(Kniha Kazatel, kapitola 1, verš 9)

Strašné, odporné, hnusné, zvrácené, neospravedlnitelné. Tak jsem vnímal teroristický útok Hamásu na Izrael ze 7. října já, a věřím, že i všichni v Bejt Simcha. Zase vraždili Židy, nic nového pod sluncem.

Jestli si Hamás myslel, že Izrael a všechny jeho podporovatele vyděsí, mýlil se. Naopak, všichni Židé a slušní lidé se semkli v jednoznačném odporu a odhodlání těmto teroristům čelit. Hamás nemá místo v civilizovaném světě. Nemůže být reprezentantem arabského lidu v Gaze, protože si ho neváží. Tyje z bolesti a ztrát obyvatel Gazy, cynicky zneužívá civilních ztrát k drolení názoru světové veřejnosti na samu existenci židovského státu.

Bolestně se mě dotýká, když vidím rozjásané davy Arabů nad povražděnými civilisty. Jsou to ještě muslimové? Jsou to ještě lidé? Nebo jim mysl zcela zatemnila nenávist ke Státu Izrael a k Židům?

Naopak k utrpení, které nyní musejí obyvatelé Gazy snášet při likvidaci struktur Hamásu, jsem nezaznamenal žádnou radost ani Izraelců, ani světové veřejnosti. A to je podstatný rozdíl.

Čas plyne a nevíme, co přinese příští den. Kdo a odkud znovu na Izrael zaútočí? Projdou opět Izraelci touto zkouškou? A za jakou cenu? Nezbývá než za Izraelem a jeho statečnými obyvateli pevně stát a nepolevovat v pomoci. Podporovat ho, jak to jen jde, protože v Izraeli se útočilo i na nás, byť zde v relativním klidu Evropy.

Nechť se mír navrátí do tvého domu, Izraeli!

MICHAL SPEVÁK, předseda Bejt Simcha