V pátek večer, o erev šabat 15. září, zahajujeme ROŠ HA-ŠANA – NOVÝ ROK 5784. První den Roš ha-šana připadá tedy na šabat a druhý den Roš ha-šana slavíme v neděli 17. září. R
Roš ha-šana též nazýváme יום הדין – Dnem soudu, kdy nás a nejenom nás, ale všechno lidstvo začíná Hospodin soudit za činy, kterých jsme se dopustili v minulém roce. Proto poslední měsíc židovského roku – elul , který nazýváme též měsícem kajícných modliteb a milosrdenství – חודש סליחות ורחמים je nejpříhodnějším pro pokání, pro תשובה, kdy bychom se měli snažit ještě před Novým rokem, před Dnem soudu, napravit naše hříchy, jichž jsme se dopustili vůči Hospodinu a bližním, prosit za odpuštění, a především, odčinit či nahradit škodu, kterou jsme tak svým bližním způsobili. Pokud se nám to zcela nepodařilo nebo pokud jsme ještě na nějaký hříšek z minulého roku zapomněli, máme možnost ještě vše napravit během Deseti dnů pokání – עשרת ימי תשובה mezi Roš ha-šana a Jom kipurem – Dnem smíření, na jehož konci se uzavírají nebeské brány pro naše modlitby a kdy Všemohoucí vynese nad každým z nás konečný verdikt. Těsně před Jom kipurem recitujeme v synagogách modlitbu Kol nidrej –כל נדרי Všechny sliby, v níž prosíme Všemohoucího, aby nám prominul všechny naše sliby, které jsme byli nuceni slíbit pod pohrůžkou násilí či smrti.
Kol nidrej na památku syna
Jeden americký Žid vyprávěl příběh, jehož se kdysi stal součástí. Příběh lze nazvat Kol nidrej na památku syna:
Při jednom z mých letů z New Yorku na návštěvu mých příbuzných v Izraeli jsem seděl v letadle vedle Žida jménem Weinstein, který jedl nekošer maso. Když dojedl, obrátil jsem se na něj a řekl: „Promiňte, pane, že se vměšuji do záležitostí, do nichž mi nic není, ale jistě víte, že si můžete objednat košer jídlo…“ Jeho tvář zrudla a on mi naštvaně odpověděl: „Vědomě nejím košer, porušuji všechna přikázání napsaná v Tóře… Od té prokleté války jsem přestal dodržovat micvot, pokud Tóra říká, že šabat se musí dodržovat, záměrně šabat porušuji…“ A přitom mi ukázal vytetované číslo na předloktí své levé ruky. „Omlouvám se, pane, že jsem se vás dotkl, odpověděl jsem koktavě.“ „To je v pořádku, mladý muži, nevíte, jaké to je stát před velitelem tábora několikrát denně, se svým synem po boku, a modlit se, aby vám ho nevzali. Hlídal jsem Katriela před všemi dozorci. Byl jediný, kdo přežil z celé mé rodiny, a moji kamarádi spoluvězni mi také pomáhali v tomto obtížném úkolu. Dokud nepřišel ten zatracený den,“ zalapal muž po dechu a do očí se mu draly slzy. „Co se stalo s vaším synem?“ „Bylo to poté, co někteří vězni utekli z tábora, velitel přikázal vojákům doprovázeným štěkajícími psy, aby procházeli naše řady. Pevně jsem stiskl Katrielovu ruku, až jsem cítil, jak mu tuhne krev v žilách. Křik a štěkání, bičování a fackování byly naším údělem a najednou vězni, kteří stáli v řadách, náhle začali překotně couvat před rozběsněnými esesáky a jejich psy. Někteří z vězňů spadli a další po nich v hrůze šlapali. Mnozí z nich byli esesáky bičováni a biti a zdivočelí psi pomáhali esesákům při ‚práci’. Tu nastal obrovský zmatek, křik a střelba. V té vřavě jsem ztratil svého syna. Běhal jsem sem a tam, ale nemohl jsem ho najít. Později mi jeden z přátel řekl, že viděl důstojníka SS, jak mého syna Katriela zastřelil…“ Minuty bylo mezi námi ticho a pan Weinstein nakonec řekl: „A na konci války jsem se stal epikorsem.“ Neodpověděl jsem. Na Ben Gurionově letišti jsem se s ním rozloučil.
Asi po čtyřech letech jsem přiletěl na další návštěvu Svaté země. Bylo to na Vysoké svátky a nemusím vám vyprávět o atmosféře bázně a svatosti, která panuje v ortodoxních čtvrtích v předvečer Jom kipuru. A tak jdu po ulici, s talitem v ruce cestou do synagogy k modlitbě Kol Nidrej. A co moje oči nevidí? Na lavičce autobusové zastávky sedí starý muž a kouří. Šel jsem k němu. Řekl jsem mu: „Půst Jom kipuru již začal a není vhodné, abyste kouřil.“ Náhle jsem ztuhl, poznal jsem toho muže – byl to pan Weinstein. „Dobrý den, pane Weinsteine, chatima tova,“ řekl jsem. Podíval se na mě, ale neodpověděl. Řekl jsem mu: „Příběh o Katrielovi mi nedává pokoje. Od toho letu na vás čas od času myslím.“ Pan Weinstein se na mne smutně podíval a odpověděl: „A já… Já, který s sebou nosím ten hrozný den den za dnem, hodinu za hodinou, a jak myslíte, že se v tento den cítím, řekněte mi!“ Zahodil cigaretu a rozplakal se. Na chvíli jsem se posadil vedle něj a pak jsem řekl: „Pane Weinsteine, víte, že brzy začneme modlitbu Kol nidrej a synagoga bude plná lidí, kteří přijdou speciálně na modlitbu Jizkor, každý se zmíní o svých rodinných příslušnících, kteří zemřeli nebo byli zavražděni. Možná je to příležitost vzpomenout rodině Weinsteinových na Katrielovu čistou duši. Pojďte se mnou a společně se pomodlíme za duši vašeho syna Katriela. Tento svatý den je nejvhodnější k uctění jeho památky.“ Pan Weinstein si otřel slzy a vstal. Pak mi pevně stiskl ruku a šli jsme směrem k synagoze.
Kantor zmínil seznam jmen, který mu dali věřící, když pak došla řada na pana Weinsteina, jenž si přál zmínit jméno svého syna Katriela ben Abrahama, který byl zavražděn, a tak posvětil Jméno Nejvyššího. Kantor zopakoval slova: „Svatý K-A-T-R-I-E-L syn A-B-R-A-H-A-M-A“ a pak hlasitě zvolal: „Otče!” Oba si padli do náručí, objímali se a líbali, zatímco pokračovala vzpomínka na duše zesnulých. Otec se po mnoha letech odloučení setkal se svým synem, o němž si myslel, že je mrtvý! Ukázalo se, že syn nebyl nacisty zastřelen. Jistě to byl nejšťastnější Jom kipur pro oba.
Se jménem Katriel – כתריאל , což znamená „Bůh je má koruna“, se setkáváme v talmudickém traktátu Berachot 7a. Zde má formu אכתריאל – Akatriel.
Učí se, že rabi Jišmael ben Eliša řekl: „Jednou jsem vstoupil do velesvatyně, abych obětoval kadidlo v nejvnitřnější části Chrámu, a spatřil jsem (ve vidění) Akatriela, Jaha, Hospodina zástupů, sedět na vysokém a vznešeném trůnu. Řekl mi: „Jišmaeli, synu můj, požehnej mi. Odpověděl jsem: Budiž tvou vůlí, aby tvé milosrdenství zvítězilo nad tvým hněvem a aby tvé milosrdenství přemohlo vlastnost přísné spravedlnosti, abys mohl se svými dětmi jednat s milosrdenstvím a zasahovat v jejich prospěch v mezích přísné spravedlnosti.“
Dle výkladu španělského rabína Azriela z Gerony (asi 1160 – asi 1238) Akatriel se též nazývá Strážcem Izraele – שומר ישראל.
Ve stejném duchu se nese výrok traktátu Avoda zara 3b: Řekl rav Jehuda, řekl rav: „Dvanáct hodin má den. První tři hodiny Hospodin sedí a učí se Tóru, další tři hodiny sedí a soudí celý svět. Když vidí, že si svět zasluhuje, aby byl za převažující zlo zničen, povstane z trůnu spravedlnosti a zasedne na trůn milosti…“
Co je pro Všemohoucího nejdůležitější v těchto pro nás kritických dnech? Abychom se my, lidé, báli spravedlivého trestu za naše hříchy? Abychom pro své hříchy dokonce zemřeli? Abychom tu bezradně stáli a nevěděli, co dál? Jistě ne. Na to nám dává odpověď prorok Ezechiel (33,11):
אמר אליהם חי אני נאם אדני יהוה אם אחפץ במות הרשע כי אם בשוב רשע מדרכו וחיה שובו שובו מדרכיכם הרעים ולמה תמותו בית ישראל
Řekni jim: „Jakože jsem živ,“ je výrok Panovníka Hospodina, „nechci, aby svévolník zemřel, ale aby se odvrátil od své cesty a byl živ. Odvraťte se, odvraťte se od svých zlých cest! Proč byste měli zemřít, dome izraelský?“
Ano, to je ústředním motivem Vysokých svátků. Pokání – חזרה בתשובה, návrat k Hospodinu, k Jeho Tóře a k plnění micvot. Pokud někdo zatím nic nedodržoval, těžko si můžeme představit, že během měsíce dvou začne dodržovat všechny micvot Tóry, které dnes každý Žid dodržovat může, to je nereálné. Důležité je však nic neodkládat, a hlavně začít. Zpočátku zkusme dodržovat několik přikázání – micvot, která můžeme „lehce splnit“. Například o šabatu navštívit synagogu, přečíst si v češtině příslušný sobotní oddíl z Tóry, pro začátek přestat jíst nejnekošernější maso (vepřové, mořské plody), pokud je někdo kuřák, udělat něco pro své zdraví a nekouřit o šabatu. Postupně tak můžeme k těmto micvot přidávat další a další, až zjistíme, že jsme celkem dokonalí Židé, dodržující přikázání Tóry.
VŠEM ČTENÁŘŮM A PŘÍZNIVCŮM MASKILU שנה טובה, כתיבה וחתימה טובה
RABÍN DANIEL MAYER
Oprava:
Prosím, vážené čtenáře, aby si opravili v mém článku Několik slov k paraše Devarim a k měsíci avu v Maskilu č. 8-9 následující údaje:
„Z data (čtyřicátý rok prvního dne jedenáctého měsíce) vidíme, že tato událost proběhla šest dní před Mojžíšovou smrtí, neboť Mojžíš zemřel 7. adaru.” Má být: „Z data (čtyřicátý rok prvního dne jedenáctého měsíce) vidíme, že tato událost proběhla měsíc a šest dní před Mojžíšovou smrtí, neboť Mojžíš zemřel 7. adaru.” Děkuji D.M.