Úvaha nad filmem o Františku Krieglovi Muž, který stál v cestě
„Odmítám sedět u jednoho stolu s tímto haličským Židem.“ Tato slova, avšak v ruštině, zaznívají v novém filmu Muž, který stál v cestě (režie: Petr Nikolaev; scénář: Ivan Fíla), a sice ve scéně, jež znázorňuje kremelské jednání mezi sovětskou věrchuškou v čele s Brežněvem na straně jedné a československou „delegací“, jež byla unesena do Moskvy během vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Oním haličským Židem je míněn hrdina filmu František Kriegel. To jméno je poslední dobou slyšet často. A může za to především Martin Groman, jenž nedávno publikoval monografii s názvem Kriegel. Voják a lékař komunismu.
Máme tedy shodou okolností jedinečnou možnost se na tohoto aktéra našich nedávných dějin podívat jakoby z obou stran. Jednak jako na filmového hrdinu – hrdého Čechoslováka a neústupného vyjednavače, spravedlivého mezi národy (Češi, Slováci, Rusové […] vs. Kriegel). A jednak skrze Gromanovu monografii jako na skutečného člověka, Evropana, jenž prožil svůj bohatý, strastiplný a bezpochyby hrdinský život v neklidném období 20. století (1908–1979).
Oproti filmu, v němž sledujeme pouze vrchol a pád a onen známý hrdinský čin jednoho z československých reformních politiků, v knize můžeme sledovat celý (v rámci možností dochovaných pramenů) život jednoho člověka, plný zvratů, nejistoty a nebezpečí, ale také život člověka nadobyčejně činného, život plný odhodlání, pilné práce, neúnavného boje, život naplněný službou lidem, zároveň život kolečka pracujícího v monstrózním soukolí, vedeném rudou Moskvou, soukolí, jež změnilo tvář Evropy, jež nakonec způsobilo více neštěstí než světlých zítřků.
Martin Groman nám Kriegla představuje faktograficky, nestranně, přesto však Krieglův příběh vypravuje natolik umně, že nás jako čtenáře zaujme, ba vtáhne do dějin. Pokud tedy máte zájem nahlédnout do zákrutů našich dějin (nejen československých, ale v širším kontextu) a o trochu více pochopit kontroverzní, někdy až paradoxní kotrmelce a přesmyčky života ve střední Evropě dvacátého století, pak doporučuji sáhnout právě po Gromanově monografii. Kniha nám možná pomůže nahlédnout věci, z nichž máme a priori strach, které přitom ale nutně potřebujeme pochopit, abychom se hnuli z místa. Někomu kniha možná také pomůže přehodnotit pojem „hrdina“, a dokonce by mohla některým lidem pomoci vystřízlivět z černobílého vidění světa a dějin.
Pojďme se nyníspolečně podívat na filmového Kriegla. Sledujeme napínavý zápas mezi politickým programem a realitou, zápas mezi snem o demokratickém socialismu a moskevským diktátem, zápas o autonomii Československa. Tento zápas, jak známo, končí pro Kriegla porážkou, zatímco pro ostatní členy „delegace“ kapitulací. Film se zaměřuje na několik výrazných osobností a sleduje jejich odlišnou taktiku a motivaci při vyjednávání se Sověty. Vidíme, jak odhodlání slábne, jednotliví politikové odpadávají, a nakonec Moskevský protokol podepisují. Můžeme vidět stárnoucího prezidenta Svobodu (Alois Švehlík), kterak coby veterán obou světových válek poučuje mladší kolegy o ruské povaze, nesmírné tvrdosti, a kterak Rusům vychází vstříc. Dále je zde horlivý Josef Smrkovský (Přemysl Bureš), jehož odhodlání obstát v těžké zkoušce vypadá velmi přesvědčivě, avšak i toto horlení nakonec uhasíná. Zvláštní pozornost je věnována Gustávu Husákovi (Adrian Jastraban), v jehož postavě se mísí jeho temná zkušenost z kriminálu s příslibem nadějných kariérních vyhlídek. Z výrazných rolí už zbývá kromě hlavní role jen oblíbenec lidu Alexander Dubček, ten však celý pobyt v Kremlu promarodí. Hlavní figura filmu, tedy František Kriegel (Tomáš Töpfer), většinu děje prožívá odděleně – ve vězení. Už tato skutečnost jej staví do role odpadlíka, romantického hrdiny. To, co nás ale zaujme nejvíce, je jeho chladná vytrvalost. Vidíme klidnou sílu jedince, který sebe sama (a potažmo celou čs. delegaci) chápe jako zástupce lidu, jemuž je zavázán.
Film Muž, který stál v cestě nabízí dramatický zážitek a zjednodušený vhled do jedné z nejdůležitějších kapitol našich dějin a v neposlední řadě svým silným příběhem plným emocí probouzí to lepší v nás. Alespoň u mne to tak zafungovalo. Seděl jsem v poloprázdném sále, zájem o kino obecně od karanténních dob výrazně poklesl. Myslím ale, že na Kriegla půjdu znovu. A pokud chcete vědět víc, přečtěte si knihu Kriegel. Voják a lékař komunismu.
Často máme potřebu soudit ostatní, tím spíše k tomu tíhneme vůči tzv. elitě. Někteří Kriegla považují za hrdinu, protože to nepodepsal, a že naopak podepsal Chartu 77. Jiní v něm vidí prachsprostého stalinistu, jenž měl významnou úlohu během února 1948. Kriegel splňuje obojí, a nejen to, ve třicátých letech působil jako vojenský lékař v Mezinárodní brigádě, která dobrovolně bojovala proti Frankovi ve Španělsku. Druhou světovou válku pak strávil toutéž službou v Číně (do Československa se vracel v americké uniformě). Kromě toho, že zůstával věřícím komunistou, stihl být také poradcem na Kubě, kde se snažil pozvednout úroveň lékařství. Tolik ochutnávka z jeho života.
Kým tedy František Kriegel doopravdy byl? Byl především loajálním československým občanem? Víme, že do Československa imigroval z Haliče ve dvacátých letech z tehdejšího Polska, přičemž jeho motivací zřejmě byla možnost studovat na pražské německé univerzitě. Víme, že někdy v té době propadl komunistické myšlence. KSČ byla výjimečná svou internacionálou (ovšem řízenou Kominternou z Moskvy), zatímco většina politických stran v ČSR byla buďto česká, nebo německá. Odjezd do španělské občanské války byl pro čs. občany nelegální, ale Kriegel jakožto Polák mohl být v klidu. Kde je občan Kriegel? To je teprve budoucnost. Československé občanství získává až v roce 1946, i když se sem vrací po mnoha válečných letech jako do svého domova.
Byl snad Kriegel Žid? Nejlépe bude, nechť odpoví sám. Na sklonku života si na téma židovství zapsal (německy) následující řádky: „Jsem Židem celým svým já. To nemá nic společného s vyznáním víry. Nevěřím v Boha, jsem však Židem ve smyslu příslušnosti k tomu, co se nazývá židovským národem či lépe židovstvem, k jeho dějinám, k jeho přínosu pro bohatství lidského myšlení, k jeho humanismu a k historii jeho utrpení. […]“ (Groman 2023, s. 25) Praktickým nástrojem a smyslem života se mu však stala jiná než židovská víra – řečeno opět jeho slovy: „Byla tu představa, že jen socialismus vyřeší situaci tisíců, jako jsem byl i já sám, že je nutno hledat východiska pro sebe, ale i pro druhé a nečekat, až to někdo vyřeší za mne a pro mne. Čekání nebo emigrace a řešení vlastního a jen vlastního problému bylo možné a bez rizika. Cesta, kterou jsme (má aktivní generace) nastoupili, byla riskantní, ba někdy i velmi riskantní.“ (Groman 2023, s. 31–32)
Haličský Žid, Polák, student německé univerzity, komunista, španělák, Čechoslovák, revolucionář, lékař, náměstek ministra, poslanec Národního shromáždění, chartista… Hrdina, nebo škůdce. Vyberte si sami. V každém případě se na jeho osudu můžeme leccos naučit.
AUTOR MATES FRIEDMAN
V článku byly použity reference knihy Martina Gromana Kriegel: Voják a lékař komunismu. Praha: Paseka, 2023