Dva oceňovaní izraelští autoři na letošním ŠTETL FESTU

Součástí programu letošního ŠTETL FESTU jsou opět autorská čtení, besedy a scénická čtení židovských autorů. Svou účast přislíbili i dva významní izraelští spisovatelé, které bychom vám rádi představili. První z nich je oceňovaná spisovatelka Dorit Rabinjan, jejíž romány otevírají tíživá témata izraelské společnosti. Druhým je jeden z nejoblíbenějších autorů dětských knih Jannec Levi známý především díky populární sérii Dobrodružství strýčka Ludvíka

Dorit Rabinjan

Izraelská spisovatelka a scenáristka s íránskými kořeny Dorit Rabinjan je ve světě již známou autorkou. Čeští čtenáři se s ní mohli seznámit díky knize Všechny řeky až letos v lednu, kdy ji vydalo v překladu Lenky Bukovské nakladatelství Paseka.

Dvojnásobná laureátka Literární ceny izraelského premiéra Leviho Eškola debutovala v roce 1991 sbírkou básní Ken, ken, ken (Ano, ano, ano). Za svůj první román Simtat Ha-Škedijot Be-Oumridžan (Mandlová ulička v Oumridžanu), vydaný v roce 1995, získala britskou cenu Jewish Quarterly-Wingate Literary Prize. Příběh, který je inspirovaný vyprávěním její perské babičky, zachycuje osudy žen žijících v brutální patriarchální společnosti, v níž často bojují o holý život.

Její druhý román Ha-Chatunot Šelanu (Naše svatby) se po svém vydání v Izraeli v roce 1999 několik měsíců držel na prvních místech žebříčku nejprodávanějších knih. Tato kniha je stejně jako román Mandlová ulička v Oumridžanu zasazen do prostředí Mizrachim Židů přicházejících do Izraele a přes veškerou snahu neschopných integrovat se do moderní izraelské společnosti.

Tady je malá ochutnávka:

„Měl bys to vyzkoušet, vážně,“ řekla jsem mu, „při první příležitosti…“ Překvapeně se zasmál. „Co? Potápění?“ „Hele,“ položila jsem si pravou ruku na srdce, „je to vážně úžasný…“ Zvedl obočí a nakrčil čelo. „Víš,“ položil si pravou ruku na hruď přesně jako já, „jsou tři věci, který neumím…“ „Jenom tři, tak to je dobrý…“

„Tři věci, který by chlap umět měl…“ „Měl?“ „Jo. Chlap by měl umět řídit, což neumím, nikdy jsem neřídil…“ „Walla. Fakticky?“ Zazubil se jako pokaždé, když jsem v rozhovoru použila arabské slovo, které v izraelském slangu už dávno zdomácnělo. Walla, no ne, achla, super… Vztyčila jsem palec, abych začala vypočítávat jeho nedostatky:

„Neumíš řídit…“ „Neumím střílet z pušky…“ Vztyčený palec spolu s ukazovákem, který jsem na něj namířila, vytvořily bezděčně pistolku, „aha…“ „A plavat, neumím plavat…“

Hned si všiml, jak jsem posmutněla. „Narodil jsem se a vyrostl v Hebronu,“ řekl málem omluvně, „a tam moře není…“ „Já vím, ale…“ „Potom jsme se přestěhovali do Ramalláhu, ani tam není…“ „No, ale v Gaze,“ můj hlas zněl najednou nepříjemně pisklavě, „v Gaze moře máte…“

„Moře v Gaze?“ zasmál se unaveně a začal vypočítávat, kolika překážkami izraelská armáda ztěžuje přechod ze Západního břehu do Pásma Gazy, kolik povolení si člověk musí opatřit, kolik měsíců pak musí čekat. „Za celý dětství,“ prohlásil a vypadal, že tomu sám nemůže uvěřit, „jsem u moře byl jenom třikrát, třikrát v životě…“ (…)

„Ale jednoho dne, víš,“ pokračoval a zněl kupodivu celkem vesele, „jednoho dne bude to moře patřit nám všem a budeme se v něm učit plavat společně…“

Zatímco literárními kritiky byl román nadšeně přijat, ministerstvo školství jej navzdory původnímu plánu zařadit jej na seznam povinné četby pro středoškolské studenty nakonec k četbě nedoporučilo s vysvětlením, že by mohl ohrozit židovskou identitu studentů a přispívat k nebezpečné asimilaci a sňatkům mezi Židy a Palestinci. Toto rozhodnutí vyvolalo vlnu protestů a mělo nakonec zcela opačný účinek – román se stal jedním z nejznámějších a nejpřekládanějších děl Dorit Rabinjan, která za něj obdržela Bernsteinovu cenu pro mladé autory a výroční Izraelskou cenu za hebrejskou literaturu.

Jak řekla Světlana Alexijevičová, ukrajinsko-běloruská spisovatelka a novinářka, nositelka Nobelovy ceny za literaturu: „Souhlasím s Dorit Rabinjan: Jedině láska nás zachrání. Nenávist zaseje další nenávist, ale láska dovede zbořit všechny překážky.“

Kromě sbírky básní a románů napsala Dorit Rabinjan mnoho scénářů pro izraelskou televizi a také vydala dětskou ilustrovanou knihu Az Ejfo Hajiti Ani? (Tak kdepak jsem byla?)

Autorské čtení a diskuse s Dorit Rabinjan se bude konat v neděli 3. září 2023 od 17 hodin v Divadle Husa na provázku.

Jannec Levi

Kdybyste ho potkali na ulici, dost možná byste kolem něj prošli, aniž by vás jakkoli zaujal. Byl by to jen další turista, co mluví jiným jazykem… starobylým a pulzujícím moderně znějícími slovy zároveň… Kdybyste se však začetli do jeho knih, ať už hebrejských, nebo těch přeložených do češtiny, zjistili byste, že jejich autor je skvělým vypravěčem fantastických, a přesto velmi humorných příběhů, kterými si získal nejedno (nejen) dětské srdce.

Není divu. Jannec Levi se narodil v Izraeli v roce 1975 do rodiny vypravěčů – jeho otec Elijahu, žurnalista a editor, a další členové rodiny z otcovy strany s jemenskými kořeny mu již od dětství vyprávěli nejrůznější příběhy, z nichž později čerpal inspiraci a nápady pro svá vlastní vyprávění. Jak uvedl v rozhovoru pro čínskou CCTV, to, že začal psát knihy o strýčku Ludvíkovi (v hebrejštině jménem Arje), považuje spíš za dílo náhody:

„Snažil jsem se jen pomoci svému bratrovi (…) Měl v té době pět dětí a jedno z nich velmi malé (…), tak jsem mu nabídl, že mu je pohlídám, aby si mohli s manželkou zajít do kina. (…) Když jsem přišel, jedna z mých neteří začala plakat a nechtěla, aby její rodiče odešli. (…) Snažil jsem se jí to vysvětlit, ale ať už jsem řekl cokoli, pořád plakala. A pak jsem se přistihl, jak říkám: „Chceš slyšet, jak se stalo, že strýček Ludvík uvázl na oblaku na obloze?“ A ona na to, že ano, a přestala plakat. A i když jsem to neplánoval, musel jsem si celé vyprávění o tom, jak strýček Ludvík uvázl na oblaku, vymyslet. (…) A příště, když jsem přišel na návštěvu, děti chtěly slyšet další příběh…“

Příběhy o strýčku Ludvíkovi se časem staly velmi populárními nejen v Izraeli, ale i v dalších zemích (například v Číně, Indii, Japonsku, Maďarsku a v České republice). První kniha z této série s názvem Strýček Ludvík v honduraských stepích (česky vydalo nakladatelství Práh v roce 2012 v překladu Heleny Divecké) byla v roce 2010 oceněna prestižní izraelskou cenou za dětskou literaturu Public Libraries’ Award a cenou Izraelského muzea za ilustraci pro Janiva Šimoniho.

Tento úvodní úryvek z knihy Strýček Ludvík v honduraských stepích mluví sám za sebe:

„Asi mi nebudete věřit ani slovo. Určitě si řeknete, že jsem lhář. Možná se mi dokonce budete i smát. Ale přísahám, že všechno, co vám budu vyprávět, se opravdu stalo. Nic z toho není lež. Nic jsem si nevymyslel. A jestli si teď vymýšlím, tak… tak… tak ať mi upadnou obě uši! Protože všechno, co vám chci vyprávět, jsem slyšel na vlastní uši od svého strýčka, od strýčka Ludvíka.“

V roce 2016 získal Jannec Levi Cenu spisovatelky Dvory Omer za dětskou literaturu a v roce 2021 se stal laureátem prestižní Literární ceny izraelského premiéra Leviho Eškola. Poté, co se jeho knihy umístily dvanáctkrát za sebou na prvním místě žebříčku nejprodávanějších knih v Izraeli, se Jannec Levi zařadil mezi nejúspěšnější izraelské spisovatele (nejen) dětské literatury. Dodnes se po celém světě prodalo více než půldruhého milionu jeho knih.

Kromě psaní knih pro děti i dospělé se Jannec Levi věnuje překladům, psaní televizních scénářů a divadelních her. Příběhy o strýčku Ludvíkovi přetavil v divadelní hry uváděné v hebrejštině i v arabštině, kterou plynně hovoří. Spolu se svým bratrem Rešefem (a s režisérem Tomerem Šanim) napsal scénář k televizní minisérii Kartágo (2022), založené na vzpomínkách jejich otce Elijahua vězněného během druhé světové války ve stejnojmenném africkém táboře pro odpůrce britského mandátu v Palestině.

Osobně se s Jannecem Levim můžete setkat na autorském čtení a následné besedě v sobotu 2. září od 15.30 v brněnské vile Löw-Beer. Od 14 hodin bude na stejném místě v rámci projektu LiStOVáNí číst z jeho v knih Lukáš Hejlík a Alan Novotný.

KRISTÝNA ZUBČÁKOVÁ
Foto: archiv ŠTETL FEST