, komunikací, programem a s fundraisingem na jejích bedrech. Se smíchem k tomu dodává: „Vzpomínám si, že když jsem pracovala s Lukášem Přibylem na Českém centru v Tel Avivu, museli jsme zařídit kancelář. Při montování skříněk jsme se smáli, že je to práce všeho druhu. Lukáš žertoval, že on je sice ředitel, ale řídí hlavně auto. Já jsem na tom byla v JCC Prague podobně. Ale bez auta.“

A s jakou vizí do této funkce vstupovala? „Když mě zakladatelé JCC Prague oslovili, tak jsem nejprve trochu váhala. V průběhu přípravné fáze jsem ale zaznamenala mnoho pozitivních ohlasů, které mě utvrdily v tom, že projekt má smysl. Naším záměrem bylo vytvořit kulturně-společenské centrum, které by rozvíjelo současnou židovskou identitu. V zadání bylo také to, že je potřeba dívat se do budoucna a pracovat i s širší českou veřejnosti.“

„Vzdělávací a popularizační projekty, které se podařilo během covidu vytvořit a které měly opravdu velký dopad. Komiks Už tam budem, Mojžíši? dostal cenu v rámci soutěže Nejkrásnější kniha roku a dodnes mi někteří rodiče vyprávějí, jak se děti během sederu v lockdownu nad knihou bavily nebo jak děti chtějí knihu číst i během roku. Díky podcastům pod30 se mi podařilo oslovit mladou generaci, spolupracovat s ní a nahlédnout do jejího světa. S Andreou Ernyeovou, která dnes šéfuje restauraci Šalom,  jsme vytvořily židovskou kuchařku. V Holešovicích je mural od izraelských umělců, kolem něhož projde spousta lidí. Předvařená bible Jana Fingerlanda zase vzbudila můj zájem o studium židovských textů a částečně mě nasměrovala na Paideiu.“ A na závěr dodává: „Kdyby mi v Izraeli před lety někdo řekl, ať se vrátím do Prahy a začnu budovat židovské kulturní centrum, tak bych se mu asi vysmála. Vrátila jsem se kvůli jiné příležitosti, ale při pohledu zpět bylo tohle mnohem zásadnější. Osobně i profesně.“

JCC Prague po covidu

Po pandemii covidu se JCC Prague zaměřilo především na Izraelce, kteří u nás dlouhodobě žijí. Na Facebooku a v newsletterech dominovala hebrejština a nově vzniklá komunita se samostatně scházela například při oslavách židovských svátků. Na těchto setkáních se postupně začala formovat nová vize a struktura JCC Prague.

Útoky 7. října, následný konflikt i reakce veřejnosti zesílily potřebu viditelně vyjádřit svoji podporu Státu Izrael a obnovit svoji činnost pro širší publikum. JCC Prague tak například iniciovalo dubnové shromáždění na Václavském náměstí, které připomnělo půlroční výročí od masakru Hamásu a rukojmí odvlečené do pásma Gazy. Když jsem si o této úspěšné akci na jaře povídala s Kobim Weitzem, který nyní zastává v JCC Prague funkci výkonného manažera, mluvil o tom, že kromě jasné podpory Izraele, snahy zviditelnit osud zadržených a podpoře jejich návratu domů usiloval při organizaci o to, aby do jejích příprav byly zapojeny všechny české židovské komunity. Tento aspekt fungování JCC Prague je pro něj důležitý i dnes. Říká k tomu: „Byl bych rád, kdyby JCC Prague fungovalo jako podpůrná organizace pro všechny. V naší činnosti se zaměřujeme na dvě věci – na propojování komunit a hledání možností, jak spojit naši historii s budoucností. Názorově se neidentifikujeme příslušenstvím k žádné konkrétní náboženské skupině nebo národní příslušnosti. Chceme tu být pro všechny, kdo s naší vizí souznějí a chtějí nám ji pomoct naplňovat.“

A jaká byla jeho cesta do vedení JCC Prague? „Asi před rokem jsem se zapojil do fungování organizace jako dobrovolník. Nejprve jsem nezávazně nabídl svůj čas a zkušenosti. Moje angažmá se však stále stupňovalo a s ním i povinnosti, které jsem postupně přebíral. Na základě společně definovaných bodů jsem například sepsal vizi JCC Prague. Vše vyústilo v létě, kdy jsem převzal vedení JCC Prague.“

Pietní shromáždění a situace v Izraeli

V této pozici se Kobi Weitz spolu s Federací židovských obcí podílel na přípravách pietního shromáždění u příležitosti prvního výročí útoku Hamásu. Na podporu Izraele se v pondělí 7. října na Staroměstském náměstí sešly stovky lidí. Na úvod zazněla česká a izraelská hymna, poté velvyslankyně Izraele v ČR Anna Azari ve svém projevu poděkovala českému státu za podporu. Na shromáždění vystoupil také předseda FŽO Petr Papoušek, režisér Václav Marhoul, herečka Jitka Čvančarová nebo předseda kolegia Paměti národa Jan Dobrovský. Před koncem akce zazněla modlitba za oběti, kterou pronesl zemský rabín Karol Sidon. Na závěr přesně v sedm hodin se rozezněly zvony blízkých kostelů.

Na otázku, jak shromáždění hodnotí, odpověděl: „Bylo to velmi působivé. Podle mého odhadu dorazila tisícovka lidí všech věkových kategorií. Program byl navržen tak, aby oslovil hlavně české publikum, což se nám myslím podařilo. Do jedné hodiny, kterou jsme měli k dispozici, se nám povedlo vtěsnat opravdu hodně. Výsledná atmosféra byla prosycená respektem a podporou. Myslím, že přítomní odcházeli s hlubokým a silným zážitkem.“

A jaký byl jeho hlavní cíl? „Mým záměrem bylo, aby si každý Čech uvědomil, co se 7. října stalo. Chtěl jsem, aby všichni pochopili, čemu čelíme a jak se s tím vypořádáváme. Zároveň pro mě bylo důležité prezentovat poselství jednoty a míru. Akce byla spoluprací mezi různými komunitami a tvrdě jsme pracovali na tom, aby rezonovala s každým.“

V této souvislosti se nelze Kobiho Weitze nezeptat, jak vnímá změny v izraelské společnosti po 7. říjnu? „Izraelská společnost je hluboce zraněná. Úroveň bolesti lze srovnat snad jen se situací po holocaustu. Navzdory smutku se lidé snaží jít dál. V Izraeli panuje nezvyklá míra štědrosti, lidé sdílejí svoje domovy, vybavení, finance i nemateriální podporu s často úplně cizími lidmi. Není to přirozený stav, ale pomáhá zacelovat naše jizvy.“

A jeho názor na vývoj současného konfliktu a jeho možné ukončení? „Bohužel si myslím, že válka jen tak neskončí. Dokud nepovedeme o míru vážný dialog, bude pokračovat. Věřím, že bychom ho měli iniciovat my. Konec přijde jen prostřednictvím kompromisu a snahu o něj teď nevnímám.“ A dodává, že ani nedávná výzva Hizballáhu k příměří zásadní změnu nesignalizuje. „Nejsem v této souvislosti příliš optimistický. V našem regionu je síla klíčová. Musíme zůstat silní, přesto stále věřím, že mír je možný.“

JCC filmový klub

První vlaštovkou obnovení programu pro české publikum je filmový klub, který vede Eilat Ben Eliyahu. Tato videoproducentka zavítala do Prahy po ukončení filmové studia na univerzitě v Tel Avivu. Po obdržení magisterského titulu v oboru filmové režie na FAMU tu již zůstala.

K filmovým projekcím pod hlavičkou JCC Prague říká: „Židovský filmový klub jsme založili v roce 2023. Posláním klubu je promítat izraelské filmy, které jsou jinak v Praze nedostupné, a nabídnout nám Židům příležitost zamyslet se nad naší identitou. Zajišťujeme k filmům české titulky a na projekce zveme zajímavé hosty a hostky na krátký úvod před filmem. Snažíme se vytvořit společný zážitek podporující dialog o tématech důležitých pro naši komunitu.“

Klub, který nedávno zahájil svoji druhou sezonu, vznikl ve spolupráci s Festivalem izraelského filmu KOLNOA. Mezi úspěchy této kooperace patří i pozvání ředitele festivalu KOLNOA Romana Lesného na letošní ročník významného Jeruzalémského filmového festivalu, kde vystoupil v diskusním panelu Budoucnost izraelské kinematografie. Eilat dodává: „Snažíme se festival a klub plánovat tak, aby spolu fungovaly a nabídly našim divákům více příležitostí ke sledování filmů. V loňském roce jsme v rámci klubových setkání promítli několik úspěšných festivalových snímků a téměř vždy naplnili celý kinosál. Letošní ročník nabídne fantastickou sestavu dokumentárních i hraných filmů. V nejbližší době bych zájemce ráda pozvala na projekci nostalgického snímku Svatá Klára ve čtvrtek 7. listopadu v Kině 35. Příchozí se mohou kromě filmu těšit také na hudební doprovod v podobě několika skladeb ze soundtracku k filmu.“

Výhled do budoucnosti

Moji otázku, na co se můžeme v programu JCC Prague těšit, Kobi reaguje:

„Největší změnou bude otevření vlastních prostor, které chystáme v lednu. Naše programy se tak přesunou pod jednu střechu. Do té doby budeme s pomocí spřízněných partnerů pokračovat v pořádání společných akcí, mezi které patří hlavně společné oslavy svátků, přednášky či hebrejská škola. Tu v tuto chvíli navštěvuje zhruba dvacet dětí. Naším cílem je ale poskytnout výuku všem, kdo o ni budou mít zájem. To je velmi pěkný projekt. Přemýšlíme i nad kurzy o české kultuře pro Izraelce. Pracujeme také na tom, abychom se propojili s co největším množstvím aktivních komunit. V Praze se nám to už docela daří, brzy bychom rádi expandovali i do dalších regionů.“

A dodává: „Posílili jsme i naše spojení s JCC World Movement. Slibujeme si od něj pomoc se sdílením znalostí a kontaktů. Velkou pozornost věnujeme také bezpečnosti. Abychom ji zajistili, úzce spolupracujeme se Židovskou federací i s místními úřady.”

Aktivity pro české publikum

S rozvíjejícím se programem JCC Prague vytvořilo pozici komunitního manažera/ky zaměřenou na komunikaci s česky mluvící židovskou populací. Nedávno byla do této funkce jmenována Tereza Gontmakher Regnerová, která je mimo jiné bývalá vedoucí kulturního oddělení na izraelské ambasádě v Praze a spoluzakladatelka již jmenovaného Filmového festivalu izraelských filmů KOLNOA.

Nabízí se otázka, zda ve svých aktivitách naváže na činnost Pavlíny Šulcové.

„Pavlína, kterou mnoho let osobně znám, odvedla v JCC Prague velký kus práce. Já však do této organizace vstupuji za úplně jiných podmínek. Pandemie covidu, která Pavlínino působení značně definovala, pominula, chystáme otevření vlastních prostor, které nám umožní živý program. Na druhou stranu se změnilo vnímání Izraele a izraelské kultury, daleko více musíme zohlednit sílící antisemitismus a přizpůsobit tomu bezpečnostní opatření.“

Jaké jsou její plány? „Plánů máme spoustu,“ říká s úsměvem a dodává: „Po lednovém zahájení provozu v nových prostorách připravujeme pravidelný program i příležitostné akce. Rádi bychom zájemcům nabídli zajímavé lekce a přednášky, filmová promítání a pohybové i kulinářské aktivity.“ A stejně jako Kobi Weitz zdůrazňuje, že prostory budou otevřeny pro všechny: „Chceme k nám přilákat návštěvníky různých věkových kategorií, židovských afiliací i jazykových skupin. Chystáme například program pro maminky s dětmi, plánujeme prostory nabídnout mládeži, aktuálně vymýšlíme pestrý program pro pravidelná setkávání v rámci ženského klubu. Rádi bychom zkusili některé společné programy jak v angličtině, tak i v češtině a hebrejštině. V rámci nového centra budou mít své místo i jazykové kurzy a lekce představující Izraelcům místní prostředí a kulturu, a naopak plánujeme přes různé kanály šířit izraelskou kulturu pro celou širší veřejnost. Rádi bychom také v budoucnu podpořili a iniciovali překlady kvalitních izraelských autorů, ukazovali českému publiku izraelskou hudební, filmovou, divadelní i výtvarnou scénu, a to ať již v rámci našeho nového prostoru, nebo i různou formou spolupráce se spřízněnými organizacemi.“

Jak jsem již zmiňovala, velkou výzvou pro šíření našich aktivit je bezpečnost. „V nejbližších dnech proto plánujeme obnovení adresáře, který musíme vzhledem k bezpečnostní situaci doplnit o některé údaje. Poté se chystáme nabídnout pravidelné lekce. Snad tímto administrativním krokem zájemce o naše aktivity neodradíme, Doufáme, že naopak ocení naši snahu o zachování bezpečnosti komunity.“  

Na závěr se oba shodují: „Naším hlavním cílem je vytvořit různorodé publikum, propojit co nejvíce lidí a vytvářet jim podmínky k setkávání. Chceme také rozšiřovat povědomí o izraelské a židovské kultuře. V tom vidíme veliký potenciál.“

PTALA SE RADKA LÍM LABENDZ