V pražské kavárně spojené s knihkupectvím, jež nese hrdý název Božská lahvice, představila v pondělí 18. března Kamila Kopřivová svou knihu Rabínka v zácviku. Spolu s ní knihu přivítala i skupina přátel z reformní židovské kongregace Bejt Simcha. Kniha z nakladatelství CPress (Albatros Media) je už na první pohled půvabná, výtvarnou stránku měla na starost Dana Lédl-Myokard a provedla ji tak, že kniha s podtitulem Neortodoxně o židovství svou převažující žlutou a světle fialovou barvou působí velmi svěže a lákavě zejména na mladé čtenáře.

Sympatická třicátnice Kamila, která pochází ze Znojma a osvojila si neoficiální titul první česká rabínka, přijala smichu, tedy rabínské pověření, 4. září 2023 ve Westminsterské synagoze. Ale o tom už jsme psali v rozhovoru v jednom z předchozích čísel Maskilu.

Možná někdo řekne, že se už se ženou rabínkou setkal v ostravské židovské obci. Ano, jenže rabínka Tanya Segal, kterou tam můžeme jednou měsíčně vídat, je z Izraele, už více než deset let žije v Polsku a do Ostravy, Opavy či do Krnova dojíždí z Krakova. U Kamily Kopřivové, která se nyní stala druhou rabínkou synagogy v londýnském Westminsteru, máme naději, že ji občas budeme vídat u nás v Praze nebo i v dalších českých židovských komunitách. 

Pojďme se teď blíže podívat na samotnou knihu. Se svými 175 stránkami nevyniká tloušťkou, ale velmi přístupným zpracováním textu, takže je jasné, že je určena úplným laikům, kteří se s judaismem nesetkali buď vůbec, nebo jen letmo. Vysvětluje, co tato prastará víra vlastně znamená, jaký má obsah a rituály, a nutno dodat, že se na náboženskou praxi dívá z modernějšího, neortodoxního pohledu. Tato už na první pohled příjemná a k přečtení lákající kniha jsou vlastně dvě knížky v sobě. Druhý plán tvoří objevný soubor 12 portrétů slavných žen, které hrály významnou roli v nedávné historii judaismu. Jde o nemalý příspěvek Kamily Kopřivové k dějinám židovského feminismu.

Po krátkém osobním úvodu, kde autorka přibližuje svou cestu k židovství a následně až k roli rabínky, procházíme jednotlivými prvky učení judaismu, od košer stravování až po židovské svátky a způsob jejich slavení. Vše přitom autorka interpretuje z pohledu reformní rabínky, který není v mnoha směrech zdaleka tak přísný, jako jsou zásady ortodoxní, a tak tu poučenější zájemce nenajde třeba zmínku o mezuze a jejím smyslu, rozebírána nejsou ani micvot a jejich rámující číslo 613… Marně bychom kupodivu hledali také zmínku o nošení kipy neboli jarmulky, ale to ženský pohled vlastně ani reflektovat nemusí. Informace jsou spíše letmé než podrobné, aby byly pro laiky stravitelné, a trochu lituji, že ta o tradičních znameních na židovských náhrobcích se sem už nevešla. Ale to už bychom zabíhali do podrobností, které první seznámení s židovstvím nevyžaduje.

Dojde-li k druhému vydání, a já věřím, že knížka bude brzy vyprodaná – vždyť na trhu ji nelze s ničím srovnat (snad kromě knihy Davida Maxy Mazal tov!), přimlouval bych se o přidání rejstříku, který čtenáři usnadní orientaci v knize. A možná i o doplnění některých bodů, které se do stanoveného formátu již nevešly, ale pro judaismus jsou stále důležité.  

LUBOR FALTEISEK
FOTO autor a MiS