Rozhovor s rabínem Herschelem Gluckem o Muslimsko-židovském fóru

Festival ŠTETL FEST letos pozval do Brna rabína Herschela Glucka, aby v neděli 1. září od 11.30 ve Vile Tugendhat představil přínosy Muslimsko-židovského fóra, jehož je zakladatelem.

Procházím se normální čtvrtí s menšími domky na předměstí Londýna. Míjím děti vracející se ze školy, které na sebe pokřikují jidiš, a také zahalené mladé dívky vracející se domů z nákupu. Kolem mě projede cyklista v šortkách a potom další v černém klobouku a tradičním chasidském oděvu. Nikdo si nikoho nevšímá. Lidé se sem tam s respektem pozdraví, někdy na sebe zamávají. Muži míří do mešity nebo do synagogy, ženy s dětmi na nákup nebo domů, na ulici kluci hrají fotbal.

Přijdu až k domu rabína Glucka, který mě již vyhlíží na předzahrádce a s úsměvem mě zve k sobě domů. Sedneme si do obývacího pokoje s výhledem do zahrady a popíjíme anglický čaj s mlékem. Povídáme si o jeho životní misi a Muslimsko-židovském fóru. To se snaží řešit tenze a střety mezi místními komunitami, ale také pomáhá řešit praktické věci jako dodávání košer nebo halal potravin, vzdělávání dětí a mládeže či zachování bezpečnosti a pořádku v této části Londýna.

Žijí zde ortodoxní židé, kteří využívají více než sto synagog, a muslimové, kteří mají k dispozici mešitu pro 3000 osob. Rabín Gluck mi vysvětluje, že cílem organizace je především vytvořit bezpečné místo pro všechny, což se daří, jelikož se do této čtvrti stěhují i sekulární Britové a cítí se zde dobře. Aby to ale bylo možné, říká, je nutné se zabývat všemi tenzemi, konflikty nebo zárodky nenávisti. On sám například často chodí přednášet také do zdejších muslimských škol.

Důkaz, že se mu tento záměr daří naplnit, jsem si mohla ověřit, když mě doprovázel před odjezdem domů na nádraží. Během naší cesty ho s respektem zdravili všichni kolemjdoucí – bez ohledu na vyznání. S některými si potřásl rukou a prohodil pár slov. Cítila jsem, že tu panuje příjemná atmosféra a silná soudržnost všech obyvatel, kteří nepodléhají tlaku politiky ani studentů na univerzitách ukazujících s nenávistí vždy na tu druhou stranu. Odešla jsem s pocitem, že to jde i jinak, i když takový přístup vyžaduje mravenčí práci a cíl žít spolu.

Rabbi, moc vám děkuji za vřelé přijetí. Prozradíte mi, proč jste se rozhodl založit Muslimsko-židovské fórum?
Vždy jsem se snažil angažovat v budování míru, participovat v mírových jednáních na Středním východě – nejen ve Svaté zemi, ale také mezi různými arabskými národy, které byly ve sporu. Jsem přesvědčen, že muslimové a židé mohou spolupracovat a navzájem si konstruktivně pomáhat. Rád buduji vztahy a „mosty“ mezi komunitami, abychom mohli žít ve větší harmonii.

Co bylo impulsem k založení fóra a jak dlouho komunita kolem něj funguje?
Idea se začala rodit v průběhu devadesátých let, kdy jsem začal otevřeněji hovořit o svých myšlenkách se svými židovskými a muslimskými kolegy a přáteli. Došli jsme k závěru, že bychom chtěli vytvořit prostor pro práci na otázkách společného zájmu.

Dá se říct, že za zrodem idey stála tato otázka: Děláme dost pro to, abychom i do budoucna udrželi mír a harmonii, ve kterých máme možnost dnes v Británii žít?

Víte, jakékoliv vztahy mohou být rychle narušeny vnějšími faktory. Proto jsem se rozhodl vytvořit fórum, které by ukotvilo dobré vztahy mezi komunitami a pomáhalo v případech, kdy se objeví problémy či negativní vlivy. Smyslem našeho společenství je rizikovým situacím předcházet a pokračovat v pozitivním směru.

Muslimsko-židovské uskupení není o náboženství ani politice, je o praktických, pragmatických otázkách, které ovlivňují obě naše komunity – a to jak ve Velké Británii, tak v celé Evropě. Cílem je spolupracovat ve prospěch obou našich komunit a pro společnost obecně.

Jaké aktivity vaše fórum organizuje, na jaké oblasti se zaměřujete?
Bereme si za cíl vzájemně a s respektem vzdělávat naše děti – židé židovským způsobem, muslimové prostřednictvím muslimské kultury. Snažíme se zajistit, aby naše školy nabízely zdravé prostředí, ve kterém mohou děti vzkvétat a plnit si své cíle. Když přišel covid, spolupracovali jsme, abychom chránili a upevnili naše vztahy a pospolitost. Řešíme společně také sociální otázky: zmírňování chudoby, vytváření pracovních míst pro lidi napříč komunitami, dostupnost bydlení apod.

Snažíme se vytvářet prostor pro konstruktivní otevřenou komunikaci – pomáhat při řešení konfliktů. Jinými slovy nebojíme se mluvit o nejrůznějších problematikách a hledat společné řešení. Máme zájem zmírňovat napětí a pokračovat ve společném životě v harmonii a míru. Jako důležité vnímám řešení konfliktů ihned v jejich zárodku.

Zajímalo by mne, jaká je míra propojení mezi komunitami? 
Můžeme pozorovat velké prolnutí. V ulicích si můžete všimnout muslimů, mužů i žen, oblečených v tradičních oděvech, v klidu se procházejí kolem synagogy. Nebo vidíte ženy a muže židovského původu oblečené dle svých zvyklostí, procházející kolem velké mešity, aniž by o tom dvakrát přemýšleli. Obě komunity chtějí žít spolu v míru a harmonii. A pokud se nějaké napětí vyskytne, řešíme je spravedlivě, přátelsky a konstruktivně.

Ovlivňují vaše společenství politické problémy?
Samozřejmě, pracujeme zde s traumatizovanými komunitami, politická situace a dění ve Svaté zemi nás všechny ovlivňují. Snažíme se proto maximálně podporovat společné vědomí a respekt mezi židi a muslimy. Důležitá je konstruktivní, vzájemná spolupráce.

Jak se vaše komunita a fórum rozrůstají?
Velmi. V některých částech Anglie si můžete všimnout fenoménu, kterému se říká tzv. „bílý útěk“ – do oblasti přijdou muslimové a „bílí lidé“ z lokality odcházejí, protože se tam bojí žít. U nás vnímáme opak. Nejenže lidé neutíkají, ale počet obyvatel se razantně navyšuje – např. jsme zaznamenali nárůst počtu židů žijících v oblastech, kde žijí muslimové, přes 300 procent. Lidé se zde cítí bezpečně a mají zde dobré sousedské vztahy.

A žijí zde také lidé bez vyznání?
Ano, a cítí se v rámci komunity taktéž velmi dobře, spokojeně zde vychovávají děti. Nejsem si vědom konfliktů či negativních postojů vzhledem k odlišnosti vnímání náboženství.

To je hezké. Slyšela jsem, že děti se učí jidiš. A pak se mluví také anglicky a hebrejsky?
Ano, běžně se mluví jidiš nebo anglicky.

A Tóru studují děti v hebrejštině?
Ano, ve svatém jazyce. Děti také studují aramejštinu, protože Talmud a Gemara jsou v aramejštině. Takže běžné dítě má velmi dobrou znalost alespoň čtyř jazyků.

Předpokládám, že arabské či muslimské děti stále udržují také jazyk své rodné země (země svých předků)?
Mnoho muslimů pochází z Indie, Pákistánu, ze severní Afriky, takže mluví různými jazyky. Mluví hindsky, arabsky, francouzsky… Jsou zde muslimské školy, kde se studuje arabsky – jejich náboženské texty jsou v arabštině. Hodně arabských slov se používá v muslimské kultuře. Jelikož se arabské termíny používají velmi široce, židé těmto termínům dobře rozumějí. A zároveň je zde mnoho muslimů, kteří mluví jidiš a vědí hodně o jidiš kultuře. Vše je tady propojeno.

To je skvělé. Spolupracují spolu muslimské a židovské školy?
Ano, školy jsou propojeny nejen na administrativní úrovni. Často jsem požádán, abych šel přednášet do muslimských škol o židovské historii, kultuře, o sedmi noachitských přikázáních. Což dělám s radostí. A dostávám velmi dobrou zpětnou vazbu od dětí.

Kdybyste se ohlédl zpět, jaký je největší úspěch vaší práce za posledních 25 let? 
Jsem velmi rád za velmi otevřený a pozitivní postoj lidí v rámci obou komunit. I přes velmi silné tlaky, které na nás negativně působí zvenčí, jednáme v harmonii. Nejenže spolupráce pokračuje, ale každý rok se, díky Bohu, posiluje.

PTALA SE EVA YILDIZOVÁ