Se Zuzanou Pavlovskou, vedoucí Odboru pro vzdělávání a kulturu Židovského muzea v Praze, jsme si povídaly o programech muzea pro školy i jednotlivce. Muzeum už dávno nevystačí jen s expozicí předmětů a suchými popiskami. Aktivní vzdělávací aktivity pro všechny generace návštěvníků jsou čím dál tím důležitější složkou muzejních aktivit.
Jakou roli hrají přednášky nebo výstavy mimo klasickou expozici či různé kurzy v aktivitách muzea?
Navzdory běžné představě, že muzejní edukace spočívá především v práci lektora, který provádí skupinu studentů muzeem, je současná realita mnohem širší. Vzdělávání hraje klíčovou roli ve společnosti a představení historie. Vnímám naši expozici jako nabídku k dialogu. Je tolik témat, která díky pestrosti našich sbírkových předmětů můžete s návštěvníky otevřít. Vše, co u nás děláme, ať už přednášky, workshopy, krátkodobé výstavy, koncerty, nedělní dílny atd., má mimo jiné jeden důležitý cíl, a to zasadit expozice (sbírkové předměty) do co nejširšího kontextu, představit je z různých úhlů pohledu návštěvníkům různých věkových kategorií. A o to v muzejní pedagogice jde, nebát se přicházet s novými tématy, aktualizovat a naslouchat. Muzeum tak může být zajímavou platformou pro dialog se současností.
Mohlo by dnes být vůbec muzeum bez takových aktivit, jen klasická expozice?
Domnívám se že ne. Nejen u nás, ale i v řadě jiných muzeí v České republice i v zahraničí je vždy nedílnou a důležitou součástí edukační oddělení, které připravuje programy k vybraným expozicím a doplňuje je dalšími navazujícími aktivitami, jako jsou přednášky a workshopy. Nabídka našich programů také odpovídá Rámcově vzdělávacím programům (RVP) ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, a tak jsou pro pedagogy možná i více atraktivní, neboť reflektují dané vzdělávací kurikulum. Samozřejmě existují muzea bez lektorského týmu a důvodů pro to může být několik včetně těch finančních. Celkově si ale myslím a pevně doufám, že se zvyšuje povědomí o prospěšnosti vzdělávacích oddělení a jejich klíčové roli v muzeích.
Jak se vzdělávací aktivity vyvíjely během existence muzea, přibývá jich, ubývá, jak se mění?
Všechna muzea se vyvíjejí, reagují na dobu a reflektují požadavky a zájmy společnosti. Podobně je to i s naším muzeem a Oddělením pro vzdělávání a kulturu (OVK ŽMP), což dříve bylo Vzdělávací a kulturní centrum ŽMP, které vzniklo již v roce 1996 a jeho brněnská pobočka v roce 2006. Důvodem vzniku vzdělávacího centra byla potřeba po sametové revoluci prezentovat české společnosti židovskou historii na našem území, její tradice a zvyky. Něco, co bylo v minulosti nemožné. Samozřejmě během let programy upravujeme a měníme. Někdy stačí poupravit anotaci, aby se program dostal do širšího povědomí, někdy měníme celou strukturu a metodu. Obecně platí vypouštění frontální výuky a větší začlenění práce s konkrétními předměty do programů. Během setkávání používáme nahrávky, dobové fotografie a moderní IT nástroje. Ale například výuka o holocaustu je velice specifické téma, kde jsme hodně opatrní na to kam, s jakou věkovou kategorií zacházíme a které metody využíváme.
Během covidu jsme si také vyzkoušeli práci v online prostředí a v něm jsme také částečně zůstali. Část našich programů nabízíme pořád v online podobě a je o ně zájem.
Platí, že nechceme suplovat hodiny dějepisu, ale nabídnout něco víc, nad rámec školní výuky, a hlavně vzbudit o dané téma zájem. To je pro nás naprosto klíčové.
Reagujeme také na politické změny, nárůst populismu u nás znamenal nárůst projevů nenávisti na sociálních sítích a s tím jdou antisemitské postoje vždy ruku v ruce. Projekt Stereotypy by měl právě na tyto jevy ve společnosti reagovat velice aktuálně, proto je to jeden z programů, který se mění téměř neustále. A v neposlední řadě mám štěstí, že mám v týmu úžasné lektory, kteří se dokážou vždy skupině přizpůsobit.
Pro koho jsou určeny? Kdo na ně nejvíc chodí? Myslím, jací jsou návštěvníci: studenti, senioři, Češi, cizinci, stále titíž návštěvníci, pokaždé jiní…
Programy OVK ŽMP jsou určeny pro širokou veřejnost. Nabídka našich aktivit začíná v mateřských školkách a pokračuje přes studenty základních, středních a vysokých škol po seniory a cizince. Máme stálou nabídku programů, ale často připravujeme i programy tzv. šité na míru.
Ozývají se nám například organizace, které pracují s lidmi s různým postižením, pro které může být návštěva muzea složitější. Vymýšlíme společně téma a musím říct, že to je jeden z aspektů mé práce, který mě těší nejvíc. Pokud si tedy nevyberete program z našich webových stránek, domluva je vždy možná. Jen je potřeba se ozývat alespoň měsíc dopředu.
Programy jsou placené? Jednorázové, dlouhodobé?
Přednášky i workshopy, které nabízíme, jsou jednorázové i dlouhodobé a jsou určeny pro širokou veřejnost. Většinou se jedná o 3hodinový program, který se skládá z přednášky či workshopu a na základě tématu je doplněn prohlídkou vybraných expozic ŽMP. Cena je 100 korun za osobu a pedagogický doprovod neplatí. Mezi dlouhodobé projekty patří např. cyklus seminářů pro pedagogy „Židé, dějiny a kultura“, který je v současné době podporován grantem Nadačního fondu obětí holocaustu a je tak pro pedagogy zcela zdarma; zároveň je akreditován MŠMT.
Jak fungují programy určené dětem? Jsou určeny pro školy a organizované skupiny, nebo i pro individuální účastníky?
Jsem moc ráda, že naše programy jsou otevřeny pro širokou veřejnost. Programy pro studenty různých věkových kategorií jsou většinou organizované školou a bývají často součástí výletu do Prahy. Pro děti máme k dispozici prostory dílny, kde probíhají různé výtvarné aktivity, děti se zde můžou pořádně vyřádit a my je můžeme naladit na to, co uvidí v synagoze. Někdy ale programy začínají přímo v expozici. Tady bych chtěla zmínit důležitou roli kustodů. Jsou to oni, kdo se jako první setkávají s návštěvníky, vítají a pomáhají, a proto je myslím hrozně důležité se o ně starat, nabízet možnosti vzdělávání apod.
Dva přednáškové sály slouží pro aktivity určené starším dětem, ale neznamená to, že si to studenti u nás „odsedí“. Během hodiny a půl, kterou máme předtím, než se jdeme podívat do expozic (nebo obráceně) studenti vystřídají několik aktivit. Snažíme se ale reagovat na náladu ve třídě. Například teď v červnu už je na všech jasně patrná únava, a to nejen u studentů, vytváříme tedy také prostředí, ve kterém si můžou všichni trochu oddechnout a něco zajímavého se přitom dozvědí. Vše je na domluvě.
Co vědí české děti o židovské kultuře a historii i současnosti? Mají o programy školy a rodiče zájem?
Pokud budu mluvit za sebe, tak mám pocit, že povědomí o židovské kultuře a její historii je mezi studenty velmi dobré. Často se hodně dobře orientují v období druhé světové války, méně možná v biblických dějinách, ale i tam nakonec zjistíme, že toho vlastně vědí hodně. Co se týká škol, které nás navštěvují, tak bych řekla, že je to taková všehochuť. Často jsou to gymnázia, střední odborné školy, učiliště apod. O programy je mezi školami českými i zahraničními velký zájem a jsme téměř stále plně vytíženi. Máme myslím i hezky navázanou spolupráci s řadou univerzit a středních škol ze zahraničí, které nás pravidelně navštěvují nejen během celého školního roku, ale i o prázdninách.
A zájem určitě je, nejen o programy pro školy, ale hlavně také o naše večerní programy, které v rámci oddělení organizujeme. Tam je myslím nejvíce vidět zájem, protože se jedná o návštěvy jednotlivců, ne organizovaných skupin.
Jak fungují podobné programy v zahraničí? Kde hledáte inspiraci?
Programy v zahraničí fungují velmi podobně jako u nás. Já sama jsem za Českou republiku členkou mezinárodní organizace IHRA (International Holocaust Remembrance Alliance), jejíž jedna část se věnuje právě vzdělávání (EWG, Educational Working Group), a tak se snažím s kolegy toto téma často diskutovat. Měla jsem možnost podílet se na pracovním materiálu „Jak, proč a co učit o holocaustu“, který je dnes přeložen do 21 jazyků včetně češtiny a slouží tak pedagogům jako jeden z možných materiálů k použití při výuce.
V celém oddělení se snažíme neustále sebevzdělávat nejen sami, ale hledáme inspiraci i v zahraničí. Minulý rok jsme získali grant Erasmus+, který podporuje další vzdělávání muzejních pedagogů. Díky němu můžeme navštěvovat zahraniční instituce a muzea a získávat nápady na vylepšení našich programů. Zároveň je vždy hezké vidět, že máme co nabídnout a že se někdy všichni potýkáme se stejnými problémy.
V OVK Praha působí pět lektorů, někteří jen na půl úvazku, spolupracujeme se třemi stálými externisty. V Brně pak máme jednu kolegyni a jednu externistku.
PTALA SE KATEŘINA MIKULCOVÁ