Dny, které teď po krvavém a násilném přepadení našich židovských souvěrců Hamásem prožíváme, naplno obnažily zlý fenomén, který jsme jaksi nechtěli vidět, natož si ho přiznat: nenávist… Říká se, že je plno věcí, symbolů, náznaků, kterými jsme obklopeni. Někdy kratší dobu, jindy dlouho, mnohdy předlouho, než si jich povšimneme. Jako bychom všechno, co je nepříjemné, nechtěli podrobit zkoumání a určitým rozhodnutím. A mezi tyto „náznaky“ patří nenávist, která se k nám naplno vkradla. Přepadením pokojných židovských obyvatel v blízkosti pásma Gazy tato nenávist naplno ukázala, co jsme odmítali vnímat a čemu čelit. Nenávist jsme prostě nechali svému životu a neustále jsme se přesvědčovali, jak máme všechno pod kontrolou a vlastně se nic tak hrozného nemůže stát, protože jsme přece tady MY, učení lidé, kteří vědí a znají, co je kdy nejlepší. Máme internet, máme vševědoucího „strýčka Googla“, máme sociální sítě. Jsme zabezpečení proti nepříjemným, natož nebezpečným jevům a událostem. A kromě toho – vždyť my jsme přece tak chytří a vzdělaní… Pokora se ztratila, naslouchání moudrým, kteří varovali a ukazovali nám naši sebevědomou tvář, jsme odvrhli.
Co teď?
Moje babička říkávala, že když se Židům dobře daří, nejsou v jednotě. Zato když je zle a všichni jdou proti nim – to je jiná. Semknou se a jsou spolu. Historie Židů je toho smutným důkazem…
Tragická událost, která se 7. října stala, nese v sobě určité poselství, vzkaz pro nás, Židy na celém světě. Jsem přesvědčený, že je to výrazně vztyčený prst, abychom nezapomněli, kdo jsme a odkud přicházíme. A abychom neočekávali, že si celý svět sedne před námi na své pozadí a bude nám fandit. Ne, toto se nestalo ani nikdy v minulosti, naopak. Jakmile šli Židé tzv. na pranýř – velké množství lidí se připojilo k potlesku nad koncem Židů. Nepomohli, nezastali se jich, přidali si, jak se říká, polínko. A co se děje nyní? Podobný obraz minulosti. Je proto potřeba sundat růžové brýle a přiznat si, že jsme jako vždy sami, sami se svými chytrými mozky, myšlenkami, umem a taktikou i strategií. Jaká bude, to hodně závisí na naší pokoře, která jako by teď v poslední době ustoupila ze svého čestného místa a popustila tam nenávist. Možná že energie, kterou věnujeme všelijakému pročítání a psaní svých názorů na sociální sítě omezila naši schopnost studovat, vzdělávat se, vnímat varovné signály nepřátel. Je velmi smutné, kolik nás stojí takové odstoupení od Tóry, od učení našich vzdělaných předků. Zaměnili jsme je totiž za něco sice líbivého a moderního, zato nebezpečného. A kde není pravá hodnota, vkrade se mnoho plytkého, laciného, až nás zaslepí. Je čas znovu a opět se vzchopit, semknout se a společně kráčet s hlavou vztyčenou do dalších dnů – krutě poučeni o tom, kam může dojít nenávist, když nejsme k sobě vstřícní, chápaví a vzdělaní. Nezapomeňme, že nepřítel Židů není žádný hlupák. Proto nechť jsme aspoň o tři kroky před ním!
DAVID PETER
Pražský vrchní rabín
