List Jerusalem Post vydal svůj každoroční žebříček důležitých souvěrců

Seznamy vlivných Židů obvykle pořizují dva typy institucí. Antisemitské organizace a židovská média. Izraelský anglickojazyčný deník Jerusalem Post na konci roku 5783 uveřejnil svou pravidelnou rubriku „50 vlivných židovských osobností“.

Není to žádný definitivní seznam, ale zajímavě reflektuje stav židovského světa. Mezi desítky nominovaných se dokonce dostalo i pár Evropanů či Afričanů, třeba sir Efraim Mirvis, vrchní rabín Spojeného království, nebo André Azulay, poradce marockého krále, a jeho dcera Audrey, bývalá francouzská ministryně kultury a ředitelka agentury UNESCO. Evropský židovský svět ale už dávno pokulhává za tím izraelským a severoamerickým a přehled vznikl v listu, který odráží právě perspektivu anglickojazyčné izraelské komunity.

Roboti už jdou

Největší pozornost se samozřejmě upíná na ty, kdo žebříček vedou, i když nejde o žádnou soutěž. Vloni byl na prvním místě Volodymyr Zelenskyj, ani tehdy jistě ne Žid nejvlivnější, ale spíše člověk, který ztělesňoval nějaké silně prožívané téma. O to zajímavější je, kdo ho nahradil. Je jím Sam Altman, jehož jméno není zrovna známé.

Tento osmatřicetiletý IT specialista a podnikatel stojí za řadou významných počinů, naposledy za chatbotem OpenAI, o kterém se letos tolik mluvilo. Právě Altmanova firma zahájila éru, v níž se k umělé inteligenci poprvé dostaly masy uživatelů. Její stránky nyní měsíčně navštíví skoro dvě miliardy lidí. Někoho může zajímat, že Altman kdysi nedokončil vysokou školu, aby se mohl věnovat tomu, co ho baví. A taky trochu živí. Sám umělou inteligenci propaguje a současně mluví o tom, že je třeba její používání regulovat, aby nebyla zneužita k nekalým účelům, nebo se, lidově řečeno, nezbláznila.

Svět IT se objevuje v žebříčku několikrát, například na 13. pozici je Mark Zuckerberg, zakladatel Facebooku, a ještě před ním méně známý Američan Jan Koum, ukrajinský rodák, tvůrce WhatsAppu.

Druhé místo zaujal Benjamin Netanjahu, už jen proto že se po svém odstavení z vrcholné funkce dokázal vrátit do čela vlády. Pravděpodobně nejkontroverznějšího kabinetu v dějinách Izraele. Už dříve byl Netanjahu nejdéle vládnoucím premiérem a také mužem, který chtěl, aby se na něj vzpomínalo jako na politika, který dal Izraeli prosperitu a bezpečnost. Vzniká otázka, zda by nejen pro Izrael, ale i pro něj samotného nebylo lepší, kdyby v minulých volbách neuspěl. S tím souvisí i druhá otázka, totiž zda tento machiavelista, kterému se vždy podařilo obelstít přátele i nepřátele, ještě dokáže ovládat situaci, kterou vyvolal. V něčem tak trochu připomíná Sama Altmana. Oba pomohli stvořit Golema, který se může utrhnout ze řetězu.

Vichřice ve štetlu

Izraelský žebříček samozřejmě věnuje velkou pozornost tomu, co hýbe Izraelem, tedy souboji o justiční reformu, spočívající především v oslabení Nejvyššího soudu ve prospěch vlády. Je to věc víc než jen každodenně politická, reflektuje hlubší rozdělení izraelské společnosti v otázkách demokracie, kultury nebo úlohy náboženství.

Na čtvrtém místě se tak umístili tři vůdcové protivládních protestů, jejichž jména se v evropských médiích jen málokdy objevují. Šikma Bressler je význačná odbornice na fyziku částic. Ejnat Guez, IT manažerka, mimo jiné první žena, která stanula v čele jednorožce, startupu, jenž dosáhl hodnoty miliardy dolarů. A do třetice Ejal Naveh, jeden ze zakladatelů protestní skupiny Bratři ve zbrani (Achim lanešek), která zastupuje bývalé vojáky a vojačky IDF, kteří odmítají vládní reformy a například odmítají nastoupit do rezervní služby. Naveh je bývalý člen elitních jednotek Sajeret Matkal, ostatně podobně jako sám Netanjahu.

Na stejnou stranu barikády patří ještě dvě ženy, dosluhující předsedkyně Nejvyššího soudu Ester Chajut a Gali Baharav-Miara, generální prokurátorka, což je pozice, která má v izraelském systému výraznou úlohu.

O jedno místo nad nimi Jerusalem Post zařadil Jariva Levina a Simchu Rotmana. Tedy ministra spravedlnosti za Likud a předsedu komise Knesetu pro otázky ústavy, zákona a justice, a to za blok Náboženský sionismus. Oba jsou známi jako propagátoři reformy, která by umožnila parlamentní většině, případně vládě překonat nesouhlas Nejvyššího soudu. Neví se ale, kdo z nich je hlavním hybatelem. Stejně tak není zřejmé, jak moc jsou schopni ovládat premiéra Netanjahua, nebo zda je premiér jen nevyužil jako štít. Kupodivu až na dvacátém třetím místě najdeme Itamara ben Gvira a Becalala Smotriče, ministry národní bezpečnosti a financí, zastupující v současné vládě blok Náboženského sionismu.

V žebříčku najdeme i jiné hráče, jako je prezident, ministr obrany, náčelník generálního štábu nebo ředitel tajné služby. To vše jsou Izraelci a lidé, kteří hrají roli téměř jen v izraelském světě.

Zpátky za oceán

Přeskočili jsme muže na třetím místě, tedy amerického ministra zahraničí Anthonyho Blinkena. Není to první ani jediný vlivný Žid v americkém politickém systému. Podle Jerusalem Postu se Blinken vyznačuje tím, že své židovství nese hrdě a je připraven o něm hovořit, třeba v souvislosti s bojem proti antisemitismu nebo vzpomínce na šoa. V tomto ohledu stojí jinde než jeho starší, stále žijící kolega Henry Kissinger. List připouští, že tento „politický realista“ působil v trochu jiné éře. Blinken vlivný ovšem je, stojí za dohodami s Íránem o jeho jaderném programu nebo výměně vězňů, což jsou ovšem kroky, které jsou v očích mnoha dosti sporné.

Mezi vlivné americké Židy řadí list ministryni financí Janet Yellenovou a generální ředitelku technologické burzy Nasdaq Adenu Friedmanovou, ženy, které prý prorazily skleněný strop. Ve finančním světě ale najdeme řadu dalších osobností trochu jiného druhu, totiž lidi známé ze světa filantropie. Každý, kdo se pohybuje v židovském světě, ví, jak zásadní roli hrají peníze od dárců i nadací, většinou ze Spojených států.

Jerusalem Post si všiml střídání stráží v rodině Sorosů – třiaosmdesátiletý George Soros předal řízení svých nadací Open Society Foundations do rukou jednoho ze svých synů, sedmatřicetiletého Alexe. Ten prohlásil, že se chce ještě více než jeho otec zaměřit na progresivní témata. Na stejné, 12. místo novináři zařadili Matala Adelsona, dědice již zemřelého Sheldona Adelsona. V obou případech tedy došlo k přechodu bohatství a vlivu z jedné generace na druhou, přičemž obě dynastie se dost liší. Adelsonovi jsou více přítomni v izraelském světě, ale především jsou i doma v Americe jasně napravo. Zmíněna je řada dalších filantropů včetně Ronalda Laudera na pěkném 8. místě. Gratulujeme!

Pod jednou vlajkou

Nejde zdaleka o celý přehled, najdete ho na stránkách listu Jerusalem Post. Lze nad ním dlouhé desítky minut uvažovat o tom, co vlastně vybrané osobnosti říkají o směřování židovského světa a co o naladění těch, kdo přehled sestavili. Kromě toho list uveřejnil ještě přehled dvaceti pěti „mladých vizionářů“ v čele s jihoafrickou křesťanskou aktivistkou Olgou Meshoe Washingtonovou. Nejdeme v něm i anonymní šéfku oddělení pro kybernetický vývoj v tajné službě Šin Bet, známou jen jako G., mladé izraelské Araby nebo gaye pocházejícího z Libanonu. A také jednoho Australana, narozeného v Kyjevě.

Jak jsme se zmínili, nejznámější židovský Ukrajinec, loňský vítěz Volodymyr Zelenskyj, letos zůstal mimo žebříček, i když těžko předpokládat, že by na něj novináři zapomněli. Zvláštností letošního vydání je přítomnost (pravděpodobně) již zesnulého Jevgenije Prigožina, syna ruského Žida, jenž byl umístěn na 52. místo. Nikdo není dokonalý, dokonce ani tento žebříček. Kdo byl tedy 51.? Izraelská vlajka, jež se objevovala a objevuje na demonstracích provládních i protivládních jako pokus ukázat, že dotyční bojují za větší věc, než je jen jejich konkrétní politická kauza. Nikdo si nechce nechat vlajku vzít těmi druhými. Modrobílá vlajka s Davidovou hvězdou se tak stala symbolem rozdělení, ale i rozmanitosti a jednoty. Tak to ostatně v židovském světě je už přes tři tisíce let.

JAN FINGERLAND