Proto jim řekni: Toto praví panovník Hospodin: Shromáždím vás z národů, posbírám vás ze zemí, do nichž jste byli rozptýleni, a dám vám zemi izraelskou. (Ezechiel 11,17).
Podobně jako Spojené státy nejsou těmi Spojenými státy, kterými byly do 11. září 2001, kdy teroristé al-Káidy zaútočili unesenými letadly na Světové obchodní centrum – WTC v New Yorku a na budovu Pentagonu ve Washingtonu, tak ani Izrael není ten, který jsme znali do 7. října 2023, do útoku palestinských teroristů na izraelské pohraniční kibucy a sídla s pásmem Gazy. Tehdy, o šabatu Simchat Tora, brutálně a sadisticky povraždili teroristé Hamásu a Islámského džihádu během několika hodin 1300 civilních obyvatel včetně žen, dětí a starých lidí a odvlekli do Gazy přes dvě stovky rukojmí, z nichž mnohé tam zavraždili. Tento bezprecedentní teroristický útok měl za následek, že Izrael vyhlásil válku Hamásu a dalším teroristickým skupinám v Gaze.
Každoročně Dni nezávislosti předchází Den památky – Jom Hazikaron – יום הזכרון, který letos připadne na pondělí 13. května. Tento den je tradičně zasvěcen památce izraelských vojáků, policistů a příslušníků dalších bezpečnostních složek, kteří položili své životy ve všech obranných válkách Izraele a při teroristických útocích. Letos si zvláště připomeneme oběti 7. října 2023.
Den nezávislosti – Jom haacma’ut יום העצמאות – letos slavíme od pondělního večera do úterního večera 14. května. Letošní výročí nezávislosti Izraele slavíme v době, kdy se v mnohých evropských metropolích a dalších městech světa rozmohly masové demonstrace „solidarity s Palestinou a Palestinci“, na nichž se provolávají nejen hesla a výzvy k zničení Izraele, ale též protižidovská antisemitská hesla. Těchto demonstrací se v hojné míře účastní též mladá evropská generace „bojující proti tzv. izraelskému apartheidu, kapitalismu, rasismu, globalizaci…“ a Bůh ví proti čemu ještě, ale hlavním hnacím motorem těchto účastníků demonstrací je prostě obyčejný antisemitismus, chceme-li nenávist k Židům jako takovým. Nálada na těchto demonstracích, a nejen na nich je v mnoha směrech podobná té, která byla v Evropě v druhé polovině 30. let minulého století. K čemu zjitřené antisemitské nálady tehdy vedly, všichni dobře víme. Dnes dokonce i politici radí Židům nechodit po ulicích s kipou, mnozí majitelé domů sundavají z vnějších dveřích mezuzy, aby se jejich domy nestaly terčem antisemitských útoků. Jsme svědky, kdy jsou Židé na ulicích napadáni a inzultováni, množí se útoky na synagogy, na židovské školy a instituce. Dokonce již byly na některých kavárnách či restauracích nápisy „Židé nejsou vítáni“, podobně jako v období holocaustu. Tyto nebezpečné incidenty jsou důsledkem obyčejné odporné protižidovské propagandy, jejíž líhní není jenom palestinské a arabsko-muslimské prostředí, ale i prostředí evropské či americké radikální levice. Velmi znepokojující je skutečnost, že tento antisemitský jed se uchytil v srdcích studentů univerzit jak v USA, tak v Evropě. U nich lze předpokládat, že to je čistá nenávist k Židům, schovávající se za tzv. antisionismus, boj proti údajnému izraelskému apartheidu a boj proti kolonialismu.
Nyní se podívejme na dva články z Deklarace nezávislosti Izraele ((מגילת העצמאות ze 14. května 1948: Apelujeme – za neustávajících krvavých útoků, které se na nás po měsíce podnikají – na syny arabského národa žijící ve Státě Izrael, aby zachovali mír a podíleli se na budování státu na základě plné občanské rovnoprávnosti a odpovídajícího zastoupení ve všech státních institucích, prozatímních i definitivních.
Podáváme všem sousedním státům a jejich národům ruku ke smíru a k dobrému sousedství a apelujeme na ně, aby vzájemnou pomocí spolupracovaly s židovským národem, jenž se ve své Zemi stal nezávislým. Stát Izrael je připraven připojit se ke společnému úsilí o rozvoj celého Středního východu.
Slova Deklarace dokazují, že nový nezávislý stát a jeho představitelé byli rozhodnuti a chtěli žít se svými arabskými sousedy i s Araby žijícími na území Izraele v míru. Ještě do vyhlášení nezávislosti Izraele byla v prosinci 1947 zformována státy Arabské ligy Arabská osvobozenecká armáda s cílem nedopustit vznik židovského státu a zadusit jej v zárodku. K ní se připojili mnozí místní Arabové a bojovali spolu s intervenční armádou vedenou Fausim al-Kavukjim proti Židům. Také den po vyhlášení nezávislosti byl židovský stát napaden pěti armádami arabských států, a to se stejným cílem. Připomeňme, že prodej zbraní a bojové techniky Izraeli, kterým Československo porušilo tehdejší embargo OSN na dodávky zbraní do oblasti, přispěl velkou měrou k vítězství Izraele ve válce za nezávislost, čímž nový stát obhájil svou existenci.
Během uplynulých sedmdesáti šesti let dokázal Izrael nejen svou životaschopnost v mnoha složitých a nebezpečných situacích, které s sebou přinesly i následující neúspěšné pokusy o jeho likvidaci či alespoň vojenskou porážku. Během 76 let své existence se počet obyvatel státu zvýšil z původních 650 tisíc na 9 a půl milionu. Dnešní Izrael je jednou z technologicky nejvyspělejších zemí, což dokazují desítky úspěšných hi-tech podniků a startupů přispívajících k technologickému pokroku nejen naší země, ale i světa jako celku. Země má vynikající obranný průmysl. Izrael je též zemí, která vyvinula a používá nejmodernější zemědělské technologie, jež jsou též úspěšným vývozním artiklem. Kromě neoddiskutovatelných pozitiv má Izrael jako každá země i své stinné stránky, například velké sociální rozdíly, některé specifické problémy a otázky vyvolávající nedorozumění mezi ortodoxními a věřícími (דתיים aחרדים ) a mezi nereligiózními (חילונים) židovskými občany. Jsou i občasná nedorozumění vyplývající z kulturních a zeměpisných základů, z nichž pocházejí různé skupiny obyvatelstva (sefardé, aškenázové, východní židovské komunity Středního východu nebo Beta Israel z Etiopie). Konečně čas od času se objevující otázka loajality arabských občanů Izraele vůči státu. Brutální masakr spáchaný Hamásem a Islámským džihádem se stal rozbuškou k válce, kterou Izrael vede v Gaze proti těmto teroristickým skupinám a jejich nacistické ideologii. Naše spravedlivá válka odhalila doposud skryté antisemitské vášně mnohých Evropanů, kteří se připojili k Palestincům a dalším jejich podporovatelům pod heslem „Od moře k řece Palestina musí být svobodná“, které zcela nepokrytě vyzývá k likvidaci Izraele.
I v těchto nelehkých dnech, kdy slavíme 76. výročí vzniku židovského státu, pevně věříme v morální sílu jeho občanů, v jejich touhu žít v míru a bezpečí. Věříme ve vítězství spravedlivého boje proti všem „potomkům Amáleka“ a v návrat všech našich unesených mužů, žen a dětí, kteří dosud strádají v nelidských podmínkách jako rukojmí palestinských teroristů v Gaze.
V onen čas vás přivedu, v ten čas vás shromáždím, dám vám jméno a chválu mezi všemi národy země, když navrátím vaše zajatce před vašimi zraky, praví Hospodin. (Sofonjáš 3,20).
Závěrem se podívejme na gematrii slova a čísla ישראל ע“ו = 617 (Izrael 76). Stejnou číselnou hodnotu mají slova שנה בצל הסכנה (rok ve stínu nebezpečí), avšak jako protiváha stojí slova mající shodnou gematrii 617: אהבה גדולה אהבת נצח (velká láska, věčná láska) vyjadřující naše city k Izraeli a יום חג לגאולת היהודים (sváteční den pro osvobození Židů), tedy Den nezávislosti.
Hospodin dá svému lidu sílu, Hospodin požehná svůj lid mírem. (Žalm 29,11).
ה‘ עוז לעמו יתן, ה‘ יברך את עמו בשלום.
rabín Daniel Mayer
