Téma současného čísla je umělá inteligence a musím se přiznat, že moje znalosti této oblasti jsou velmi omezené a mé praktické zkušenosti s využíváním různých chatů se blíží nule. Mám štěstí, že mám několik přátel, kteří se profesně touto oblastí zabývají, a rozhovory s nimi mě snad umožní se vyjádřit k tomuto tématu způsobem, který nebude zcela mimo. Jednou z možností, kterou jsem zvažoval u psaní tohoto článku, bylo nechat si jej napsat umělou inteligencí a rovnou tak vyzkoušet, jak moc se dá těchto úžasných technologických vymožeností využít při psaní poměrně komplexního článku. Této možnosti možná využiji někdy jindy a v tomto textu se zaměřím na fascinující texty naší tradice, které se umělou inteligencí zabývají. Ač je to těžko uvěřitelné, tak stále platí věta krále Šalamouna „není nic nového pod sluncem“.
Možná překvapivě se na tomto místě textu budu věnovat známé pražské židovské legendě o Golemovi. Pokaždé když procházím s nějakým návštěvníkem Prahy okolo Staronové synagogy, tak nemůže nedojít na rozhovor o Golemovi a rabínu Lowovi, slavném Maharalovi. Z legendy se stal námět nesčetných knih, povídek a divadelních her. Legendu svým nezaměnitelným způsobem ztvárnilo Osvobozené divadlo a na ně navázali třeba Suchý a Šlitr písničkou Golem.
Povídání o Golemovi ale vůbec nezačínají v Praze a ve skutečnosti jsou mnohem starší. Pokusy stvořit umělou bytost jsou totiž tak staré jako judaismus sám. V Talmudu Sanhedrin na listu 65 se odehrává zajímavá situace. Talmudický učenec Rava za pomoci svatých výroků stvoří umělou bytost ve tvaru člověka a pošle ji za svým kolegou rabi Zeirou. Rabi Zeira na golema mluví, ale ten mu není schopen odpovědět (i když to vypadá, že má nějakou schopnost chápat, co se mu říká). Rabi Zeira prohlásí, že toto stvoření je dílem někoho z jeho kolegů, a přikáže mu, ať se navrátí v prach (z kterého byl vzat). Na tuto pasáž navazuje příběh o dvou studujících rabínech, kteří jsou si pomocí svatých výroků schopni stvořit malé tele, a podobné další příběhy.
Tento talmudský text zcela otevřeně mluví o možnosti stvoření umělé bytosti. Pozdější rabíni byli tímto textem fascinováni z mnoha důvodů. Naší skeptické době by možná připadalo úžasné vůbec to, že pomocí svatého textu je možné stvořit umělou bytost. To rabíny ovšem vůbec nezarazilo, protože stvořitelská síla podle židovského učení neustále prochází vším a je to právě tato síla, která vše udržuje v existenci. Pokud by se Hospodin rozhodl, že svět přestane tvořit, tak by svět prostě přestal být. Tóra a její mystika jsou potom zjevením právě této stvořitelské Hospodinovy síly a napojení na ni může člověku dát možnost dosáhnout skoro úplného stvořitelského umu. Zde bych poznamenal, že pohledem na talmudický příběh vidíme, že potenciál lidského umu je skoro takový jako stvořitelský potenciál samotného Boha, ale má své omezení, a to konkrétně v tomto příběhu spočívá v tom, že umělá bytost není schopná vlastního vyjádření, chybí jí autonomní a autentická svobodná vůle, tedy to, co dělá člověka člověkem.
Jedním ze slavných komentářů k textu Talmudu Sanhedrin je responsum Chachama Cviho, autora přelomu sedmnáctého a osmnáctého století, velmi rozjitřené doby šabatiánského hnutí a všemožných vypjatých mystických nauk. Chacham Cvi se v něm táže, jestli se golem, kterého stvořil Rava, mohl počítat do minjanu a do jiných rituálních úkonů, kde je potřeba, aby se minjan sešel. Odpověď, již autor responsa dává, je, že se golem do minjanu počítat nemůže, protože pokud by mohl, tak by měl status lidské bytosti, sice nějak omezené, ale přece jen lidské bytosti. Pokud ovšem rabi Zeira ukončil existenci této bytosti, což by bylo možné přirovnat k zabití, tak tak mohl učinit, pouze pokud bylo jasné, že se o lidskou bytost nejedná. Zabití člověka, ať už jakkoliv například mentálně omezeného, je samozřejmě přísně zakázané a halacha mezi lidskými bytostmi nedělá žádný rozdíl. Pokud tedy rabi Zeira nařídil tomuto umělému stvoření, aby se ukončilo, tak je podle Chachama Cviho nutné konstatovat, že umělá bytost neměla status lidské bytosti a není ji tudíž ani možné započítat například do minjanu.
Syn Chachama Cviho, rabi Jaakov Emden, rabín, který působil mimo jiné v Uherském Hradišti a nějakou dobu žil i v Praze, navazuje na responsum svého otce a v úžasu se ptá, že pokud byla tato bytost schopna naslouchat, a to dokonce natolik že pochopila příkaz svého stvořitele Ravy, že má jít za rabi Zeirou, tak je možné říci, že se jednalo o bytost v každém ohledu. Přece němý člověk je pořád člověkem. Podle rabiho Jaakova Emdena se klíč k porozumění příběhu skrývá v důsledném pochopení výroku rabiho Zeiry. Bytost nemluvila, byla schopna pouze naslouchat. Rabi Emden říká, že byla něco jako třeba pes, kterého je možné naučit poslouchat některé příkazy, třeba aby přinesl hozený klacek nebo aby vyčmuchal nějakou věc či se nějak zachoval v nějaké situaci. Jinými slovy bytost byla schopna přijímat pokyny, a to na poměrně vysoké úrovni. Nicméně nebyla schopna vlastního rozhodnutí, neměla vlastní svobodnou vůli vytvořit vlastní myšlenku a to je to, co způsobilo, že ji rabi Zeira nepovažoval za člověka.
Pokud se nepletu, tak by současnou umělou inteligenci bylo možné považovat za vysoce efektivního golema. Schopnost nalézání a využívání informací, které umí AI, je už teď nepopsatelná a vývoj se žene revolučními kroky vpřed. Vše se hodně mění a dále bude měnit. AI ještě ale nemá svobodnou vůli, nebo si to tak alespoň já myslím. Ve chvíli, kdy překoná tuto metu, tak se vážně může stát, že se stane rovnou člověku.
RABÍN ŠTĚPÁN MENAŠE KLIMENT
P.S.: Rabi Emden na závěr svého responsu píše o svém vzdálenějším předkovi, který stvořil golema pomocí písmen svatého jména. Golem ožil a rostl takovým způsobem, že se ho ctihodný děd rabiho Emdena rozhodl deaktivovat pomocí vymazání písmen z jeho čela. To se mu nakonec podařilo, ale golem ho vážně zranil v bitvě o svou existenci.