Tys mi zase dal! Škoda že to tak uteklo. Festival židovské kultury ve východomoravském městečku Holešov patří k jednomu z nejstarších v naší zemi. Letos se konal již po dvacáté čtvrté, příští rok tedy oslaví již čtvrtstoletí své existence. Pro některé daleko, přesto poměrně jednoduše dostupný – z Prahy vlakem s jedním přestupem, autem samozřejmě rychleji, zkrátka za pár hodin jste u Šacha.

Židovská účast na tomto festivalu bývá velmi pestrá a nabízí v podstatě takovou malou reprezentaci současného českého „židospolečenství“: od šomrej šabat vystupujících během všedních dní jak v hudebním (violoncello a klezmer rodiny Hošek – Weiss, nekončící potlesk jako vždy), tak i v přednáškovém dění po „zprostředkovatele“ tradic laickému (i když s tímto termínem v případě Holešovanů váhám) posluchači a divákovi o šabatovém večeru. V Holešově zkrátka najdete od každého trochu. 

Většina přednášejících i účinkujících samozřejmě nejsou židé, o to více obdivu zasluhují: Jedná se v podstatě vždy o odborníky na slovo vzaté a v ničem si s nimi nezadá ani publikum, které je téměř vždy nežidovské a sestává jak z místních, tak z turistů. Někteří jezdí každoročně, jiní jsou náhodní kolemjdoucí.

Občas mne šokuje, kolik posluchačů si na tak malém městě najde přednáška, která se koná ve všední den brzy odpoledne a jejímž tématem je první pogrom v Holešově. Jistě, téma pogrom nebo násilí vůbec táhne. Přednáška na téma Izrael před 7. říjnem 2023 a po něm měla časovou dotaci devadesát minut, samozřejmě ji o dobrou půlhodinu přetáhla a nikdo se kvůli tomu nezlobil.

Přednášky a akce

Ale ani ostatní témata probíraná letos v rámci přednášek nezůstala pozadu a posluchače si našla. Úsměv ve tváři vyvolala účast několika poměrně malých dětí, které si spolu s rodiči přišly vyslechnout přednášku nazvanou Očarované světy: judaismus a univerzum Harryho Pottera, pod níž jsou podepsány studentky z Centra judaistických studií FF Univerzity Palackého v Olomouci. Děti tu poměrně odbornou přednášku na téma judaismus a magie vydržely a nutno dodat, že paralely mezi světem judaismu a světem mladého čaroděje zaujaly i spoustu dospělých. A co teprve spojení buddhismu a judaismu! Místní jogíni odhodili karimatky a přišli do starobylé Šachovy synagogy načerpat nové znalosti ohledně historie i současnosti obou těchto náboženství. A jsou tedy judaismus a buddhismus kompatibilní? Může buddhismus představovat pro judaismus hrozbu v podobě konkurence?

Nevíte? Zeptejte se Aleše Weisse!

Přednášky střídaly akce, jako byla divadelní procházka na téma Noemova archa, poslech židovských pohádek, které četli místní ochotníci, zvláštní atmosférou protknuté večerní filmové projekce odehrávající se na plácku u Šachovy synagogy a promítané na jednu z jejích zdí.

Divadelní představení si také našla své věrné. Jedno představení bylo dokonce napsáno holešovským učitelem Maxem Winderem (možná jste o něm slyšeli v souvislosti s posledním pogromem v Holešově v roce 1918: ano, on to byl, kdo se před rabujícím davem hájil tím, že je český učitel a spisovatel a že píše hry zásadně česky: Však jsme si také vyslechli hru v jeho kouzelné češtině z přelomu 19. a 20. století) a sehráno místními ochotníky.

Poslechnout jsme si mohli také různá scénická čtení, nechyběla ani prohlídka hřbitova a s ní spojená návštěva u samotného Šacha. Kromě prohlídky staré, tzv. Šachovy synagogy jsme si letos vůbec poprvé mohli prohlédnout také již neexistující, tzv. Novou synagogu. Za úplné tmy jsme v místech, kde tato nacisty zničená budova stávala, zhlédli projekci jejích fotografií doplněnou o historický výklad. Vše působilo až nadčasově a přilákalo řadu posluchačů, a to i místních, kteří se v daný večer obraceli na pořadatele festivalu s dotazem „kde to je“.

Vše vyvrcholilo koncerty v pátek a v sobotu večer, v pátek bylo možno vyslechnout koncert k poctě poněkud pozapomenuté francouzské šansoniérky Reneé Lebas, která nazpívala píseň Hatikva dlouho předtím, než se tato stala hymnou Státu Izrael. Sobota večer patřila tradičně klezmeru na nádvoří holešovského zámku, ať už v podání rakouského hudebního tělesa Mešuge 2.0, nebo všem známého Mackie Messer Klezmer Bandu. To vše doplnily v sobotu odpoledne také již tradiční izraelské tance na holešovském náměstí: Jak jejich představení, tak i následný nácvik tabcků pro laiky dopadly skvěle a moc se líbily.

Holešovský festival zkrátka zraje jako to pověstné moravské víno. S léty stále lepší a zkušenější, letos obohacen o mladší pořadatele, nové nápady i o inovativní grafiku, má pořád co nabídnout a rozhodně je a bude důvodem k cestě na východ naší země.

A jaký bude jubilejní 25. ročník? Nechte se překvapit, ale vězte, že i tomu věnovali pořadatelé a účastníci společně celé jedno dopoledne: co pro vás udělat a jak, co nedělat a proč. Více než dvě hodiny dlouhá debata na dvorku u Šachovy synagogy podpořená popíjením příjemné kávy s košer certifikátem jistě přinese kýžené ovoce. Jen si budeme muset zase rok počkat.

JANA ŽÁČKOVÁ
Foto Hana Helsnerová, Dana Podhajská