Zamyšlení nad českými svitky Tóry ve Spojeném království

Před několika týdny jsme u nás ve Westminsterské synagoze (Westminster Synagogue) oslavili kulaté výročí. Před šedesáti lety – 7. února 1964 – dorazil ke dveřím synagogy nákladní vůz až po strop naplněný svitky Tóry z tehdejšího Československa.

Příběh více než 1500 svitků Tóry z českých, moravských a slezských židovských komunit, které ze znárodněného Židovského muzea v Praze prodal komunistický stát Ralphu Yablonovi do Londýna, je známý většině českých židů a také malé části veřejnosti. Ralph Yablon byl kromě svých mecenášských a sběratelských aktivit také jedním ze zakládajících členů Westminsterské synagogy a nákup svitků koordinoval s tehdejším rabínem komunity Dr. Haroldem Reinhardem. Jejich společnou vizí bylo učinit z Westminsterské synagogy centrum českých svitků, svitky opravit a navrátit jim život v komunitách po celém světě.

Dnes, šedesát let od onoho šedivého rána, kdy svitky zajištěné v plastových pytlích dorazily do Westminsterské synagogy, se vize Ralpha Yablona a rabína Harolda Reinharda zdá být naplněna. Přes 1400 českých svitků Tóry slouží v židovských komunitách, školách a v institucích po celém světě. U příležitosti šedesátého výročí jsme tak ve Westminsterské synagoze uspořádali oslavu, na kterou jsme pozvali členy i představené komunit, v nichž české svitky nalezly nový domov.

Šedesát let poté, během šedivého odpoledne, se nás sešlo na dvě stě. Nejdojemnější a nejkrásnější ale bylo, že se k nám na chvíli vrátilo i padesát svitků, aby se staly středobodem slavnostní ceremonie.

Pár týdnů před ní mi v poště přistála prosba, jestli bych jako česká rabínka na slavnostní bohoslužbě nepromluvila o tom, jaké to je být českou rabínkou v domově českých svitků. Když jsem si tehdy četla tohle zadání, dost to se mnou hnulo: Já přece nejsem rabínkou v domově českých svitků! Jejich domov je v České republice a já jsem rabínkou v Londýně, ne v Praze, Brně, Olomouci nebo v Karlových Varech.

Tuhle myšlenku jsem si v ten okamžik nechala pro sebe. Zatímco jsem seděla ve své kanceláři u nás v synagoze, kde mám v patře nad hlavou neustále přítomných 150 českých svitků v permanentní expozici, zrálo ve mně uvědomění, že se svitky toho mám možná mnohem víc společného, než se mi na první pohled zdálo.

Tohle uvědomění mě přimělo k přemýšlení nad zdánlivě jednoduchou otázku: Kde je domov?

Je to místo, kde jsme se narodili? Nebo místo, kam se vracíme po práci nebo po dovolené? Nebo je to místo, kde na nás čekají naši nejbližší a nejmilejší, naše rodina a přátelé? Je domov nehybné místo, nebo je to spíš koncept, stránka života, pocit sounáležitosti a patření, který si s sebou můžeme vzít kamkoli, kam jdeme?

A co když ke konceptu domova přidáme ještě přídavné jméno židovský?

Poznáme ho na první pohled – ne tak kvůli předmětům, jako je mezuza nebo knihovna, ale skrze žité hodnoty, jako je upřímná pohostinnost a otevřenost. Ne nadarmo zveme své židovské domácnosti midkaš me’at – malý Chrám. Domov je pro nás židy místem, kde Stvořiteli sloužíme nejlépe, když se snažíme být tou nejlepší možnou verzí nás samotných. Naše domovy jsou vybudovány na lásce, soucitu, vděčnosti a na kuřecím vývaru.

Každý ze svitků Tóry v sobě nese schopnost učit nás lásce, soucitu a vděčnosti. Každý ze svitků Tóry v sobě nese moc proměňovat nás, co z nich čteme, co o ně pečujeme nebo nad nimi procházíme významnými životními milníky v tvůrce židovských domovů.

Během oslav tohoto výročí jsem měla možnost poznat desítky lidí z komunit po celém světě a poslechnout si jejich vyprávění. Poslechnout si, v jak hluboké úctě mají svůj český svitek Tóry a kolika lidem naše svitky změnily, obohatily a proměnily život. Během onoho odpoledne jsme si vyměnili nespočetně příběhů a prolili mnoho slz. Slz radosti z opětovných shledání a slz smutku nad těmi, jejichž ruce se kdysi svitků dotýkaly a jejichž životy byly násilně zpřetrhány.

Uvědomila jsem si, že každý jeden český svitek Tóry reprezentuje kousek našeho českého židovského domova. Všechny dohromady pak tvoří síť domovů, která se rozpíná přes kontinenty. Je pro mě zdrojem velké pýchy a radosti vědět, jak nezměrný vliv máme na židovský život po celém světě skrze svitky, které jsou mnohými opatrovány a studovány s největší láskou a úctou.

RABÍNKA KAMILA KOPŘIVOVÁ
Foto Louise Morris Photography