S Danielem Černým o rekonstrukci žatecké synagogy

Jeden sychravý den počátkem března jsme s Janem Kindermannem, bývalým předsedou Bejt Simcha, vyrazili z Prahy do Žatce. Setkali jsme se tu s podnikatelem a bývalým primátorem Chomutova Danielem Černým, který v roce 2013 koupil místní synagogu. Po rozsáhlých opravách zde plánuje zřídit stálou expozici o životě žatecké židovské komunity a kulturní centrum.

První židovští obyvatelé se v Žatci začali usazovat ve 14. století. Zabývali se – jak je pro tuto oblast dodnes typické – především obchodováním s chmelem. O rozkvětu židovské komunity svědčí, že tamní synagoga je po plzeňské druhou největší v České republice. Byla postavena v letech 1871 až 1872 v maurském stylu podle plánů architekta Johanna Staňka. O několik let později byla doplněna dvěma věžemi.

Během Křišťálové noci byl interiér synagogy vypálen. Ze strachu z rozšíření ohně do blízké zástavby ji nacisté nenechali kompletně lehnout popelem. Původnímu účelu již ale nikdy nesloužila, využívala se jako polní nemocnice, sklad či tržnice. Poslední roky už jen chátrala. O (ne)povědomí, kdo byli její původní uživatelé, svědčí její dnešní název Židovská synagoga v Žatci.

V jednom rozhovoru jste uvedl, že koupit synagogu v centru Žatce asi nebyl nejrozumnější nápad ve vašem životě. Rád byste ale prolomil smůlu, která tuto stavbu v posledních desetiletích provázela. Jak jste se o prodeji synagogy dozvěděl?

Ten příběh je trošku delší. Již před nějakými patnácti lety se město Žatec snažilo synagogu prodat. Nabízelo ji vlastně za symbolickou cenu. Mělo ale podmínku – majitel ji opraví. Tenkrát jsem to sledoval a říkal si, který blázen si koupí synagogu. A ještě takovou obrovskou! (smích) Jeden zájemce se našel, záhy ji však vrátil. Pak ji koupila jedna kazašská firma, která po prvních provizorních opravách zbankrotovala. Když byla synagoga k mání potřetí, shodou okolností se u nás v Chomutově zbořila historická budova pivovaru. Bylo nám líto, že jsme ji nestihli zachránit. Tak jsem si řekl, že zkusím zachránit jinou významnou stavbu a koupil jsem synagogu.

Máte nějakou vazbu na Žatec? Nebylo to čistě dílo náhody, že jste zdejší synagogu koupil?

Můj otec se narodil v Žatci, kousek pod synagogou. Před několika lety byl ten dům na prodej. Nakonec jsem ale od myšlenky koupit mu jeho rodný dům jako dárek upustil. Přece jen by to byl časově i finančně náročný úkol opravovat další nemovitost.

Vaším prvotním záměrem bylo synagogu zachránit. Jaké s ní máte plány nyní?

Rád bych, aby v synagoze vznikl kulturní prostor a muzeum. Ostatně projekt rekonstrukce nese přesně tento název. K synagoze patří ještě rabínský dům. Zvenku se uskutečnila rekonstrukce v původním duchu, vnitřní prostory jsou univerzálnější. V rabínském domě počítáme s výstavou o historii Židů na Žatecku včetně modelového rabínského pokoje. Bude zde také zázemí pro návštěvníky i pro hosty a prostor pro společenské akce a menší výstavy. V synagoze plánujeme pořádat výstavy, koncerty, divadelní představení či filmové projekce.

Kdo vám bude pomáhat s expozicí a s programem?

Vytvořili jsme tým lidí – od kurátorů po pořadatele kulturních akcí. Byl bych rád, kdyby se mi podařilo do dění trošku zatáhnout i Žatecké. Mám v plánu vytvořit programovou radu, která bude v rámci našeho spolku fungovat, aby se i místní mohli zapojit a reflektovat svá přání a potřeby. Já žiju v Chomutově, kde jsem se narodil. Mám tam rodinu, práci, pořádám kulturní akce. Do žatecké synagogy jezdím, jak s nadsázkou říkám, jako za milenkou (smích).

Spolupracujete s nějakou židovskou institucí?

Poté, co jsem synagogu vydražil, jsem byl v Praze na Federaci židovských obcí s otázkou, proč ji nekoupili sami. S lehkým pobavením mi odpověděli, že podobných budov mají ve správě sami až až. Ale i tak mám od nich velkou morální podporu. Teplická obec, která je nejbližší fungující komunita, je malá. Nemá dostatečnou kapacitu ani finance. Ale spolupracujeme spolu. Jsem rád, že jsem ji díky projektu poznal.

Kdy plánujete otevření?

Slavnostní otevření plánujeme na konec roku. Přesné datum ještě nevíme, tak z legrace říkám, že to bude na silvestra. Zvnějšku jsou synagoga i rabínský dům již víceméně hotové. Teď nás čeká to nejtěžší, vytvořit expozici. Přestavba byla náročná finančně, ale spousta věcí byla díky spolupráci s památkáři a architekty jasná. Doufáme, že se nám podaří udělat expozici, která naláká nejen místní, ale i návštěvníky odjinud. Žatec má velký turistický potenciál a my bychom byli rádi jedním z korálků místních lákadel.

A necháte zájemce do synagogy nakouknout aspoň o dočesné (místní zářijové slavnosti konce česání chmele)?

Ne, na dočesnou ještě otvírat nebudeme. To by bylo předčasné. Chceme si to všechno nechat najednou, až bude vše kompletně hotové. I tak ale otevřeme ještě v nějakém provizorním režimu. Výhledově bychom chtěli mít pravidelnou otevírací dobu po celý týden. Záleží také na tom, jak bude celý provoz ekonomicky vycházet. Finančně je to velmi náročná záležitost, na provoz je těžké získat peníze. Doufáme i v podporu města či kraje.

Je představenstvo města podpoře nakloněno?

S místním zastupitelstvem vycházím dobře, patří mu velká pochvala za to, co pro opravy památek dělá. Tím, že má Žatec zažádáno o zapsání na Seznam světového dědictví UNESCO, se v rámci dotačních titulů opravila radnice, knihovna, pivovarské muzeum, zachránil se unikátní středověký Mederův dům. Město ze svého rozpočtu podporuje i provoz kulturních památek, které mu přímo nepatří. To by mohlo platit i pro nás. V tuto chvíli vše nad rámec grantů financuji ze svého. Naštěstí mám stabilní zaměstnání, které mi to umožní. I když milionář rozhodně nejsem. Vím v okolí o výrazně bohatších lidech, kteří by mohli svoje finance podobně využít. Občas se mě někdo zeptá, jaký má tento projekt ekonomický smysl. Nedělám to pro peníze. Je to můj koníček. Kultura je obecně spíš ztrátová. Synagogu chci zachránit pro další generace. Moc bych si přál, aby z ní bylo živé místo.

Děkuji za rozhovor a držím vám palce, ať se projektu daří!

Ptala se Radka Lím Labendz

Foto autorka a archiv Spolku přátel žatecké synagogy