Zeptali jsme se Michala Speváka, koordinátora projektu Sidur Sulam Ja’akov, jak se rodil nový sidur, který vydala Bejt Simcha.

Proč vlastně vyšel nový sidur, co vedlo komunitu k jeho vydání?

K vydání vedlo hned několik důvodů. Především náš starší sidur Hegjon lev vyšel v roce 2008, tedy dávno. Typografie se poněkud nezdařila. Schází v něm mnoho podstatných textů a některé texty vykazují víc ideologické hledisko než ohled k zažité praxi nebo respekt ke zdroji těchto textů.

V neposlední řadě knížky prostě stárnou. Nekvalitní papír, nekvalitní vazba, to vše už několik let upozorňovalo na blízký konec staršího siduru.

Nestálo by za to Hegjon lev opravit, doplnit a vydat znovu jako přepracované vydání?

To byl také náš původní záměr, jenže jsme narazili na odpor jednoho z autorů, který podmiňoval svůj souhlas neakceptovatelnými požadavky. Nezbylo než zahájit přípravu siduru nového.

V roce 2017 velmi aktivně působil nový spolek Or Tamid založený Julií Bergmannovou, který se inspiroval původním česko-židovským spolkem z přelomu 19. a 20. století. Étos nového spolku, který si kladl za cíl sjednocovat různé židovské skupiny, byl inspirací i pro nás. Původní spolek někdy v roce 1903 vydal sidur Sichat Jicchak s českým překladem textů od Morice Krause, kantora Or Tamid. Na obnovený spolek nám v siduru zůstala připomínka v podobě krásného loga z dílny studia Divize.

Od inspirace k zahájení prací a vytvoření sjednocující koncepce však uplynul delší čas. Nicméně k Hegjon lev jsme se již nevraceli. Začali jsme připravovat Sulam Ja’akov jako nový projekt.

Jak takové sjednocování může u siduru probíhat?

Zdá se to být těžké, ale kolektiv autorů došel k závěru, že to jde. Probíhaly ale velké diskuze a mnoho odborných argumentací, do kterých jsem se já, vzhledem ke svému vzdělání, moc nezapojoval. Považoval jsem se spíše za takového lidového rýpala, který se snaží upozorňovat spíše na „politická“ úskalí nebo zažité pořádky v různých komunitách.

Co jsou ta politická úskalí?

Největším problémem, jakýmsi úhelným kamenem, byly pramatky – imahot v Amidě. Je to takové klišé, že reformní sidur se pozná podle toho, zda v Amidě jsou nebo nejsou zmíněny Sára, Rivka, Rachel a Lea. A když tam nejsou, je sidur ortodoxní. Bejt Simcha určitě není ortodoxní, ale nový sidur je pro nás použitelný i bez pramatek v Amidě.

Lidé z progresivních komunit jmenování pramatek mají zažité po desetiletí, což však nemá oporu ve zdroji, tedy v Tóře. I původní sidur Bejt Simcha z roku 1998 jmenoval pramatky jen v závorce. Ale zvykli jsme si a už jsme o tom nepřemýšleli. Dnes to však představuje spíše ideologické dělítko než skutečný problém. Autoři nového siduru však nejmenování pramatek v Amidě bohatě vynahradili oslavou žen na mnoha dalších místech. Je jim opravdu projevována velká úcta v míře mimořádné. Jako otec čtyř dcer jsem spokojený.

Takže nový sidur je přijatelný i pro ortodoxní komunity? Co na to říkají rabíni?

Podle reakce obcí, které se deklarují jako tradiční, myšleno ortodoxní, to tak vypadá. No a s těmi rabíny to je složité. Vycházím z předpokladu, že rabíni mají v judaismu jiný úkol než péči o liturgii. Rabín má studovat, učit a soudit. Co rabín, to jiný pohled a jiná argumentace. Ne náhodou je o rozdílnosti pohledů rabínů tolik skvělých židovských vtipů. O liturgii by měli dbát chazani neboli kantoři; ti liturgii pro obec připravují a vedou. A v tom jsme měli velmi reprezentativní vzorek v autorech nového siduru. 

Chceš tedy tvrdit, že je to sidur pro všechny? Platí tedy heslo z vaší crowdfundingové kampaně, že „dva Židé potřebují tři synagogy, ale s novým sidurem se uplatní všude“?

Tento skvělý slogan vymyslela Pavlína Schultz, je to skutečně sidur pro všechny. Sidur je vždy určen k židovské náboženské praxi a ta se může lišit. Co se nemá lišit, jsou texty, které po staletí vytvářela tradice.

S tímto sidurem můžeme volat k Tóře muže i ženy, to je například ten základní rozdíl. Pak jen záleží na komunitě, jak to má nastavené. My jsme komunita egalitární, ale jiné takové nejsou a budou tedy používat sidur podle sebe. Nicméně všichni se vztahujeme ke stejné autoritě, čerpáme ze stejných zdrojů a máme stejné povinnosti.

Prostě je to primárně sidur pro ty, kteří necítí potřebu se vyhraňovat ať už ortodoxně, či reformně a nemají větší nároky na liturgii. Věřím, že se ale najdou skupiny, které podlehnou vábení různých politických výkladů. Těm ale nemá smysl nic rozmlouvat. Kdo má upřímný zájem o náboženskou praxi, přijme sidur s otevřenou myslí i srdcem. V podstatě by měl být k dispozici v každé české židovské modlitebně.

Sidur je velmi pohledný. Existují ještě jiné přednosti, které bys vyzdvihl?

Je jich samozřejmě mnoho. Každého hned překvapí formát, který je neobvykle malý, ačkoli má knížka přes čtyři sta stran. Je totiž tištěna na kvalitním křídovém papíře s odlehčenou gramáží. Vazba je dobře šitá, a blok navíc drží pevné předsádky. To vše poskytuje oporu vazbě, aby vydržela i léta častého používání. Sidur je tedy vhodný i na cesty a návštěvy cizích komunit. Vejde se do větší kapsy.

Obsahem však nezaostává za rozměrnějšími publikacemi, a to i když dokonce obsahuje nejen hebrejské texty, ale i český překlad a transliteraci hebrejštiny. To vše díky skvělé práci Jiřího Blažka, který mistrně zalomil všechny části tak, že se doplňují, a přitom si nepřekážejí. Oproti Hegjon lev je transliterace významně subtilnější. Odráží se tu snaha vést uživatele k ovládnutí biblické hebrejštiny právě pomocí transliterace, nikoli aby transliterace vedla ke čtení slov bez znalosti obsahu, jako tomu bylo u staršího Hegjon lev. Ten, kdo o znalost hebrejštiny nestojí, má k dispozici zdařilý překlad do češtiny. Věřím, že i modlitbám v češtině je nasloucháno.

Vítaný je i úvod do hlavních částí siduru. Ivan Kohout napsal zasvěcené texty, které nejen připraví na následující část liturgie, ale poskytují i vhled do její historie a účelu.

Přepisovali jste hebrejské texty z jiných sidurů, nebo jste používali jiné zdroje? A jak se provádí transliterace?

To by byla spíše otázka na autory siduru, ale pokud vím, zdroje textů jsou ustálené, dnes už i v podobě digitalizovaných předloh. Ale i ty se musejí projít a kvalifikovaně zkontrolovat, případně i korigovat. V tomto odvedli hlavní práci Ivan Kohout a David Reichschläger. Je to neuvěřitelné, ale i ustálené texty, které považujeme za bezchybné, se v různých publikacích a na různých místech vyskytují v odlišné podobě. Chce to značnou erudici, a i trochu odvahy k volbě správného tvaru a správného znaménka. Texty proto bylo nutné sjednotit z pohledu psaní a výslovnosti.

No a transliterace, tedy přepis do české fonetiky, představuje také velkou výzvu. Nejde o to jen znát hebrejštinu, ale umět ji přepsat do češtiny tak, aby při vyslovení zněla jako hebrejština. To vyžaduje i značnou znalost češtiny a její výslovnosti, prostě musíte mít cit pro jazyk. Tady hlavně zabojoval David Reichschläger.

Kde si mohou zájemci sidur koupit? A je jich dost?

Sidur lze poptat přímo u mě na e-mailové adrese michal.spevak@outlook.com. Zájemci by si však měli pospíšit. Za první měsíc se polovina nákladu pěti set výtisků již prodala. Ponecháme si sice nějakou technickou rezervu pro přirozenou obnovu v budoucnosti, ale myslím si, že náklad do konce tohoto roku rozprodáme.

Přeji hodně úspěchů a děkuji za rozhovor

PTALA SE KATEŘINA MIKULCOVÁ
Foto: Elisa Speváková